Článek
Článek Martina Procházky „Popularita není nad zákonem, vyřazení Le Pen je správné“ tvrdí, že odsouzení Marine Le Pen za zneužití evropských peněz a její následný zákaz kandidovat je jednoznačnou výhrou pro demokracii. S tímto tvrzením nesouhlasím.
Vyřazení Le Pen může být správné dle zákona, ale v praxi představuje vážné riziko pro důvěru v demokratické instituce a otevírá dveře k jejich zneužití.
Politicky motivovaný verdikt
Procházka argumentuje, že trestné činy jako zpronevěra nebo dotační podvody diskvalifikují politika z veřejného života stejně, jako doping diskvalifikuje sportovce. Tato analogie však ignoruje klíčový rozdíl. Zatímco sport má přesně daná pravidla a jejich porušení je jednoznačně měřitelné, politika je mnohem komplexnější arénou.
Politické procesy, včetně trestního stíhání, jsou náchylné k ovlivnění mocenskými zájmy. Dlouhých devět let vyšetřování Le Pen nelze vnímat jako důkladnost, ale spíše to zavání politicky motivovaným prodlužováním.
Načasování verdiktu dva roky před prezidentskými volbami jen posiluje podezření, že trestní soustava může být využita k eliminaci nepohodlných kandidátů. To není jen „skvělý argument“, jak Procházka ironizuje, ale reálná obava, která podkopává důvěru ve férovost systému.
Proč dostala zákaz kandidovat na pět let? Proč ne jenom na dva roky, aby si poté mohla obhájit svojí nevinu před voliči? Bál se někdo, že by reálně mohla volby vyhrát? To všechno jsou dobré otázky, na které se nedozvíme odpověď.
Demokracie jako vláda lidu
Když stát vyřadí populárního kandidáta, jako je Marine Le Pen, která má velkou podporu mezi voliči, riskuje, že ta část společnosti začne soudní moc považovat za nástroj politického boje.
Procházka sice tvrdí, že zpochybňování verdiktu je „laciná dojmologie“, ale co když je to naopak oprávněná skepse? Pokud lidé ztratí víru v nezávislost soudů, důsledky mohou být dalekosáhlejší než jen podpora populistů. Může to vést k oslabení celého demokratického systému.
Co když pak voliči, kvůli takovému verdiktu ztratí víru ve volby jako takové? Co když jich k příštím volbám přijde, místo obvyklých 70 %, jenom 40 % voličů? Protože stoupenci Le Pen budou cítit nemožnost podpořit svého kandidáta? Opět spousta otázek a žádné odpovědi.
Může se to stát i u nás?
Dalším problémem je precedent, který takové vyřazení vytváří. Dnes je to Le Pen, ale zítra to může být kdokoli jiný – třeba Andrej Babiš. Představte si, že český nejvyšší soud odsoudí Andreje Babiše kvůli kauze Čapí Hnízdo a zakáže mu na podzim kandidovat. To by Česká republika neustála a demokracie by se bortila.
Procházka také bagatelizuje dopad na voliče Národního sdružení. Ano, podpora trestného činu není obhajitelná, ale vyloučení jejich kandidátky může posílit narativ „oběti systému“, který populisté tak rádi využívají.
Místo oslabení Le Pen to může její pozici paradoxně posílit – jako mučednici, proti níž se spikly elity. Voliči nebudou studovat detaily rozsudku, ale budou reagovat emocemi. A emoce, jak víme, vyhrávají volby.
Byl rozsudek správný?
Nakonec, i když Le Pen spáchala trestný čin, demokracie by měla mít mechanismy, jak takové situace řešit bez přímé diskvalifikace. Proč nenechat voliče, aby sami rozhodli? Pokud by Le Pen kandidovala a prohrála, její porážka by byla legitimní a posílila by důvěru v systém. Vyřazení však dává jejím stoupencům záminku k pocitu ukradeného hlasu.
Francouzský systém zjevně dokázal Le Pen usvědčit, což je důkaz jeho funkčnosti. Ale síla demokracie nespočívá jen v tom, že dokáže potrestat, ale i v tom, že dokáže přežít spory a konflikty, aniž by ztratila důvěru lidu. Vyřazení Le Pen může být právně správné rozhodnutí, ale politicky a společensky je to risk, který může demokracii dlouhodobě spíše oslabit, než posílit.
