Článek
Jedině skutečné objednávky totiž umožňují efektivní investice do výrobních kapacit. Poptávka po zbraních, munici i střelivu je velmi vysoká. Je ale také naléhavá. Bude super, pokud se dohodneme na přesměrování některých společných zdrojů v EU k navýšení obranných výdajů. Nezbavuje nás to však povinnosti zamyslet se nad tím, co můžeme udělat my sami.
Musíme se smířit s tím, že vyšší obranné výdaje povedou k vyšším daním. Veřejné finance mají deficit 2,3% HDP, státní rozpočet 3% HDP. Musí pokračovat fiskální konsolidace a zefektivňování státu, aby byly veřejné finance zdravější, ale obranné výdaje je třeba z něčeho zaplatit.
Deset z deseti ekonomů se shodne, že pokud zvyšovat daně, tak raději daně nepřímé než daně přímé. Zkrátka je pro ekonomiku lepší, je-li daněna spotřeba a nikoliv výkon. Tou daní, která ke svému zvýšení v současné situaci přímo vybízí, je spotřební daň z pohonných hmot. Její navýšení o 3 Kč za každý litr benzínu a nafty vybere zhruba 30 miliard korun ročně navíc. Právě tyto zdroje by měly být základem pro navýšení výdajů na obranu.
Zdražení pohonných hmot o 3 Kč/litr znamená pro průměrného Čecha, který ujede ročně 12000 km, zvýšené náklady o 3024 Kč za celý rok. Je toto snesitelná cena za posílení naší bezpečnosti? Toto řešení je ze všech možností nejméně bolestivé a zároveň plní i strategickou funkci. Prodražuje provoz aut se spalovacím motorem vůči elektromobilům a rozšiřuje tak okruh uživatelů, pro které je elektromobil výhodnější volba.
Čím větší podíl elektromobility, tím menší poptávka po ropě a tím nižší je její cena. Ropu dovážíme s výjimkou Spojených států povětšinou z teritorií ne příliš přátelských. Vlastně si nejsem jist po posledních událostech, zda to „s výjimkou Spojených států“ ještě platí. Zájem na snížení poptávky po ropě je jednou z důležitých frontových linií. Pokud se to podaří a že se to podaří zejména díky Číně, která na elektromobilitu přechází opravdu masivně a v letošním roce už možná poptávka po ropě dosáhne vrcholu, výrazně to oslabí pozici Ruska i arabských zemí. To je nepochybně v našem zájmu.
Pokud budou růst obranné výdaje i nadále, pořád se přikláním k tomu, že je to právě spotřební daň z pohonných hmot, kterou bychom měli tyto výdaje krýt. I kdybychom ji navýšili o 5 Kč na litr, budeme na cenách benzínu a nafty na úrovni roku 2022 s ročním dopadem na průměrného řidiče 5040 Kč. Vyšší obranné výdaje prostě bolí, ale je to snesitelnější, než bychom čekali.
A jak využít oněch 30 mld. korun? Zřiďme fond a pořizujme zbraně a munici pro Ukrajinu. Ano, pro Ukrajinu a ideálně, ne nutně výlučně, u českých firem. Jak to pomůže české armádě? Ve skutečnosti není problém české armády v dostatku techniky a munice pro její současné mírové potřeby. To je to nejjednodušší. Jenomže pokud má být armáda ČR opravdu efektivní bojovou silou, potřebuje silné průmyslové zázemí, které, přiznejme si, dnes nemáme.
Investice do výrobních kapacit jsou nákladné a pokud by sloužily pro pokrytí potřeb pouze české armády, jednotková cena produkce by byla velmi vysoká. To samé platí o výzkumu a vývoji zbraňových systémů, které ještě neexistují. Úzká spolupráce s ukrajinskou armádou poskytne poznatky přímo z bojiště a umožní českým firmám své produkty testovat v reálných podmínkách.
Naše pomoc Ukrajině není zcela nezištná. Kromě eliminace naší nejbližší a největší hrozby v podobě agresivního Putinova režimu dokážeme vybudovat špičkovou průmyslovou základnu pro potřeby vlastní armády. Naše firmy tak budou globálně konkurenceschopné a budou schopny vyvíjet a vyrábět obranné technologie i pro potřeby našich spojenců po celém světě.
Tím se dostáváme i k tomu, proč to musíme udělat co nejdříve, ve vlastní režii a nečekat na nějaká společná evropská řešení, k nimž vede ještě dlouhá cesta. Společné evropské obranné projekty vždy narážely vždy na problém spravedlivého dělení přínosů mezi zúčastněné země, přičemž ty velké vždy budou tlačit na to, aby ty produkce s největší přidanou hodnotou zůstávaly právě u nich. Budeme mít vždy nárok na nějaký díl, ale málokdy na ten, který bychom chtěli a určitě se nám jen tak nepodaří získat víc.
Navíc máme na spěch. Spotřební daň jsme schopni zvednout už třeba od července letošního roku, vybrat do konce roku prvních 15 miliard korun a zadávat první objednávky. Kdo rychle dává, dvakrát dává. V průběhu času pracujme na koncepci armády, učme se z poznatků na bojišti a identifikujme kritické výroby a kapacity, které potřebujeme udržet na českém území, abychom v případě konfliktu s naším zapojením dokázali zásobovat naši armádu, případně i ty spojenecké.
Vytvoření adekvátního průmyslového zázemí je mnohem náročnější než práce s armádou samotnou. Ta se musí také v mnohém proměnit. Od akvizičního procesu, struktury celé organizace až po práci s lidmi je třeba armádu reformovat pro 21. stolení. To zabere léta, ale rozjíždět český obranný průmysl můžeme začít okamžitě. Nejtěžší je politická odvaha ten krok udělat. Ale právě té politické odvahy bychom si měli cenit více než populismu.
