Článek
Přesně v režimu, pro který tato pracoviště existují.
Jinými slovy:
profesionálně zvládnutá medicínská situace.
A pak přišel Tomio Okamura.
„Nesouhlasím s převozem tohoto pacienta do České republiky.“
„Existence špičkového zařízení neospravedlňuje přijetí člověka s rizikem eboly do Česka.“
„S tímto rozhodnutím ministerstva zdravotnictví nesouhlasím a ani se o tom nehlasovalo na vládě.“
Samozřejmě že nesouhlasí. Kdyby totiž lidé zachovali klid a věřili odborníkům, SPD by přišla o svůj hlavní politický program — permanentní vyvolávání paniky a nenávisti.
Protože Okamura nepotřebuje řešení.
Okamura potřebuje strach, nepřítele a nenávist jako rodnou půdu své politické existence.
Strach je jeho palivo.
Strach z migrantů.
Strach z Ukrajinců.
Strach z Němců.
Strach z Bruselu.
Strach z očkování.
Strach z LGBT.
A teď nově i strach z člověka zavřeného v biologickém boxu pod dohledem špičkových epidemiologů.
Je až groteskní sledovat, jak se z izolovaného pacienta bez příznaků stává v podání SPD téměř biologická invaze, ba útok biologickou zbraní na všechny občany této země. Jako by české zdravotnictví bylo banda amatérů v montérkách a ne systém, který má přesně pro tyto situace vybudovaná specializovaná infekční pracoviště.
Jenže fakta nikdy nebyla důležitá.
Důležitý je pocit ohrožení.
Pocit, že „něco cizího“ přichází.
Že „oni“ nás ohrožují.
A že jedině hlasitý vlastenec na Facebooku nás před tím zachrání.
Tohle už dávno není politika.
To je obchod se strachem.
A nejodpornější na tom je, že se znovu pracuje se stejným primitivním mechanismem:
cizí = nebezpečné.
Přesně ten typ uvažování, na kterém v Evropě vždy vyrůstaly nejhorší ideologie, včetně té komunistické a nacistické.
Přitom realita je absurdně prostá:
pacient nepředstavuje pro veřejnost prakticky žádné riziko. Riziko je podstatně menší než každodenní jízda tramvají během chřipkové sezóny. Jenže z běžného fungování zdravotnictví se nedají sbírat politické body.
A tak se musí vyrábět hysterie.
Kdyby zítra zmizeli migranti, bude nepřítelem WHO.
Kdyby zmizela WHO, budou nepřítelem epidemiologové.
Kdyby nebyla ebola, najde se jiná nákaza, jiný cizinec, jiný strašák.
Protože politika Tomia Okamury nestojí na řešeních.
Stojí na neustálém hledání něčeho, čeho se mají lidé bát.
A pokud jednou nebude existovat nic, proti čemu by mohl zasévat nenávist, paniku a pocit ohrožení, bude si to muset jednoduše vymyslet.
Vlastní text
