Článek
Zemědělců se netýkala windfall tax, když ceny komodit vystřelily vzhůru. Kdykoliv je úroda poškozena suchem, povodní nebo hrabošem, není problém natáhnout ruku směrem ke státu. Když se ovšem zadaří a úroda je nadprůměrná, začne pro změnu nářek nad poklesem výkupních cen.
Vyšší četnost extrémních projevů počasí částečně souvisí s klimatickou změnou. Jsou to právě zemědělci, kteří způsobem svého hospodaření mohou ovlivnit její dopad na dění v krajině, jenomže to vyžaduje úplně jiné přístupy než doposud.
Pokud zemědělec zlikvidoval všechny remízky v krajině a snížil tak biodiverzitu včetně predátorů, je v pořádku žádat stát o dotaci na hubení přemnoženého hraboše?
Ač má zemědělství svá specifika, je to pořád podnikání jako každé jiné. Podnikání sebou nese riziko a mezi riziko podnikání v zemědělství patří i jevy spojené s počasím včetně mrazů. Příklad s ananasy je trochu absurdní, leč inkaso zisků v letech, kdy se urodí, doplněné o kompenzaci ztráty, pokud jsou zničeny mrazem, je pořád skvělý byznys.
Pokud to není zrovna ananas, není ovšem úplně jednoduché posoudit, zda zvolené ovoce a jeho odrůda byla v dané lokalitě rozumnou volbou, a tedy zemědělec udělal vše proto, aby riziko ztráty minimalizoval.
Mrazík není v našich končinách nic výjimečného, ale sešel se i s atypicky brzkým nástupem vegetačního období. Je to pořád běžné riziko nebo se jedná o něco mimořádného, na co má stát reagovat mimořádnou pomocí? Protože na to není jednoznačná odpověď, nemůžeme mít ani jednoznačnou odpověď ke smysluplnosti poskytnuté dotace.
Řešením je přetavit dotace na vratnou finanční pomoc, tedy půjčky. Půjčka může být i bezúročná, ale měl by platit princip, že mimořádnou pomoc stát poskytuje při mimořádném problému a po odeznění problému tuto pomoc farmář společnosti vrátí z budoucích zisků.
Alternativou v řešení podobných situací by bylo povinné pojištění, leč povinné používání takového nástroje by bylo částí zemědělců vnímáno jako nespravedlivé, zejména, pokud dokáží své příjmy diverzifikovat a předcházet tak vlastně rizikům levněji.
Komerční pojištění vychází relativně draze, lze pojistit pouze vybrané plodiny, a protože pojišťovny pojišťují, kdyby se něco stalo, ne aby se něco stalo, s přibývající četností extrémních projevů počasí nelze čekat, že by komerční produkty byly dostupnější, spíše naopak.
Půjčky pomáhají výlučně těm, kteří vyhodnotí, že takovou pomoc potřebují. Zároveň důvěřují svým schopnostem provozovat podnikání dlouhodobě ziskově. Pokud nikoliv, farmu prodají do rukou někoho, kdo to bude dělat jinak a lépe. To není ke škodě zemědělství, ale k jeho prospěchu.
Trh je v tomto krutý, ale spravedlivý. Zájmem státu není tahat z problémů každého zemědělce, ale ochránit ty schopné, jimž zasáhly vnější okolnosti do podnikání opravdu mimořádně. Předejdeme tak problému privatizace zisků a socializace ztrát.
Sypání ohromného množství dotací do zemědělství přináší odvětví nebývalou stabilitu, ale z pohledu dlouhodobé konkurenceschopnosti to není šťastné. Dnes pomalu dotujeme každý krok, co si stát představuje, že by měl zemědělec dělat nebo nedělat, vlastní iniciativa zemědělce je utápěna v papírování a plnění parametrů dotačních programů.
Dotace v tomto sektoru potřebují razantní zjednodušení a ořez. Neregulovat, nedotovat a nekontrolovat každý krok, ale soustředit se na výsledky. Dát prostor zemědělci, aby měl větší volnost provázat profitabilitu svého byznysu s péči o krajinu. Dát prostor trhu, aby očistil české zemědělství od těch méně šikovných. Jednorázové potíže neřešit dotací, ale půjčkou. To jsou klíčové změny ve prospěch daňového poplatníka i českého zemědělství.
----------------------------
Zdroje:
