Článek
Po listopadu jsme totiž postupně dospěli k velmi originálnímu systému: bývalí komunisté začali kádrovat jiné bývalé komunisty za to, že byli komunisté.
Je to vlastně docela praktické. Nikdo se v problematice nevyzná lépe než člověk s osobní zkušeností.
Představme si tedy, že se na Úřadu vlády zřídí Komise pro posuzování závadné minulosti prezidenta republiky. Předsedou se přirozeně stane Andrej Babiš, člen KSČ od roku 1980, v registračních protokolech StB vedený pod krycím jménem Bureš, jež byl v té hodné StB. Kdo jiný, by měl mít pro problematiku dostatečnou kvalifikaci?
Po pravici by mohl usednout ministr obrany Jaromír Zůna, člen KSČ od roku 1981. Následovali by Helena Válková, Miroslav Ševčík, Vladimír Kolek, Drahomír Blažej a Jan Síla, všichni s někdejší členskou legitimací KSČ.
Protože každá řádná komise potřebuje také náhradníky, přisedl by Jaroslav Foldyna, který to před listopadem dotáhl na kandidáta členství v KSČ.
A aby nechyběl odborník na bezpečnostní problematiku, mohl by zápis vést ministr kultury Oto Klempíř, který svou někdejší spolupráci se Státní bezpečností přiznal.
Teprve potom by byl před komisi předveden obviněný.
Petr Pavel. Bývalý člen KSČ.
V místnosti by zavládlo pohoršení.
„Vy jste byl v komunistické straně?“ otázal by se předseda komise.
„Ano.“
Členové komise by nevěřícně potřásli hlavami.
Taková věc se přece v české politice jen tak nevidí.
Následovala by nejzávažnější část obžaloby: Pavel ve svých dobových materiálech používal normalizační jazyk a přijímal tehdejší stranický výklad roku 1968.
Komise by si zděšeně vyměnila pohledy.
Někdejší členové KSČ z osmdesátých let by právě zjistili, že člen KSČ z osmdesátých let zastával názory KSČ z osmdesátých let.
To už je opravdu závažné.
Červená knížka má zvláštní fyzikální vlastnosti
V české politice totiž členská legitimace KSČ funguje podobně jako kvantová částice. Její morální vlastnosti se mění podle toho, v čí kapse ji najdeme.
Pokud byla v kapse politického soupeře, jde o nesmazatelný důkaz charakterového selhání.
Pokud byla v kapse vlastní, jednalo se většinou o administrativní formalitu potřebnou kvůli zaměstnání.
Mohli pro to mít různé důvody. Někomu šlo o armádu, jinému o univerzitu, zahraniční obchod, funkci nebo jednoduše o pohodlnější život.
Důvody lze vysvětlit.
Jen z nich nelze vyrobit nevinu.
Protože ve stejné době žili lidé, kteří do KSČ nevstoupili. Také chtěli dobrou práci, také chtěli studovat a cestovat. Jen kvůli tomu nebyli ochotni podepsat přihlášku do vládnoucí strany.
A často za to zaplatili.
Právě oni mají jakési přirozené morální právo říci bývalému komunistovi: Já jsem tu nabídku měl také a odmítl jsem ji.
Poněkud komičtěji působí, když totéž pronáší člověk, který nabídku dostal, přijal ji, odnesl si legitimaci a po čtyřiceti letech se rozčiluje, že legitimaci měl také někdo jiný.
Poučení z krizového vývoje
Celé to má navíc krásnou historickou pointu.
Po roce 1968 prošlo přes milion členů KSČ prověrkami právě proto, aby strana zjistila, zda přijali správný výklad sovětské okupace. Kdo jej nepřijal, mohl ze strany letět. Poučení z krizového vývoje pak z tohoto výkladu udělalo oficiální pravdu a ještě roku 1988 se tisklo pro školy ve stotisícovém nákladu.
Člověk, který vstupoval do KSČ v roce 1980, 1984 nebo 1987, tedy nevstupoval do nějaké nepolitické organizace, která náhodou pořádala prvomájové průvody.
Věděl, kam vstupuje.
A jestli to udělal kvůli kariéře, pak alespoň víme, za jakou cenu byl ochoten svou kariéru budovat.
O to absurdněji působí, když se nad ním dnes ustavuje pomyslný mravní tribunál složený z lidí, kteří kdysi stáli ve stejné frontě na červenou legitimaci — případně se do ní právě chystali nebo měli důvěrnější styky s represivním aparátem režimu.
Skutečné Poučení z krizového vývoje by proto mohlo mít dnes jen jednu krátkou kapitolu:
Soudruzi, nekádrujte se navzájem. Archiv má dobrou paměť.
Zdroje:
Zákon č. 198/1993 Sb. – označuje komunistický režim za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný a KSČ za zločinnou a zavrženíhodnou organizaci.
Ústav pro studium totalitních režimů – Poučení z krizového vývoje, historický kontext – prověrky, normalizace, závazný výklad roku 1968 a používání Poučení ve školství.
Seznam Zprávy, 17. 11. 2025 – „Pro blaho společnosti,“ psal Ševčík… – archivní přihláška Miroslava Ševčíka do KSČ z Národního archivu.
Seznam Zprávy, 2026 – „Vůbec mě to netíží.“ Dva noví poslanci ANO byli členy KSČ – archivní přihlášky Vladimíra Kolka a Drahomíra Blažeje.
Ústav pamäti národa SR – registrační protokoly StB k Andreji Babišovi / krycí jméno Bureš;.
