Článek
Rusko zahájilo ohromnou ofenzivu jak na frontě, tak v mediálním prostoru. Putinův režim se připravuje na volby a rád by dosáhl alespoň nějakého územního zisku bez ohledu na ztráty. Proto vrhá další tisíce vojáků na smrt a v mediálním prostoru se snaží vytvořit obraz neporazitelného Ruska, se kterým je potřeba se dohodnout na jeho požadavcích. Nedá se ale říci, že by si ruská armáda vedla lépe než dříve, ani že by si Ukrajinci vedli hůře.
Všude píšeme o nepovedené ukrajinské ofenzivě. Realita je taková, že Ukrajinci si při ní vedli tak, jak nejlépe mohli. S ohledem na zdroje, které měli, bych ji neúspěšnou nenazýval. Cíle nebyly splněny, ale cíle zkrátka nebyly realistické s ohledem na situaci na bojišti. Upuštění od původních plánů, které se ukázaly neproveditelné bez velkých ztrát, lze chápat jako známku vyspělosti ukrajinského velení.
Očekávání na západě byla ohromná, přitom dodaný počet vojenské techniky a munice relativně malý. Že nemají Ukrajinci vše potřebné, někteří analytici upozorňovali už před započetím ofenzivy. Nicméně ani kdyby vše slíbené měli včas, pravděpodobně uspět nemohli. To by bylo možné pouze s úplným selháním ruské obrany, které nenastalo.
Laická veřejnost, kam se řadím i já, má představu o tom, že západní technika je mnohem lepší než ta východní. To je sice pravda, ale tím prvkem, který západu umožňoval efektivně vítězit v konfliktech, je vzdušná nadvláda a tím pádem téměř dokonalá kontrola bojiště.
Druhá válka v Iráku byla ukázkou západní síly, když západní jednotky za jediný týden eliminovaly přes 40 tisíc iráckých vojáků včetně elitních jednotek a projely k Bagdádu zdánlivě jako nůž máslem. Jenomže za tímto úspěchem stála právě masivní vzdušná převaha, která pozemním jednotkám umetla cestu a desetitisíce iráckých vojáků se raději vzdaly. Část západních politiků a médií očekávala, že když ukrajinské jednotky dostanou západní techniku a výcvik, předvedou něco podobného v Záporoží. Vysoká očekávání podporoval velký úspěch, kterého Ukrajinci dosáhli v Charkovské a Chersonské oblasti dříve.
Při letošní ofenzivě ale chyběl jakýkoliv moment překvapení a Rusové měli dost času na přípravu, kterou nepodcenili. Věděli, jak připravit obranu, aby ukrajinské síly zadržela. Cesta k jejímu překonání existuje, ovšem vyžaduje vzdušnou převahu, kterou Ukrajinci nemají a bohužel ani neměli dost prostředků k oslabení té ruské. Západní technika není přes své kvality nezničitelná, a proto nemohla ofenziva bez vzdušné nadvlády proti připraveným zaminovaným pozicím dopadnout jinak.
To neznamená, že si Ukrajinci vedli špatně. Naopak schopnosti ukrajinské armády ničit ruské síly rostou, což lze doložit na ztrátách deklarovaných ukrajinským generálním štábem. Chápu logickou námitku, že čísla nemusejí odpovídat realitě, přeci jen i informace jsou zbraní a není možné je nezávisle ověřit. Nicméně o tom, že čísla reportovaná Ukrajinou nejsou nijak vzdálená od reality, referuje celá řada západních renomovaných institucí od britského Institutu pro studium války po tajné služby, tak není důvod je rozporovat.
Podle nich padlo nebo bylo vyřazeno z boje v tomto roce 251 560 ruských vojáků, z toho 79 390 v posledním čtvrtletí. Pro srovnání za minulý rok 2022 to bylo „jen“ 105 960. Chápu, že to ruský režim neochromí, protože nic v Rusku nestojí méně než lidský život.
Větší vliv na reálné schopnosti ruské armády mají ztráty techniky, které v uplynulém roce dosáhly 20 791 kusů oproti 15 827 kusům v roce předchozím. Do výčtu řadím čtyři hlavní kategorie, a to tanky, obrněná vozidla, nákladní vozidla a dělostřelectvo. 7642 kusů připadá na poslední čtvrtletí a hlavní vliv zde má nárůst ukrajinské schopnosti likvidace nepřátelského dělostřelectva. Zatímco v roce 2022 Rusové přišli o 2016 děl, v roce 2023 6 401 děl, 1 970 jich bylo zničeno v posledním čtvrtletí.
Čím rychleji a efektivněji dokáží Ukrajinci eliminovat techniku nepřítele, tím blíže mají k vítězství. Ruská armáda bojuje bezohledně, na ztráty nehledí a jediné, o co se může opřít, je převaha ve zdrojích. Ruská armáda dokáže mobilizovat více lidí, více techniky a nesmějme se, že zastaralé, tank T-55 má pořád kulomet, dělo a sílu ničit i zabíjet.
Ukrajinci válčí kvalitativně jinak, lépe zachází se zdroji a berou ohledy na lidské životy. Nepotřebují proto vypálit tolik střel jako Rusové, nicméně nutnost šetřit municí a nemožnost zlikvidovat všechny cíle, které lokalizují, znamená vyšší ztráty.
Přitom Ukrajinci bojují za náš mír a naši svobodu. Nepodporujeme je zdaleka tak, jak odpovídá závažnosti situace. S každým krokem podpory neúměrně dlouho váháme, západní politici hovoří o zamezení eskalace konfliktu, což je v podstatě směšné ve chvíli, kdy ti ruští mluví o tom, že si vezmou zpět Berlín nebo že vytvoří říši od Vladivostoku po Lisabon. Usmiřování agresora nefunguje, o tom bychom měli být z druhé světové války poučeni.
Je čas změnit rétoriku. Neříkejme, že nenecháme Ukrajinu prohrát, říkejme jasně, že Rusko musí být poraženo. Implicitně tím říkáme, že likvidujeme zároveň Putinův režim, ale ani toho se nesmíme bát. Ať věkem nebo pádem z okna Vladimír Putin jednoho dne zemře a my neovlivníme, jestli se moc v Rusku bude předávat civilizovaně nebo zda dojde k občanské válce a rozpadu Ruska se všemi důsledky pro naši bezpečnost. Neomlouvejme přáním stability servilitu vůči Putinově režimu. Víme, že konflikt nemá diplomatické řešení, protože Rusko rozpoutalo válku o území a dokud bude Putinův režim existovat, nebude v Evropě bezpečno.
Pokud by tato válka dopadla jakýmkoliv přiznaným územním ziskem Ruska, znamená to, že válka bude pokračovat za účelem dalšího zisku, a navíc to poskytne vzpruhu dalším režimům, které zvažují použití síly, zejména Číně v otázce Taiwanu i dalších jejích územních sporů.
Máme ohromnou hospodářskou sílu, kterou bychom měli být schopni využít proto, abychom dodali Ukrajině vše potřebné a ruské síly na jejím území byly eliminovány. Čím větší naše dodávky budou, tím dříve válka skončí.
S obavami sleduji, jak pomoc ze Spojených států i Evropy drhne, jak naši zbrojaři naráží na omezení ze strany finančních institucí. Málo si uvědomujeme, že to, že je nám válka relativně vzdálená a že místo času na armádním cvičišti žijeme své životy se svými rodinami, je vykupováno ukrajinskou krví.
Ukrajině nepomáháme na úkor našich lidí, ale v jejich prospěch. Zajišťujeme tak cenný veřejný statek – bezpečnost. Porážka Ruska na území Ukrajiny je ta nejlepší investice do naší bezpečnosti, kterou můžeme učinit.
Ruské zdroje jsou velké, ale ne neomezené. Místo ohňostrojů kupte Ukrajině munici. Každý vybuchlý ruský muničák dělá také hezký ohňostroj a přínos k naší bezpečnosti bude nadčasový.
--------------
Zdroje:
Pravidelné denní přehledy Tomáše Dvořáka a projektu dnesnaukrajine.cz
Pravidelné denní přehledy kolektivu autorů z valka.online
