Článek
Ani jeden z těch úderů nebyl nahodilý a bezúčelný. Rusové moc dobře věděli na co střílí a proč. Zásah chersonské teplárny i zásah dětského hřiště, nikoliv náhodou v rodišti prezidenta Zelenského Kryvyj Rih, mají za cíl otestovat reakci západu a ponížit Ukrajince. Bohužel jsme nepředvedli nic, čeho by se Rusové měli obávat. Mír nejen že není na obzoru, jsme nejblíže velké válce od konce té studené.
Ruský cynický test odhodlání západu si na onom hřišti vyžádal životy 9 dospělých a 9 dětí. Nejmladšímu byly tři roky. Další mrtví možná ještě přibydou, desítky lidí včetně dětí utrpěly zranění, někteří vážná.
Reakce ambasády Spojených států je otřesná v tom, že vůbec neoznačuje Rusko jako viníka, nijak Rusko neodsuzuje, v podstatě jen konstatuje strašlivost útoku balistickou raketou a končí závěrem, že válka musí skončit.
Kreml byl tak utvrzen v tom, že může se svojí politikou útoků na civilisty nadále pokračovat a my budeme číst další a další zprávy o civilních obětech s patřičnou otupělostí. Však to je válka. Kolik lidí ještě necháme zemřít, než se konečně probudíme?
Tuto válku rozpoutal Vladimír Putin po zralé úvaze, že chce dosáhnout ovládnutí Ukrajiny a že ze západu mu nic nehrozí. Jediné, v čem se spletl, byla síla odporu Ukrajinců. Po třech letech války, kdy bylo Rusko na kolenou, přichází Trump a polévá ho živou vodou. Místo toho, aby nutil k míru agresora, tlačí Ukrajinu ke kapitulaci.
S Putinem nelze uzavřít mír ani o míru jednat. Putin je válečný zločinec, spolu s celým vedením dnešního Ruska je plně odpovědný za všechny oběti a zločiny v této válce spáchané. Způsob, jakým kolem něj západ a zejména Spojené státy našlapují po špičkách, ho utvrzuje v tom, že vlastně jedná správně. Pokud by byl nakrmen Ukrajinou, do 6 měsíců od příměří zde máme novou ruskou ofenzivu a není vyloučeno, že přímo proti Pobaltí. Velkou chybou mnoha analytiků, kteří říkají, že na přípravu dalšího útoku potřebuje léta, je pohled naší mentalitou. Putinův režim ale nepotřebuje mít dobře připravené vojsko a minimalizovat ztráty.
Pokud chceme dosáhnout míru, je jen jedna cesta a ta je známá od počátku války. Poskytnout Ukrajině vše, co je třeba na likvidaci veškerých ruských sil na území Ukrajiny a vzít Rusům jakoukoliv naději, že by výměnou za své obrovské ztráty mohli cokoliv získat.
Jenomže my se pořád zápasíme s nízkým odhodláním Rusko porazit. Ano, když se ruské linie zhroutí, Putin možná dostane kulku do hlavy a příští vládce Ruska může být ještě agresivnější, včetně užití jaderných zbraní. Problém ovšem je, že Rusko neporazit znamená stejné riziko. Je jedno, kdo stojí v čele nepřítele, který se nás snaží zničit. Jedinou naší šancí na přežití je ukázat dostatek síly, která Rusko přesvědčí, že výhodnější je své síly stáhnout než pokračovat v konfrontaci.
To se ovšem nemůže podařit, pokud nejsilnější člen aliance zpochybňuje své spojenecké závazky a Rusku nadbíhá. Spojené státy se proměnily a s Trumpovou administrativou již spolehlivým partnerem nejsou. Pokud Putinův režim přetrvá, dříve či později sílu euroatlantické vazby otestuje. Může to být mnohem dříve, než by nám bylo příjemné.
Na druhou stranu svůj osud máme pořád ve svých rukou. Míra vyzbrojování Ukrajiny a alokovaných veřejných zdrojů na tento účel zdaleka neodpovídá závažnosti situace, ve které se nacházíme. Ukrajina je dnes vojensky mnohem silnější než na počátku války. Evropa má dostatečnou ekonomickou sílu k jejímu dozbrojení i bez Spojených států. Použijme ji. Vyzbrojme Ukrajinu tak silně, že se Rusové raději stáhnou sami. Pokud připravíme Rusy o veškerou naději na úspěch, dosáhneme míru. Pokud to nedokážeme, budeme o našem osudu rozhodovat ve válce na územích členských států NATO a budou to naše dětská hřiště, na kterých budeme počítat oběti.
-------------------------
Zdroje:
