Článek
Dát výpověď, několik měsíců hledat nové místo nebo se jednoduše rozhodnout nějakou dobu nepracovat. Dnes na tom není nic nezákonného. V socialistickém Československu ale stát nahlížel na práci podstatně jinak. V trestním zákoně dokonce existoval dnes už zaniklý trestný čin – příživnictví.
Velmi jasně jej popisuje zákon č. 53/1963 Sb., kterým byl změněn § 203 tehdejšího trestního zákona. Postihoval člověka, který se soustavně vyhýbal „poctivé práci“ a nechával se někým vydržovat nebo si prostředky k obživě opatřoval jiným nekalým způsobem. Trest mohl dosáhnout až tří let odnětí svobody.
Zákon přitom nemířil pouze na lidi bez zaměstnání. Postihnout bylo možné za určitých podmínek také člověka, který soustavně bez závažného důvodu vynechával pracovní směny nebo předstíral pracovní neschopnost.
Tři měsíce už mohly znamenat „soustavně“
Zajímavé je, co tehdejší justice považovala za soustavné vyhýbání se práci. V judikatuře publikované ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR se objevuje výklad, podle něhož šlo o jednání trvající nepřetržitě delší dobu, nejméně tři měsíce. Příslušná dobová rozhodnutí jsou dnes dohledatelná v elektronické Sbírce Nejvyššího soudu.
Není proto úplně přesná často opakovaná představa, že za socialismu stačilo přijít o zaměstnání a člověk automaticky putoval do vězení. Samotná nezaměstnanost nebyla totéž co příživnictví. Zákon vyžadoval soustavné vyhýbání se „poctivé práci“ a současně to, že se člověk nechával někým vydržovat nebo získával prostředky k obživě nekalým způsobem.
Práce nebyla jen soukromá věc
Jak vážně tehdejší stát celou oblast bral, ukazuje také vládní návrh změny trestního zákona z roku 1963. Příživnictví tedy nebylo jen lidovým označením pro někoho, komu se nechtělo pracovat. Šlo o skutečný trestný čin zakotvený v československém právu.
Dnes může působit zvláštně už samotný fakt, že trestní zákon pracoval s pojmem „poctivá práce“. Ještě před několika desítkami let ale mohl způsob, jakým člověk pracoval a z čeho žil, zajímat nejen jeho rodinu nebo zaměstnavatele, ale také úřady, policii a nakonec i soud.
A pokud soud dospěl k závěru, že člověk naplnil podmínky příživnictví, mohl následovat i několikaletý pobyt za mřížemi.
