Článek
Smyslem změn je, aby systém penzijního připojištění a jeho státní podpory lépe a efektivněji naplňoval svůj účel. Minimální doba spoření se tak prodlužuje na 10 let, z 300 na 500 Kč se zvyšuje minimální úložka, od které je vyplácen státní příspěvek, maximální se navyšuje na 1 700 Kč a zdvojnásobuje se částka odečitatelná od základu daně. Zároveň je možné část, nebo celý odpočet uplatnit na tzv. dlouhodobý investiční produkt.
Změny motivují lidi, aby začali spořit co nejdříve a používali penzijní spoření opravdu k zajištění svých příjmů v důchodovém věku. Státní příspěvek navýší jakýkoliv vklad z vymezeného pásma prakticky okamžitě o 20 %, k tomu velká část zaměstnavatelů využívá daňově osvobozeného příspěvku jako benefitu, je tedy nerozumné tento produkt nemít. Navíc s dlouhodobým investičním produktem se výrazně rozšiřují možnosti zejména pro finančně gramotnější mladší generaci a penzijní společnosti tak čelí zdravému konkurenčnímu tlaku.
Jedna změna ovšem naštvala část veřejnosti – konec vyplácení státního příspěvku těm, kdo pobírají starobní důchod. Toto naštvání není zcela oprávněné. Je skvělé, že máme lidi v důchodovém věku, kteří pobírají starobní důchod, ale zároveň ještě chodí do práce, odvádějí daně a vytvářejí úspory na pozdější dobu. Jen nedává příliš smysl, aby byli tito lidé motivováni státním příspěvkem k penzijnímu spoření.
Smysl penzijního spoření není v tom si na důchod nastřádat, ale vydělat. Jádrem výnosnosti penzijního spoření jsou výnosy z výnosů. Proto je tak důležité mít dlouhý časový horizont a dynamičtější strategii na počátku. Je-li penzijní spoření opravdu využíváno s dlouhým časovým horizontem, i při konzervativní strategii výnosy z výnosů dominují a státní příspěvek se stává marginálním.
Pro důchodce, kterému penzijní spoření běželo dlouho, nemusí proto dávat žádný smysl ho ukončovat navzdory ztrátě státního příspěvku. Pokud peníze prozatím nepotřebuje, může omezit příspěvky na minimum a nechat peníze dál vydělávat. V letech před plánovaným výběrem je rozumnější konzervativní strategie, a tudíž i nižší výnos, přesto to pořád mohou být zajímavé částky.
Pak jsou zde ovšem důchodci, kteří spoří relativně krátkou dobu a nejpřekvapivější je, že čtvrt milionu důchodců spoří méně než 5 let, 80 tisíc z nich dokonce méně než dva roky. Ti jsou tak trochu v pasti. Naspořené částky za tak krátkou dobu negenerují patřičné výnosy, a tudíž státní příspěvek tvoří významnou část ziskovosti spoření.
Jedná se o situaci analogickou ke stavebnímu spoření, kde aplikace omezení státní podpory na stávající smlouvy významně mění výsledné vlastnosti zakoupeného produktu, ale přitom není možné se z něj bez dodatečných nákladů vyvázat. Právně je to v pořádku, protože výše státní podpory není součást smlouvy, jak se někteří mylně domnívají, ovšem morálně to v pořádku není.
I kvůli tomuto segmentu střadatelů je dobře, že výplaty příspěvků pro starobní důchodce končí. Fakticky nebyl jejich produkt využíván jako dlouhodobý nástroj na zajištění ve stáří, ale jako výhodné krátkodobé spoření a upřímně nevidím žádný důvod, proč by na něco takového měly jít peníze daňových poplatníků.
To nic nemění na amorálnosti principu, kdy je střadateli výrazně změněna vlastnost produktu, a přitom není možné odejít. Střadateli tak vzniká hypotetický ušlý zisk, kdy by mohl využít ke zhodnocení peněz konkurenční produkty bez státní podpory, avšak jeho zdroje jsou zavázány v penzijním spoření se slabým výnosem.
Zatímco Asociace penzijních společností navrhovala přechodné období, tedy doplacení státní podpory u těchto smluv do dosažení oné minimální doby pojištění, jednodušší a čistší řešení by bylo umožnění vyvázat se bez sankcí prostřednictvím speciálního paragrafu zákona.
Tato morální skvrna zbytečně špiní docela rozumně provedenou reformu třetího pilíře a upřímně si myslím, že to byla i jediná opravdová reforma v rámci důchodů, které se kdy dočkáme. Čas na komplexní reformu celého důchodového systému už jsme promeškali, takže nám zbývá jen řízené zhoršování parametrů státního pilíře. O to důležitější bude ten třetí.
-----------------
Zdroje:
