Evropa sází na elektřinu. Pro Česko je to šance dohnat zpoždění

Pro Česko je ale také varováním: bez rychlejší výstavby obnovitelných zdrojů, sítí, akumulace a stabilní podpory tepelných čerpadel nám další modernizační vlak ujede.

Evropská energetika dospěla k jednoduchému poznání. Nestačí nahrazovat uhelné a plynové elektrárny čistšími zdroji. Chceme-li skutečně omezit fosilní paliva, musí elektřina postupně nahrazovat také benzin a naftu v dopravě, plyn při vytápění budov a část paliv v průmyslu.

Právě to je podstatou nového Akčního plánu elektrifikace EU. Evropská komise navrhuje, aby elektřina v roce 2040 pokrývala 46 procent konečné spotřeby energie, dvojnásobek dnešních 23 procent. Jde zatím o indikativní cíl, který projde dopadovým posouzením. Směr je však zřejmý: elektrifikace se posouvá do centra evropské bezpečnostní, průmyslové a hospodářské strategie. Podle energetického odborníka Jana Rosenowa by dosažení cíle vyžadovalo zhruba devítinásobné zrychlení proti tempu od roku 1990.

Evropa stále kryje více než polovinu spotřeby energie dováženými fosilními palivy. Zůstává tak citlivá na války, obchodní konflikty a cenové výkyvy. Výměna jednoho dodavatele plynu nebo ropy za jiného může krátkodobě pomoci, skutečnou energetickou nezávislost však nevytváří.

Podle Evropské komise by rychlejší elektrifikace spolu s čistými zdroji mohla do roku 2040 snížit dovoz plynu o více než 70 procent a ropy o více než 40 procent. Účet EU za fosilní paliva by se mohl zmenšit až o 260 miliard eur ročně a náklady na výrobu elektřiny přibližně o pětinu. Nejde tedy jednoduše o vyšší spotřebu energie, ale o účinnější využití domácí elektřiny místo dovážených paliv.

Elektromotor využívá energii lépe než spalovací motor. Tepelné čerpadlo teplo nevyrábí spalováním, ale přenáší ho z okolí. Průmyslová tepelná čerpadla, elektrické kotle nebo indukční ohřev mohou v řadě provozů nahradit plyn. Díky vyšší účinnosti proto elektrifikace nemusí znamenat stejně rychlý růst celkové spotřeby energie.

Česko do této etapy nevstupuje z dobré pozice. V prvním čtvrtletí roku 2026 pocházelo z obnovitelných zdrojů pouze 12,7 procenta elektřiny vyrobené v Česku, nejméně ze všech států EU. Evropský průměr dosáhl 45,5 procenta. Čtvrtletní data ovlivňuje počasí a nejde o stejný ukazatel jako roční podíl OZE na hrubé spotřebě. Rozdíl je však natolik výrazný, že ukazuje dlouhodobé zaostávání české větrné a solární energetiky.

Nové jaderné bloky mohou v budoucnu sehrát významnou roli, nebudou však k dispozici v nejbližších letech. Právě nyní budou firmy rozhodovat o elektrifikaci výroby, domácnosti o novém vytápění a stát o odchodu od uhlí. Nejrychleji dostupným zdrojem nové elektřiny proto budou vedle úspor zejména solární a větrné elektrárny.

Fotovoltaika přidává výkon hlavně v letních a denních hodinách. Vítr ji doplňuje výrobou v zimě, v noci a často v době, kdy roste spotřeba tepelných čerpadel. Česko potřebuje obojí. Rozvíjet téměř výhradně solární energetiku a ponechat vítr stranou je podobné jako sestavit tým pouze z útočníků a čekat spolehlivý výkon v každém zápase.

Akční plán správně spojuje elektrifikaci s posílením sítí, chytrým řízením spotřeby a bateriovou i tepelnou akumulací. Evropská ambice počítá se zvýšením výkonu úložišť z přibližně 55 gigawattů na 200 gigawattů do roku 2030 a 500 gigawattů v roce 2040. Důležité bude také odstranit spekulativní žádosti o připojení a nastavit poplatky tak, aby se vyplatilo spotřebu přesouvat do hodin s dostatkem levné elektřiny.

Česko musí přestat chápat síť jen jako kabel mezi elektrárnou a zásuvkou. Moderní soustava musí pracovat s miliony menších zdrojů, bateriemi, elektromobily, tepelnými čerpadly a pružnou průmyslovou spotřebou. Investice do sítí nejsou vedlejším nákladem transformace, ale její základní podmínkou.

Komise chce zvýšit počet instalací tepelných čerpadel v EU z 2,4 milionu v roce 2025 na přibližně čtyři miliony ročně v roce 2030. Počítá s dostupnějším financováním, sociálním leasingem, veřejnými zakázkami i zapojením čerpadel do řízení spotřeby. Potenciál nemají jen rodinné domy, ale také bytové a veřejné budovy, soustavy zásobování teplem a průmysl.

Podle Komise může přechod z plynového kotle na tepelné čerpadlo snížit průměrné domácnosti účet za vytápění až o 60 procent. Výsledek závisí na kvalitě budovy, návrhu zařízení, otopné soustavě a cenách energií. Výhodou je také možnost chlazení a chytrého provozu v hodinách s levnější elektřinou.

Český trh však po růstu během energetické krize přešlapuje. V roce 2025 se prodalo 23 338 tepelných čerpadel, prakticky stejně jako o rok dříve. V domácnostech se přitom každoročně mění kolem 160 tisíc zdrojů tepla. Bariérou není jen pořizovací cena, ale také změny podpory a nejistota, zda stát investici později neznevýhodní daněmi nebo regulovanými platbami.

Nejcitlivější část plánu se týká poměru cen elektřiny a plynu. Elektřina dnes evropské firmy stojí v průměru téměř třikrát více než plyn. Komise chce do roku 2030 dostat tento poměr nejvýše na 2,5 u domácností a na 2 u průmyslu. Zároveň navrhuje, aby elektřina nebyla daňově zatížena více než plyn.

To je důležité i pro Česko. Budeme-li náklady na sítě a transformaci dál nakládat hlavně do účtu za elektřinu, potrestáme domácnosti a firmy, které opouštějí fosilní paliva. Nejde o bezhlavé zdražování plynu, ale o férové rozdělení nákladů a odstranění situace, kdy čistší řešení nese vyšší daňovou a poplatkovou zátěž.

Podobně musí fungovat emisní obchodování. WindEurope upozorňuje, že na průmyslovou dekarbonizaci směřuje jen asi pět procent vykázaných výnosů ETS. Přitom dostupné technologie mohou elektrifikovat přibližně 930 terawatthodin průmyslového tepla do 500 stupňů, například v potravinářství, papírenství nebo farmacii. Výnosy z povolenek proto mají ve větší míře podporovat obnovitelné zdroje, elektrické technologie, sítě a akumulaci.

Evropská komise nabízí směr, ale žádnou elektrárnu, baterii ani tepelné čerpadlo za nás nepostaví. Česká vláda musí zrychlit povolování obnovitelných zdrojů, dokončit akcelerační oblasti, otevřít sítě novým projektům, zajistit předvídatelné podmínky pro renovace a vytápění a podpořit elektrifikaci průmyslu. Modernizace musí přinášet zakázky českým firmám, práci regionům a konkrétní přínosy obcím.

Právě zde se evropský plán potkává s projektem Nová energie Česka. Elektrifikace nesmí zůstat abstraktním cílem z Bruselu. V obci může znamenat příjem z větrné nebo solární elektrárny, levnější provoz školy s tepelným čerpadlem nebo komunitní energetiku. Pro domácnost přináší menší spotřebu plynu a kontrolu nad účty. Pro firmu dlouhodobou smlouvu na čistou elektřinu, baterii, elektrifikovanou výrobu a větší odolnost vůči další energetické krizi.

Evropa se rozhodla, že její budoucnost bude ve stále větší míře elektrická. Pro Česko je to šance dohnat zpoždění, posílit energetickou bezpečnost a využít schopnosti domácího průmyslu. Podmínkou je budovat funkční celek: úspory, obnovitelné a jaderné zdroje, sítě, akumulaci, tepelná čerpadla a chytré řízení spotřeby. Bez něj bude elektrifikace drahá a pomalá. S ním může být nejrychlejší cestou k bezpečnější a konkurenceschopnější české ekonomice.

Zdroje: