Židé a vepřové, a proč nikdy nebudu Izraelitou

Kde se vůbec tento zákaz vzal? Celé ujednání o stravování v židovské tradici se řídí systémem zvaným kašrut, který určuje, co je rituálně čisté (košer) a co je zakázáno. Základem těchto pravidel je Tóra, konkrétně knihy Leviticus a Deuteronomium, a jejich výklad v rabínské literatuře. Tóra je základní a nejposvátnější text židovského náboženství. Slovo „Tóra“ v hebrejštině znamená učení, zákon nebo instrukce. V užším smyslu označuje pět knih Mojžíšových, které tvoří první část hebrejské Bible (Tanach), a v širším smyslu může zahrnovat i ústní tradici a rabínský výklad. Ze Starého biblického zákona jde o prvních pět knih:

Genesis (Berešit) – stvoření světa, příběhy praotců, počátky lidstva a Izraele

Exodus (Šemot) – vyvedení Izraelitů z Egypta, darování Desatera

Leviticus (Vajikra) – kněžské zákony, rituály, pravidla čistoty

Numeri (Bamidbar) – putování pouští, sčítání lidu, boje a zákony

Deuteronomium (Devarim) – Mojžíšova závěrečná řeč, shrnutí zákonů

V knize Leviticus 11:1–8:

„Mluvte k synům Izraele: Toto jsou živočichové, které smíte jíst ze všech zvířat na zemi. Každé zvíře, které má rozdělené kopyto, tedy kopyto úplně rozdělené, a přežvykuje, to smíte jíst. Ale z těch, které přežvykují nebo mají rozdělené kopyto, nesmíte jíst tato: velblouda, protože přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto – je pro vás nečistý. Králíka, protože přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto – je pro vás nečistý. Sviště, protože přežvykuje, ale nemá rozdělené kopyto – je pro vás nečistý. Prase, protože má rozdělené kopyto, ale nepřežvykuje – je pro vás nečisté. Jejich maso nejezte a jejich mrtvol se nedotýkejte – jsou pro vás nečisté.“

V knize Deuteronomium 14:3–8se pak dočteme:

„Nebudeš jíst žádnou ohavnost. Toto jsou zvířata, která smíte jíst: skot, ovce a kozy, jelen, gazela, daněk, kozorožec, antilopa a kamzík. Každé zvíře, které má rozdělené kopyto, tedy kopyto úplně rozdělené, a přežvykuje, smíte jíst. Ale tato nesmíte jíst z těch, které přežvykují nebo mají rozdělené kopyto: velblouda, králíka a sviště – jsou pro vás nečistá, protože přežvykují, ale nemají rozdělené kopyto. Prase je také nečisté, protože má rozdělené kopyto, ale nepřežvykuje. Jejich maso nejezte a jejich mrtvol se nedotýkejte.“

Tóra tedy není jen sbírkou zákonů, ale základem vztahu mezi Bohem a Jeho lidem. Je to duchovní ústava, která formuje identitu, historii i náboženskou praxi židovského národa. V židovské tradici je Tóra vnímána jako Boží zjevení, které Mojžíš obdržel na hoře Sinaj, a které obsahuje nejen právní normy, ale i duchovní a morální zásady. Toto nám dává jasnou odpověď na otázku, zda jíst či nejíst. Smlouvu s Bohem porušovat nelze.

O čem tedy byla pozdější polemika Židovských učenců? O symbolice zákazu především:

Mirdaš Vayikra Rabbah 13:2 uvádí cca 400 až 600 let před naším letopočtem:

„Každé zvíře, které má dva znaky čistoty, je čisté; které má jen jeden, je nečisté.
Vepř ukazuje znamení čistoty (rozdělené kopyto), ale nepřežvykuje. Svatý, budiž požehnán, řekl: „Nevěř mu!“Je to jako král, který měl nečistou služku, jež ukazovala ruce čisté.“

Vepř se stal metaforou pokrytce — zvířete, které se tváří čistě, ale vnitřně zůstává nečisté.
Midraš to obrací i na lidské chování: „Tak jsou i národy světa — ukazují se spravedlivé, ale jejich skutky jsou nečisté.“

Stejnou myšlenku pak aplikuje Rabi Samson Raphael Hirsch (19. stol.): „Vepř je symbolem pokrytectví: nese znamení čistoty, ale skrývá vnitřní zkaženost.
Odmítáním jeho masa Izrael vyznává morální upřímnost.“

Talmud, Chullin 60b

Rabi Jochanan řekl: Kdekoliv najdeš vepře, tam najdeš modláře (pohany). Vepř je zde znakem pohanské kultury – římského a helénského způsobu života. Žid, který jí vepře, překračuje hranici svatosti a stává se součástí pohanského světa.

Ve středověku se k duchovní náplni, přidávala i praktická. Například Rambam – Maimonides, More Nevuchim III:48

„Příbytky vepřů jsou špinavé a odporné…
Jejich maso je těžké a nezdravé.
Zákon je zakázal, aby lid odvrátil od nečistých návyků.“
Rambam vysvětluje micvot (ta’amej ha-micvot) logicky — Boží přikázání mají i praktické důvody (zdraví, morálka), hygienický a sociální účel.

Ramban – Nachmanides, Komentář k Leviticus 11:7

„Důvod není tělesný, nýbrž duchovní: vepř je ohavné zvíře a ti, kdo jej jedí, činí své duše mu podobnými.“ Mysticko-etický výklad: Zákon není kvůli zdraví, ale kvůli duchovní čistotě duše – jídlo ovlivňuje duchovní stav člověka. Vepř je zde symptom duchovní zkaženosti.

Rabi Bechaj ben Ašer (13. stol.) Ve svém komentáři k Vayikra 11říká:

„Prasata jsou zvířata s vnějším znakem čistoty, ale s nečistým vnitřkem.
Tak i bezbožní lidé nosí svaté symboly, ale jejich srdce je nečisté.“ Stejný symbol jako ve Vayikra Rabbah: vepř = vnější svatost, vnitřní zkaženost.

Stát se Izraelitou, může člověk kdykoliv. Konverzí (gijurem) se člověk stane plnohodnotným Izraelitou, tedy členem židovského národa, duchovně i právně. Není žádný rozdíl mezi „rodilým Židem“ a „konvertitou“ halacha (židovské právo) hledí na oba naprosto rovnoprávně. Pojem „Izrael“v Bibli označuje nejen zemi, ale především lid smlouvy, který pochází od praotce Jákoba (Izraele).

„Nebudeš se již jmenovat Jákob, ale Izrael, protože jsi zápasil s Bohem i lidmi a obstál.“
— Genesis 32:29

Od té chvíle se jeho potomci nazývají „Bnej Jisra’el“ – „Synové Izraele“.

Tóra opakovaně přikazuje:

„Miluj ger (příchozího), neboť i vy jste byli gerim v Egyptě.“ (Deuteronomium 10:19)

Tento verš se v Tóře opakuje více než 30 krát. Žádná jiná micva není zdůrazněna tolikrát.
To ukazuje, že konvertita je plně součástí Izraele, ale zároveň mu má být projevována zvláštní citlivost a respekt.

Jak se o tom mluví v rabínské tradici Midraš Tanchuma (Lech Lecha 6):

„Abraham otevřel dveře pro konvertity. Každý, kdo přichází pod křídla Šechiny, je jako narozený z Abrahama.“ Rabíni říkají: „Abraham je otec všech konvertitů.“ (Bamidbar Rabbah 8:9) Konvertita je tedy duchovním potomkem Abrahama — praotce víry.

Talmudická zásada: konvertita je jako rodilý Žid Yevamot 47b–48b: „Ten, kdo konvertoval, je jako dítě, které se právě narodilo.“ To znamená, že konverzí se člověk zrodí znovu – v duchovním i právním smyslu. Je rovnocenný Izraelita, není žádný Izraelita „druhého stupně“, nemá méně práv. Rabíni také říkají: „Všechno, co se přikazuje Izraeli, platí i pro konvertity.“ (Bava Kamma 38a)!!!

Kdo konvertuje podle halachy, je Žid – Izraelita, v občanském i náboženském smyslu, může být pohřben na židovském hřbitově, je povolán k Tóře, dokonce se může stát rabínem, kantorem, členem rabínského soudu – cokoli.

Stát se Izraelitou znamená vstoupit do smlouvy s Bohem a s lidem Izraele. Tedy dobrovolně přijmout závazek dodržovat Tóru a micvot. A zřít se vepřového to je zatím pro mě nepředstavitelné.

Zdroje: Tóra,

knihy Talmudu

knihy Mirdaše

Halacha

https://www.fzo.cz/zidovske-obce/