Článek
Jakákoli nepodoba s konkrétním úřadem či konkrétním úředníkem je čistě náhodná!
Večerní porada nejužšího vedení Kozího úřadu
Zasedací místnost 2A, 19:03. Světlo zářivky bliká jako svědomí zaměstnance, který si dovolil myslet. Paní vedoucí usedá na své místo, obklopena inspekčním ředitelem (který má v ruce složku s nápisem „Podezřelí“) a vedoucí personálního oddělení (která si připravuje seznam trestů podle stupně provinění a astrologického znamení).
„Drazí kolegové,“ pronáší paní vedoucí tónem, který by se hodil spíš k vyhlášení stanného práva než k běžné poradě. „Nastal čas jednat. V našem úřadu se šíří neklid. Jeden z našich zaměstnanců — jméno zatím neznáme, ale máme podezření, že nosí svetr s příliš výrazným vzorem — si dovolil stěžovat. Na nás. Na vedení.“
Následuje dramatická pauza. Inspekční ředitel se významně nadechne. Vedoucí personální si podtrhne slovo „stěžovat“ červeně.
„Nejde o to, co řekl,“ pokračuje paní vedoucí. „Jde o to, že si to vůbec dovolil říct. A proto musíme najít hříšníka. A potrestat ho. Exemplárně. Aby si ostatní uvědomili, že svoboda projevu je u nás přísně regulována.“ Dovolte mi, abych vám připomněla, že naše úřední stabilita není samozřejmostí. Je to výsledek pečlivě budované rovnováhy mezi poslušností, mlčením a správně vyplněnými formuláři. V posledních dnech se však objevily známky narušení. Někdo si dovolil stěžovat. Někdo si dovolil myslet. Někdo si dokonce dovolil odvolat se na etický kodex.
To je nepřípustné.
Proto vás žádám — ne, vyzývám — abyste našli hříšníka. Alespoň jednoho. Stačí drobný prohřešek: špatně zaokrouhlený počet dnů dovolené, neautorizovaný výdech během porady, nebo příliš lidský tón v e-mailu.
Nehledejte spravedlnost. Hledejte precedens. Protože„Loajalita není volba. Je to boží přikázání.“
Potřebujeme exemplární případ. Potřebujeme ukázat, že úřad není místem pro názory, ale pro razítka, samostatně smýšlející a jednající jedinec tu nemá místo. A pokud žádný hříšník nebude nalezen, vytvořte ho.
Paní vedoucí se zvedá. „Musíme jednat rychle. Ne kvůli tomu, co se stalo. Ale kvůli tomu, co by se stát mohlo, kdyby si někdo myslel, že se něco může stát.“
Inspekční ředitel přikývne. Vedoucí personální si poznamená: „Zavést monitoring myšlenek. Preventivně.“ Porada končí. Světlo zářivky zhasne. A Kozí úřad se připravuje na nový den — den, kdy bude konečně dopaden ten, kdo si dovolil pochybovat.
Porada na Kozím úřadě
Útlak ve státní správě, je bohužel poměrně rozšířeným prvkem. Nejde většinou o klasický bossing na jednotlivce, ale zakrývání pochybeních vlastního vedení, které má buď podřízený zakrýt nezákonným postupem, nebo postupem v rozporu s interními předpisy.
Z pohledu těch, kteří zastrašování praktikují, jde často o snahu:
- zabránit šíření informací o pochybení,
- udržet si mocenskou pozici a vliv,
- „varovat“ ostatní zaměstnance, aby se nepřidali k oznamovateli,
- odvést pozornost od samotného protiprávního jednání.
Ve státní správě hraje roli i hierarchická struktura a složitý systém kontroly – vedoucí pracovník může dočasně ovlivnit kariéru podřízeného i bez formálního porušení předpisů, pokud postupuje „opatrně“. A nejen kariéru, má v rukách moc, kdy zaměstnanci může způsobit až existenční problémy a připravit ho o místo. Ať už přímo, což se moc neděje, ale především soustavným útlakem, kdy zaměstnanec místo raději opustí.
Státní správa má sloužit veřejnosti a dodržovat zákon. V praxi se však objevují situace, kdy zaměstnanec upozorní na protiprávní jednání nadřízeného – a místo aby byl chráněn, stane se terčem zastrašování. Tento jev má dvě nebezpečné roviny: jednak poškozuje oznamovatele, který může přijít o pracovní pohodu, zdraví i kariérní perspektivu, a jednak vytváří klima strachu, ve kterém ostatní zaměstnanci raději mlčí, i když vidí zjevná pochybení.
Problém je o to vážnější, že se odehrává v prostředí, které má být zárukou zákonnosti a férového zacházení. Pokud selže ochrana zaměstnanců právě zde, je ohrožena důvěra veřejnosti v celý systém.
Na Kozím úřadě došlo před dávnou dobou ke ztrátě razítka. Měsíce, ba roky toto nikdo neřešil, ač ztráta úředního razítka je vážná věc. Může znamenat riziko zneužití, porušení bezpečnostních pravidel, a v krajním případě i trestní odpovědnost. Místo toho, aby byla událost řádně nahlášena a vyšetřena, nadřízení požádali podřízenou, aby „vyřešila problém“ – tím, že inventarizační komise vydá rozhodnutí o znehodnocení razítka a jeho vyřazení z majetku. Problém? Razítko nebylo nalezeno. Neexistoval žádný důkaz o jeho znehodnocení. Šlo o čistou fikci.
Nejde o hodnotu majetku, tedy samotného razítka, ale o možnost jeho zneužívání a o postihu nadřízeného, jehož zaviněním k situaci došlo. Po odmítnutí, neb postup byl v rozporu nejen s interními předpisy a směrnicemi ale i se zákonem, nastal doslova teror a vydírání, aby splnila příkaz nadřízené.
Úřad měl především neprodleně zavést opatření proti zneužití: zneplatnění razítka oznámení interně i externě, neb se razítko používá jako bezpečnostní právní identifikátor, informování dotčených útvarů. Dále posoudit odpovědnost dotyčného pracovníka a vyvodit závěry ze ztráty.
Místo toho nadřízená svými opakovanými pokyny a nepřípustným nátlakem žádala, aby podřízená zcela úmyslně a prokazatelně porušila svojí povinnost dle zákona o státní službě §77 odstavce 1. písmena c, který jasně stanový že zaměstnanec při výkonu služby má dodržovat právní předpisy vztahující se k jejímu výkonu, služební předpisy a příkazy k výkonu služby.
Opakované vyhrožování a hrozba postihu pak hraničí s § 177 trestního zákona 40/2009 sb., který řeší Útisk: Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Tísní a závislostí je zde jasná ztráta pracovního místa s dlouholetým budováním kariérní pozice.
Evidentní je pak dle § 329 trestního zákona: Zneužití pravomoci úřední osoby.
Úřední osoba se dopustí trestného činu, pokud vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím právu nebo pokud ji použije k opatření neoprávněného prospěchu nebo k jinému úmyslnému porušení povinnosti.
(1) Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci,
bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti.
Praktické doporučené kroky
- Neprovádět nezákoné postupy bez písemného pokynu — pokud nadřízený pokyn vydal jen ústně, žádejte písemné znění. (Písemný pokyn je důkaz.)
- Okamžitě zaznamenat skutečnosti (datum, čas, koho nadřízený požádal, přesné znění pokynu, okolnosti, svědci). Uchovat emaily, SMS, zápisy z hovoru, popřípadě pořídit nahrávku hovoru. Nahrávky pro svojí obranu proti zaměstnavateli lze pořizovat. Rozhodl už v roce 2014 ústavní soud. (Důkazní materiál.)
- Napsat formální písemnou námitku: stručně vysvětlit právní pochybnost (např. „pokyn je v rozporu s interní evidencí a s pravidly“), požádat o písemné potvrzení pokynu a požadovat interní postup
- Oznámit to příslušnému orgánu uvnitř instituce, pokud se jedná o nejvyšší vedení oznámit toto nadřízeného orgánu.
- Pokud nadřízený trvá na protiprávním pokynu: požádat o písemné potvrzení, že trvá na pokynu — to je důležitý důkaz, který může prokázat, že byl vydán pokyn v rozporu se zákonem. (Tento krok zároveň zaměstnance lépe právně chrání.)
- Kontaktovat právníka / odborovou organizaci a zvážit podání: (a) interního podnětu, (b) trestního oznámení (např. podezření na zneužití pravomoci), (c) oznámení kárného orgánu (pokud jde o státního zaměstnance).
Zákaz odvetných opatření
Podle zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, je jakékoli odvetné opatření vůči oznamovateli zakázáno. To zahrnuje propuštění, snížení mzdy, zhoršení pracovních podmínek, ale i nepřímé formy, jako je izolace či změna pracovních úkolů.
b) Ochrana před diskriminací
Zákoník práce (§ 16) zakazuje diskriminaci a znevýhodnění z důvodu uplatnění práv zaměstnance, včetně práva upozornit na protiprávní jednání.
Všichni pracovníci ve státní správě – a nejen na Kozím úřadu – si zaslouží hluboký respekt za odvahu poukazovat na nepravosti, které se dějí za zavřenými dveřmi. Je to boj na dlouhou trať, často spojený s osobními ústrky, útlakem a ponižováním ze strany nadřízených, kteří se mnohdy chovají jako nedotknutelní a zneužívají moc, která jim byla svěřena.
Ve vedení úřadů často sedí lidé dosazení na základě známostí, nikoli odbornosti. V komerčním prostředí by se rychle ukázalo, že na své funkce nestačí. Ve státní správě však přežívají – a své nedostatky si často kompenzují na podřízených. Bohužel, systém je zkostnatělý, uzavřený vůči změnám, a v mnoha ohledech stále ovládaný „dinosaury“, kteří brání jakékoli snaze o kultivaci prostředí.
Přesto je důležité mluvit, psát a jednat. Každý hlas, který se ozve, je krokem k tomu, aby státní správa byla skutečně službou veřejnosti – a ne jen pohodlným útočištěm pro mocenské hry.
