Článek
Racionální řízení státu plné kompromisů mezi až pěti stranami bylo ve výsledku až překvapivě úspěšné. Země se posunula vpřed a je zdaleka nejzdravější ekonomikou střední Evropy včetně Německa. Z tučného kocoura ve vleku mandatorních spotřebních výdajů je stal proinvestičně orientovaný tygr. Ale k čemu je úspěch, když ho nedovedete prodat.
Veřejný prostor ovládly přísliby hnutí ANO o lepším životě, kde bude přidáno všem a všechno zlevní. Korunu socialistickému plýtvání nasazují i naprosto bláznivé výdaje typu slev na jízdné. ANO zkrátka dalo lidem krmi a nezdá se, že by těch 35 % voličů trápily plytké otázky typu kde na to vezmeme. Však ANO tvrdilo, že z šedé ekonomiky. Když hodíte za hlavu základy ekonomie i matematiky, dokážete naslibovat cokoliv.
Můžeme mít radost z dílčích věcí. Z vysoké volební účasti, která zadupala komunistickou formaci Stačilo! zpět do politického hrobu. Z tvrdé rány pro SPD, která výrazně ztratila. Nebo z toho, že demokratické strany původní vládní koalice obdržely dokonce o sto tisíc hlasů více než v minulých volbách.
Nic to nemění na faktu, že 35:23 je prostě výprask. A ten výprask není jen výsledkem bezbřehého populismu ANO. Důvod, proč mu koalice SPOLU nebyla schopna účinně čelit, spočívá zejména v tom, že již narazila na limity svého fungování.
Programový kompromis nevyhnutelně otupuje ostrost argumentů. Volební vítězství v roce 2021 tím neutrpělo. Voliči zdeptaní Babišovým krizovým managementem během covidu leccos odpustili. Obhajoba vládnutí, které se nevyhnulo chybám, ovšem vyžadovala jasnější vize, které SPOLU nedoručilo a ani doručit nemohlo.
Program SPOLU, dá-li se to tak nazvat, se úzkostlivě vyhýbal jakýmkoliv konkrétním krokům. Ne proto, že by se jednalo o promyšlenou marketingovou strategii, ale prostě proto, že chyběla vnitřní shoda. Nic to neilustruje lépe než programový bod „Přijmeme euro, až to bude pro Česko výhodné“. Voliči, najdi si v tom, co chceš!
Kampaň SPOLU v letošním roce naprosto postrádala týmový soulad v minulých volbách vynucený zaplněnou Letnou. Skřípalo to na centrálách i v regionech. Detailů Vás ušetřím. Nikdo jsme nepochybovali, že SPOLU jdeme naposledy.
Náklady kompromisu uvnitř SPOLU již zkrátka překonaly únosnou mez. Silně se rozcházíme jak v některých evropských tématech, tak i příjmových a výdajových prioritách. Proto je načase koncept SPOLU opustit a se svými postoji předstoupit před ultimátního arbitra, voliče, samostatně.
Účast na SPOLU měla nepříznivý dopad na vnitřní chod stran, kdy programová diskuse přestávala fungovat. Tam, kde fungovala, byli pracovití členové frustrovaní, že se jejich aktivita nijak neprojevuje v reálné politice.
Ještě horší to pak bylo ve vnímání jednotlivých stran veřejností. Číst si o neviditelné TOP 09 bolí, což je cena, kterou jste ochotni zaplatit, pokud je vyvážena tím správným směřováním Česka. Porážkou ve volbách ovšem tato kompenzace padá.
TOP 09 čeká v listopadu sněm, kde bude zvoleno nové vedení. Strana nevyhnutelně musí opustit SPOLU a obhájit vlastní existenci prezentováním hodnot a programových priorit čistě za TOP 09. To nebude lehké, když devět z deseti politických komentátorů zpochybňuje Vaši existenci nebo Vám rovnou přeje zánik, ale na to už jsme zvyklí deset let.
TOP 09 má dnes 9 poslanců. Když byla zvolena Markéta Pekarová Adamová do jejího čela, měla jich 7. Ten restart nezačíná z nuly. Navíc se tradičně pražské strany pomalu učí práci v regionech. Ačkoliv je celkový počet členů nižší, počet i podíl těch nadprůměrně aktivních roste. V kampani bylo vidět mnoho nováčků včetně nejmladší generace, kteří udělali velice slušný výsledek. I když to na mandáty většinou nestačilo, jejich práce se neztratí.
TOP 09 musí být opět vidět jako samostatná politická strana, kterou si lidé automaticky spojují s vysokou mírou kompetence, prozápadní orientací a rozpočtovou odpovědností. Musíme opět začít vysvětlovat lidem, co prosazujeme a proč. Být znovu srozumitelní a čitelní. Rozvíjet naše lídry, které budou voliči chtít následovat. Pak se vůbec nebudeme muset utápět ve strachu, zda překonáme 5 %.
