Hlavní obsah
Názory a úvahy

Referenda jsou zhouba demokracie

Foto: Pixabay.com

Zlaté pravidlo zní, že pokud jsou dva ze tří pitomci, nikdy nesmí dojít k hlasování. Referenda jsou naprostá katastrofa nejen proto, že staví hlas laika na roveň experta.

Článek

Jejich největším úskalí je, že obchází všechny brzdy, protiváhy a pojistky naší zastupitelské demokracie a úplně eliminují jakoukoliv odpovědnost za výsledek.

Diktátoři jako Adolf Hitler nebo Augusto Pinochet díky referendům demokracii úplně zničili a upevnili svou moc. Proto i zastánci referend často vymezují okruh otázek, které referendem být řešeny nemohou. Jenomže referenda jsou velmi škodlivá i v otázkách zdánlivě nevinných.

Příkladem nešťastného referenda, které již vstoupilo do učebnic politologie, je to o píseckém bazénu. V roce 2013 bylo v referendu rozhodnuto, že namísto rekonstrukce starého bazénu bude postaven nový. Deset let se ovšem město nehnulo z místa a spor o bazén před posledními volbami vygradoval do až velmi nechutné kampaně plné zloby a emocí.

Na podzim 2023 zastupitelé definitivně rozhodli, že bude postaven nový bazén. Nejen proto, že jinak by bylo potřeba nové referendum, které by změnilo výsledek předchozího, ale především proto, že žádné jiné řešení nedávalo smysl technicky, právně ani finančně. Což samozřejmě bylo známo již před volbami, ale nějak to nebyla schopna vnímat ani část politiků, ani část veřejnosti.

Krásné ideály referenda spočívají v tom, že občané racionálně vyhodnotí argumenty předložené oběma stranami a demokraticky rozhodnou. Realita je taková, že za rozhodnutí nenesou žádnou odpovědnost, takže kvalita vyhodnocování argumentů není valná. Vlastně zkušenosti z mnoha referend ukazují, že lidé o problematice nejen nic neví, ale ani se neobtěžují se o rozšíření svého vědění snažit. Namísto studia problematiky se věnují hledání argumentů podporující jejich prvotní, často emočně vytvořenou pozici.

Důsledkem je rozštěpená komunita a bezmocní zastupitelé. Zastupitel či starosta z titulu svého mandátu nesou odpovědnost, avšak pokud jim v referendu občané rozhodnou jinak, než jim velí jejich nejlepší vědomí a svědomí, v podstatě jim nezbývá než rezignovat.

Ani zastupitel nemusí být v dané problematice odborník, nicméně jeho povinností je vynaložit maximální úsilí k porozumění a případně se radit se skutečnými odborníky. A tak můžete mít vedení obce schopné komplexního uvažování o budoucnosti, které je v referendu přehlasováno občany, jejichž motivy hlasování mohou být velmi zvláštní. Referendum o větrných elektrárnách u Josefova je příkladem, který dokonale podtrhuje rozdělení komunity, nízkou kvalitu veřejné debaty i bezmocnost zastupitelů.

Písek řeší deset let bazén a Josefov neví, z čeho zaplatí nutné investice, přitom jsou to problémy relativně nízké důležitosti, kde by hypoteticky nemělo být složité problematiku nastudovat a chápat důsledky obou variant rozhodnutí.

Jakou katastrofou pak mohou dopadnout otázky komplexnější, můžeme vidět na příkladu Brexitu nebo referenda o nezávislosti Katalánska. Důsledky obou těchto referend přetrvávají po dlouhá léta. U nás začínají referenda vytahovat populistické strany v otázce přijetí eura nebo korespondenční volby.

Euro je dokonalý příklad, jak povrchně může být vedena veřejná diskuse, kde se tábory zastánců a odpůrců snaží získat emocemi na svoji stranu co nejvíce příznivců. Racionální přesvědčování zde moc nefunguje.

Přiznejme si, že průměrný český občan ví o měnové politice, evropské integraci, mezinárodním obchodě nebo mezinárodní ekonomii tak nějak vůbec nic, aniž by to znamenalo, že se jedná o hlupáky. Zda jsou lidé pro nebo proti přijetí eura je v drtivé většině dáno následováním postojů pro ně oblíbených společenských lídrů. Přesto má takové téma významný potenciál k rozeštvání společnosti.

Můžeme sice připustit, že lidé mohou zmoudřet a že jednou i v Česku budou lidé schopni vést kultivovanou diskusi o složitých tématech, ale hlavní problém referenda zůstane vždy v absenci odpovědnosti. Za špatné rozhodnutí totiž nesou důsledky všichni a tudíž nikdo.

Referendum není svátek demokracie ani její vrcholná forma. Je to naprosto destruktivní prvek, který ve vyspělé demokracii postavené nejen na vůli většiny, ale také ochraně zájmů menšiny, nejen na výkonu moci, ale také na přijetí odpovědnosti, zkrátka nemá co dělat.

_______________________

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz