Článek
V únoru, kdy byla data sbírána, to ještě vidět nebylo, nicméně nás čeká období výrazně rostoucí životní úrovně, což vláda tvrdě odpracovala zejména tím, že neprováděla nic z toho, co doporučovalo hnutí ANO.
V tomto směru je bezesporu největším vládním úspěchem zkrocená inflace. Podle opozice za její růst mohla vláda a za její pokles vnější faktory. Realita je, že vnější faktory v podobě energetického a komoditního šoku i jeho následného odeznění tvoří dominantní část růstu i poklesu.
Za tuto dominantní část inflace může Vladimír Putin rozpoutáním agrese vůči Ukrajině. Ovšem za její pokles poměrně příkladná a nehysterická reakce ze strany vlády. Jsou zde kroky, které vláda aktivně udělala. Především se jedná o zajištění energetické bezpečnosti skrze pravidla pro skladování plynu v zásobnících a zajištění alternativních dodávek namísto ruských.
Možná ještě důležitější jsou kroky, které neudělala. Nepřistoupila na volání opozice po výraznější ochraně spotřebitelů před energetickým šokem. Pokud by to udělala, nedosáhli bychom výrazného poklesu spotřeby energií, což byl ve finále poměrně výrazný faktor, proč vysoké ceny energií pominuly už po dvou letech pokračujícímu konfliktu navzdory.
To neznamená, že by byla vláda necitlivá, byly zavedeny stropy, které chránily spotřebitele i většinu podniků, a to za cenu přijatelnou pro veřejné rozpočty. Rozpočtová politika vlády je rovněž pozitivním příspěvkem ke zkrocení inflace. Hluboké strukturální deficity totiž k inflaci přispívají.
Konsolidační balíček mohl být sice ambicióznější, pravicovější, více výdajově orientovaný, a především kvalitnější a lépe komunikovaný, ale hlavní věc je výsledek v podobě viditelného zlepšení stability veřejných financí. V listopadu tak ratingová agentura Moody's zlepšila výhled ratingu z negativního na stabilní.
Toto možná voliči neocení tolik jako podniky a investoři, nicméně je to velmi důležité pro udržitelnost financování státního dluhu, příliv investic a atraktivity České republiky pro byznys.
Co však voliči viditelně ocení, je dopad do jejich reálné životní úrovně. Dosažení makroekonomické stability bylo sice bolestivé, ale inflace je pryč a růst reálných příjmů bude v tomto roce opravdu výrazný. Česká ekonomika poroste na zdravých základech a v druhé polovině roku se k růstu útrat domácností přidá optimismus v průmyslu a stavebnictví. Zkrátka bude líp, což hnutí ANO nerado slyší.
Ač se vláda dopouští celé řady komunikačních selhání, trapasů a chyb, s růstem ekonomiky budou zapomenuty. Přeci jen má vláda i výrazný zahraničněpolitický trumf, po deseti letech můžeme být na naši zahraniční politiku opravdu hrdí.
Předsednictví EU nejen, že nedopadlo ostudou, dokonce bylo velmi úspěšné. Česko přestalo být kverulantem v koutě a stalo se lídrem v celé řadě témat včetně proklínané normy EURO 7, na jejíž racionalizaci se podíleli intenzivně jak čeští europoslanci za SPOLU, tak vláda.
Vláda se zdánlivě nudným profesorem politologie v čele ukazuje, že Česko dokáže hrát ve světě i mnohem výraznější roli, než odpovídá jeho skutečné velikosti. K tomu jsme si zvolili prezidenta, který je dokonalým protikladem k nemohoucnosti a slabosti toho předchozího. Rázem to s námi nevypadá tak špatně.
Tomu nudnému profesorovi politologie zřejmě povede ještě jedna rarita – udržet středopravě orientovanou vládu pohromadě do řádných voleb. Zní to jako prkotina, ale s výjimkou první vlády Václava Klause se žádné nadějné vítězství pravice nepodařilo přetavit v úspěšné vládnutí.
Poprvé v historii taková vláda zřejmě dovládne do konce funkčního období a bude se moci před voliče postavit s jasnými výsledky v zahraniční i domácí politice, za situace, kdy česká ekonomika bude prosperovat.
Opozice nenabízí žádné funkční alternativy a Andreje Babiše tak potká osud Jiřího Paroubka. Andrej Babiš byl u moci 8 let, za tu dobu stihl pohřbít všechny rozumné reformy včetně druhého pilíře nebo jednotného inkasního místa, zastavit digitalizaci státu, dvakrát zmršit jaderný tendr a v podstatě zastavit modernizaci české ekonomiky. Tatarské vystupování doma i v zahraniční je už jen estetickým detailem, proč něco takového znovu nechtít.
Hlavně platí Carvillovo „je to o ekonomice“ a v tom si vláda vede velmi dobře. Růst životní úrovně v tomto a příštím roce sebere populistům vítr z plachet i preference. Dobře jim tak!
-------------------
Zdroje:
