Článek
Když se řekne záhadolog, vybaví si řada lidí filmového Indiana Jonese. Akčního hrdinu s atletickou postavou, bičem u pasu a padouchy okolo. Ludvík Souček se mu příliš nepodobal, civilním povoláním byl zubař, postavu měl poněkud otylou, ale přesto byl filmovému Indymu v mnohém podobný. Oba byli vzdělaní a rádi přicházeli na kloub záhadám, nad kterými oficiální věda ohrnovala nos.
Zvídavý zubař
Ludvík Souček vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy (1945–1951) a dlouhá léta se živil jako stomatolog (práce zubaře ho ale údajně příliš nebavila a většinu času věnoval psaní a bádání). Vstoupil i do Československé lidové armády a rok (1954–1955) působil v Severní Koreji jako vojenský lékař. V sedmdesátých letech spolupracoval s Československou televizí (byl autorem seriálu Od zmizelého diplomata k jiným vesmírům), psal pro Mladou frontu a byl také redaktorem v nakladatelství Albatros…
Kuriozita: stomatolog Ludvík Souček zkontroloval kvalitu chrupu i populárnímu šimpanzi z pražské zoo, Hurvínkovi.
Drsná zajímavost: Po svém návratu z Koreje byl Ludvík Souček nařčen ze spoluúčasti na kontroverzních lékařských pokusech na amerických zajatcích. Obvinil ho tehdejší poslanec Národního shromáždění Jan Šejna při výslechu v USA, kam Šejna, pozdější zaměstnanec CIA, emigroval. Žádné vyšetřování ale Součkovi vinu neprokázalo a mnozí historici mají za to, že si Šejna vše účelově vymyslel.
Ideál: napůl realita a napůl fikce…
Literární „rozptyl“ Ludvíka Součka je úctyhodný. Napsal desítky nejrůznějších příruček, encyklopedií, monografií, populárně naučných publikací, povídek, románů…
Mezi jeho nejznámější díla patří sci-fi na pomezí reality a fikce: Cesta slepých ptáků (1964), Runa rider (1967) a Sluneční jezero (1968) a populárně naučné publikace Tušení stínu (1974) a Tušení souvislostí (1978). Rukopis třetího dílu této trilogie s názvem Tušení světla (1978), který napsal autor krátce před svou smrtí, se ztratil a kolem jeho zmizení existuje řada konspiračních teorií. Část této knihy (údajně až sedm kapitol) se prý znovu našla a vyšla pod názvem Po stopách bludiček (1992).
Zajímavost: Ludvík Souček překládal i díla podobně zaměřených spisovatelů ze zahraničí. Jako první například přeložil do češtiny Vzpomínky na budoucnost (1969) Ericha von Dänikena.
Cesta slepých ptáků, Runa rider a Sluneční jezero
Vášnivý fotograf a balónista
Ludvík Souček měl celou řadu zájmů. Jeho vášní byla například fotografie, kterou zpopularizoval v řadě svých knih: Jak se světlo naučilo kreslit (1963), Cesta k moderní fotografii (1966), Války, vojáci, fotografie (1968)… Miloval také balonové létání, jehož kouzlo rovněž představil veřejnosti v řadě publikací: Případ ztraceného suchoplavce (1968), Nebe plné balónů (1969)…
Existoval „vícekrát“…
Byl známý tím, že psal hned několik knih najednou. Kromě svého jména využíval i pseudonymů Dvořák, Hynek a Knot.
Spektrum jeho díla je mimořádně široké a vyskytují se v něm i rarity, například metodická příručka Hrajeme maňáskové divadlo (1951), scénáře komiksů Desetioký a Kraken (1970) nebo divadelní hra Záhada S M (1970).
Citace z jeho sci-fi románu Blázni z Hepteridy (1980) o „pohybu celých kontinentů ba i světů“ si vypůjčili tvůrci populárního TV seriálu Návštěvníci (1983) o cestování v čase:
Záhadný konec
Ludvík Souček byl extrovert a měl rád společnost. Rád také jedl a pil a současně zanedbával fyzickou aktivitu, což se negativně podepsalo na jeho zdraví. Trpěl depresemi, silnou nadváhou, cukrovkou a prodělal několik infarktů. Zemřel za doposud nevyjasněných okolností v roce 1978, kdy se ztratil i jeho rukopis Tušení světla…
Ludvík Souček na Wikipedii
Ludvík Souček na webu KPUFO
.
Přečtěte si také další články autora:
Všechny články autora si můžete přečíst zde
