Článek
Máme snad tolerovat trestné činy dotačních podvodů, nezákonného financování kampaně nebo zpronevěry proto, že jejich pachatel má šanci uspět ve volbách, či dokonce vyhrát? Mají snad soudy vynášet verdikty, že dotyčný je osvobozen, protože má dobrá čísla v průzkumu veřejného mínění? Hájit právo odsouzených politiků kandidovat je stejné jako hájit právo sportovce přistiženého při dopingu závodit.
Usvědčit a odsoudit favorita prezidentské kandidatury vystavuje trestní soustavu velice nepříjemnému veřejnému tlaku. Leč musí tento tlak ustát, odvést profesionální práci a rozhodnout tak, jak zákon ukládá. Politici, kteří si přejí demokracii, pak musí stát na straně demokratických institucí, mezi něž patří i trestní soustava a moc soudní. Zpochybňování verdiktu demokracii nepomáhá, neboť je vždy jen lacinou dojmologií opírající se o povrchní teze a ignorující fakta.
Případ Marine Le Pen a jejích spolustraníků byl vyšetřován dlouhých 9 let, nicméně vyšetřovatelé před soudem prokázali rozsáhlé zneužívání evropských peněz ve prospěch Národního sdružení. Nejednalo se o administrativní opomenutí či náhodu, ale sofistikovaný systém, který Marine Le Pen za tímto účelem prokazatelně zorganizovala. Asistenti europoslanců za Národní sdružení fakticky pracovali výlučně pro Národní sdružení, jejich kontrakt byl často úplně fiktivní, v některých případech ani nepřišli se svým europoslancem do kontaktu.
Že je spáchání trestného činu překážkou výkonu veřejné funkce, a tedy i možnosti se o ni ucházet, není ve světě nic neobvyklého. Paradoxně za stávající právní úpravu ve Francii se zasazovala samotná Marine Le Pen. Její usvědčení a odsouzení je pro demokracii dobrou zprávou. Instituce fungují. Demokracie je vládou práva, nikoliv zvůlí lidu.
Pokud si někdo myslí, že spáchání tohoto a jiných trestných činů nemá být překážkou v kandidatuře a výkonu veřejné funkce, tak demokracie mu umožňuje něco takového prosadit. Pokud získá ve volbách dostatečnou podporu, může prohlasovat změnu příslušné legislativy. Ovšem kdo si troufne předstoupit před voliče s programem zmírnění trestů za trestné činy korupce a zpronevěry?
Sounáležitost podporovatelů Národního sdružení má své hranice. Něco jiného je být v očích voličů obětí zlého systému a něco jiného posvěcování trestného činu. Ani Andrej Babiš nepůjde před své voliče se snížením trestů za dotační podvody.
Na vyřazení kandidáta pro spáchání trestného činu není nic nedemokratického. Ani ve Francii, ani v Rumunsku, kde se to týká prezidentského kandidáta. Ani kdekoliv jinde, kde fungují demokratické instituce a politická svoboda.
Pořádat demonstrace za podporu vyřazeného kandidáta je legitimní, ale rozhodovat musí instituce k tomu zřízené podle faktů a práva, nikoliv ulice podle svých dojmů a přání.
Není náhoda, že v Česku se za Marine Le Pen staví strany, které spojuje primitivní populismus. Primitivní populista z podstaty musí pravdu a fakta nenávidět. To spojuje hnutí MAGA, hnutí ANO, Národní sdružení a další populistická hnutí napříč světem. Pro jejich voliče přeci nemůže být lží něco, co si sami myslí. Na co studovat, když stačí selský rozum? Úspěšný primitivně populistický politik svým voličům jejich postoje nerozmlouvá, ale naopak je v nich ještě utvrzuje.
V dnešním povrchním světě je snadné spáchaný trestný čin relativizovat. Zneužití evropských peněz na asistenty nezní nijak závažně. Le Pen je europoslankyní, má asistenty a je zároveň významnou členkou Národního sdružení. Když se to takto překrývá, trestný čin se jeví bagatelně. Trest čtyřletého vězení a pětiletého zákazu kandidatury do volených veřejných funkcí může působit nepřiměřeně přísně. A ještě to načasování dva roky před prezidentskými volbami. Načasování je skvělý argument, který lze použít prakticky kdykoliv. Nikdy není vhodný čas, aby se populární politik zodpovídal ze svých činů, protože pořád se blíží nějaké volby, které jsou takto „neférově“ narušeny.
Naše trestní soustava si neporadila s relativně průhledným dotačním podvodem v kauze Čapí hnízdo, francouzská však dokázala Marine Le Pen přesvědčivě usvědčit a odsoudit za zpronevěru v rozsahu až 75 milionů korun. To není rána demokracii, ale důkaz její síly. Právo platí pro každého stejně, ať je populární nebo ne.
--------------------
Zdroje:
