Článek
Světoznámý zpodobňovatel pravěku i neúnavný ilustrátor stovek dobrodružných knih, Zdeněk Burian (1905–1981), stvořil dílo, které je rodinným stříbrem České republiky. Přesto zůstává poněkud nedoceněným géniem a zaslouží si více pozornosti.
První výplatu mu sebrali
Zdeněk Burian se narodil 11. února 1905 v moravské Kopřivnici. Odmalička rád kreslil a maloval, už jako začínající malíř zažil řadu pikantních příhod, o kterých se příliš nemluví.
V roce 1919 byl navzdory nízkému věku, jako mimořádný talent, přijat na Akademii výtvarných umění do Prahy. Studia ale nedokončil, zřejmě kvůli finančním potížím (jako chudý student si přivydělával jako nosič kufrů, pomocník na stavbách, aranžér výloh…).
Na začátku dvacátých let začal ilustrovat první dobrodružné knihy (jeho první ilustrovanou knihou bylo Dobrodružství Davida Balfoura od Roberta Louise Stevensona).
Drsná zajímavost: V roce 1921 mu ale jeho první honorář ukradli pražští kapsáři - vyrvali mu peníze i s kapsou chatrného zimníku.
Hladového studentíka ale neznechutili. Díky své píli se stal brzy vyhledávaným a vysoce ceněným malířem a okouzlil nakladatele, umělecké experty, vědce i pražskou prvorepublikovou smetánku. Kapacitou se stal především díky svým obrazům pravěku, kdy na plátna přenášel nejnovější poznatky zoologů, paleontologů, antropologů i dalších expertů (Josef Augusta…). Odbornou i laickou veřejnost okouzlil i svými ilustracemi v časopisech a v dobrodružných knihách z nakladatelství Josefa Richarda Vilímka, Toužimský & Moravec, SNDK… Čtenáři žasli nad jeho „jako živými“ hrdiny knih Julese Verna, Karla Maye, Jaroslava Foglara, Eduarda Štorcha…
Arabella i muži procházející zdí…
Zdeněk Burian byl a je známý především díky úchvatným rekonstrukcím podob pravěkých tvorů, ilustrování dobrodružných knih, ale překvapivě i ilustrováním klasiky, například Babičky Boženy Němcové, českých pohádek, původní Arabelly nebo učebnice chemických pokusů…
Byl mistrem zachycení okamžiku, jedinečným zpodobňovatelem světla a stínu, tvůrcem překvapivých prostorových kompozic, ale i originálním novátorem, kdy například vymyslel několik nových, kuriózních malířských technik. Z vidoucích očí na plátně třeba vytvářel slepé tak, že do nich dloubal prsty a stovky mravenců stvořil, když přes ruku cvrnkal do štětce s černou barvou… Experimentoval i s prolínáním textu a obrazu v knihách. Byl mistrem spodobnění vln, plamenů i mrazivé jinovatky, zřejmě poprvé na světě namaloval muže procházející zdí i hrdinu hledícího „do blba“, rozsvítil železniční kolejnici, nebál se zpodobňovat různé mrtvoly zvířat či lidí a experimentoval i s malováním zdánlivě neviditelných dějů „za obrazem“.
Zajímavost: Zdeněk Burian výjimečně navrhoval i nábytek, ceněný je například jeho toaletní stolek s loveckým výjevem.
Zdeněk Burian stvořil neuvěřitelných, více než třináct tisíc obrazů. Dovedně kreslil a maloval perem, barvami, ale například i zrnky kávy. Daní za tvrdou práci ale bylo, že takřka nevycházel ze svého ateliéru.
Neúnavný dříč
Zdeněk Burian neúnavně pracoval od rána do večera, šest i sedm dnů v týdnu. Občas si ale i on dopřál krátké chvíle oddychu. S oblibou jezdil především do lesů - trampovat. U Mokropsů, v kopcích jižně od Prahy, si zařídil kuriózní bydlení – vyřazený autobus. S kamarády z trampských osad u Berounky se zde u táborového ohně společně přestrojovali za kovboje a na půjčeném koni natáčeli i westernový film.
Zajímavost: Obdivovaný malíř, který miloval dobrodružství, exotiku a dálky, cizinu paradoxně na vlastní oči takřka nepoznal. V zahraničí byl za celý svůj život jen jednou, v roce 1931, na krátkém výletě po Itálii.
Rodina
Zdeňku Burianovi byla pevnou oporou v práci i v době volna jeho rodina: manželka Františka, s dlouhými copy, kterou mnozí považovali za skutečnou indiánku a dcera Eva.
Zajímavost: Dceru Evu spodobnil v jejích sedmnácti letech nahou - pouze s cudně zakrytým obličejem (na obraze Dívka - Primavera, z roku 1944).
Dravci zůstali nedomalováni
Poslední obraz chystal mistr pro časopis Pionýr. Na plátně je černoch, na kterého v zátočině útočí tři aligátoři. Dílo ale zůstalo nedokončeno. Barevná je pouze hrdinova hlava a divoká příroda okolo, zubatí plazi zůstali nakresleni pouze tužkou. Zdeněk Burian zemřel nedlouho poté, 1. července 1981.
Mistr nad mistry
Zdeňka Buriana nám závidí celý svět. Jeho fanatickými obdivovateli jsou kromě jiných Japonci, odkojení Godzillou, které okouzlil především svými dokonale realistickými výjevy z pravěku. Nejenom japonské servery jsou plné Burianových skenů…
I v České republice má ale mistr Zdeněk Burian stovky, tisíce příznivců.
Aktuální zajímavost: Ti nejvěrnějších se scházejí několikrát ročně ve Štramberku, kde se i příští víkend (28. až 30. června 2024) uskuteční společná akce „Siddie Burka“. Jste na ni srdečně zváni…
Siddie Burka, červen 2024
Zdeněk Burian na Wikipedii
Další odkazy:
http://www.burianzdenek.cz/
http://www.zdenekburian.com/
http://karel-may.majerco.net/ilustrace/zdenek-burian/
Pokračování příště: Geniální triky malíře Zdeňka Buriana (1): Zachycení okamžiku
…
Přečtěte si také další články autora:
Všechny články autora si můžete přečíst zde
