Článek
Babiš a jeho příznivci to samozřejmě považují za obrovské vítězství a připadá jim to ohromně chytré. Naplňuje to dokonale definici politiky všech azimutů, kdy jsme zdánlivě na stejné lodi jako Slovensko a Maďarsko a zároveň v partě s celým zbytkem Evropy. Jenže vyčůránky nemá nikdo rád a brzy se nám to vrátí.
Někomu se může zdát být moudré být jakýmsi mostem mezi dvěma světy, ale po mostě nakonec všechny strany šlapou. Staly jsme se černým pasažérem evropské bezpečnosti. Zahodili jsme veškerý kredit budovaný poslední čtyři roky. Je to o cti a morálce. Když se jich zbavíte, dokážete cokoliv.
Naši partneři si budou pamatovat a všímat. Z povahy zahraniční politiky hnutí ANO plyne, že tohle není výchylka, ale styl. Možná to bude nějakou dobu procházet. Ale pak se najednou ukáže, že na Česko v evropských programech připadá nějak méně peněz, než odpovídá naší velikosti. Že české firmy nejsou zapojovány do velkých evropských projektů ani do rekonstrukce Ukrajiny. Nakonec si bude chtít Babiš promluvit s kancléřem Merzem a dostane se mu odpovědi, že možná někdy příští rok.
Diplomacie není byznys vítězů a poražených, jak to pravděpodobně Babiš vnímá ze svého podnikání. Mezilidské vztahy jsou důležité a krátkodobá zdánlivá vítězství, kde jsme údajně ušetřili spoustu peněz, nás stojí důvěru a reputaci, které si tak snadno nakoupit nelze.
Babiš nahrazuje hodnotovou českou zahraniční politiku pokleslým hokynářstvím. Zajímá ho jen kolik, nikoliv proč. Vstřícnost a solidarita je vyměněna za zisk a sobectví. Pokud však odmítáme solidaritu s ostatními, proč by měl být kdokoliv jiný solidární s námi?
Odmítli jsme poskytnout garanci, nikoliv peníze, jen garanci za 45 miliard korun. Za to jsme však obětovali náš vliv, reputaci a budoucí příležitosti v mnohem větším rozsahu. A to není dobrý obchod.
Měli bychom si konečně uvědomit, že čest, morálka, demokracie, svoboda, ty evropské hodnoty nám přinášejí obživu. Naše ekonomika prosperuje díky členství v EU, kam směřuje přes 80% našeho exportu. Naše vlastní podniky prosperují a rostou díky know-how, které jsem přišlo od investorů z demokratické části světa. Demokratický a svobodný svět nám umožňuje volný a svobodný přístup na své trhy.
Přesto na to často v naší zahraniční politice zapomínáme. Toužíme po všech azimutech a snažíme se vidět perspektivu tu v Rusku, tu v Číně. Jak to však dopadlo? Investice v Rusku skončily neslavně, vývozy do této země příležitostí často uhradil EGAP z peněz daňových poplatníků. Jediný pozitivní přínos čínských investic pro českou ekonomiku byl, že se Slavia naučila hrát fotbal. Ale jinak přes všechno to velké podlézání čínské peníze přišly a zase zmizely stejně jako jejich hlavní investor.
Jediná skutečná partnerství a přátelství máme v západních demokraciích. Politika poklonkování diktátorům pro obchodní příležitosti ostře kontrastuje se sebevědomým očůráváním našich skutečných partnerů. Nejen, že je taková zahraniční politika trapná a ostudná. Je pro nás extrémně krátkozraká, hloupá a nebezpečná. Naše bezpečnost a prosperita je závislá na našich dobrých vztazích v rámci EU. To je ta parta zemí, díky které prosperujeme. To je ta parta zemí, díky které jsme v bezpečí. Chceme do této party patřit a být v ní rovným partnerem, nikoliv trpěným příživníkem.
Proto není žádná výhra hrát si na chytrou horákyni. Společné evropské hodnoty mají svoji cenu, kterou je moudré zaplatit, protože pád mimo vyspělý svět je spojen s náklady o mnoho řádů vyššími. To pokrytecké neposkytnutí garance nás bude ještě mrzet.
-----------------------------
Zdroje:
------------------------------
Velmi děkuji za vaše příspěvky prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“. Je to silná motivace i závazek přinášet kvalitní a užitečné texty.
