Článek
Dva roky poté, co kvůli korupci a jejím následkům vypukly otevřené protesty srbských studentů, má jejich snaha konečně jasný výsledek. Alexandr Vučić, jeden z posledních vládnoucích služebníků genocidního režimu Slobodana Miloševiće, utrpěl jasnou volební porážku a bude nahrazen volebním listem vybraným studenty. Po Maďarsku je to však opět důkaz dvou věcí. Za prvé, je jedno, jak moc lidi zkusíte podplatit sliby, nakonec vás dostanou. Ale za druhé je tak dost možné, aby neúspěšná opozice přestala kompletně existovat a nahradilo ji něco zcela nového.
Autoritáři na útěku
Politický systém Viktora Orbána nebyl ničím, co by se dalo považovat za amatérský byznys. Právě naopak, dlouholetý vládce Maďarska dokázal vytvořit strukturu, která po dlouhé roky lákala schopné a úspěšné lidi. Stal se zastáncem všech klasických kauz, které Maďarsko zbožňovalo, a to především podpory pro zahraniční menšiny a skrze pravidelné klení na Trianonskou dohodu. A pak tu byly reálné úspěchy, které dlouhou dobu Orbán přinášel. Ekonomika rostla, v Evropě se sice Maďarsko kritizovalo, ale bylo aspoň bráno vážně, a dokonce i prezident USA veřejně vychvaloval vůdce malé evropské zemičky.
Orbán také poměrně dlouho dokázal ve svých rukou udržet titul reformátora, jenž stojí proti starým korupčním stranám. To byla jistou dobu i pravda, ale Orbán si tento image udržel i dlouho poté, co už neměl nic moc společného s realitou. Právě prolomení této dlouhodobé představy bylo také Orbánovým koncem. Pokusy shodit vinu na své podřízené neuspěly a vedly k vytvoření nové opoziční síly pod charismatickým vedením Petera Magyara. Následující vlna populistických kroků, paktování se s Putinem a divokých útoků proti opozici prostě a jednoduše nestačily na to, aby zachránily Orbánovu vládu.
Srbsko čelilo velmi podobné situaci. Vučić se k moci dostal před dvanácti lety a v podstatě obnovil mafiánsko-autoritářský systém, který v mnohém připomínal Miloševićův režim z 90. let, jehož loajálním propagandistou byl ve svém mládí právě Vučić. Jeho vláda byla opět plná slibů o očištění země od korupce a také otevřených útoků na nespravedlnost malého Srbska. Podobně jako Maďarsko hrálo i Srbsko přátelskou hru s Ruskem, ale také se co nejvíc snažilo přátelit se s Evropskou unií, jež pro něj dodnes zůstává klíčovým partnerem a zdrojem financí. Na rozdíl od Orbána se proto Vučić nikdy nedal na plně protievropskou dráhu.
Jeho konec měla opět přinést korupce. V Maďarsku ukázaly stav režimu různorodé kauzy, ale v Srbsku to byla jedna událost. Čína financovala a Vučićovi kolegové organizovali konstrukci nových stanic železnice. Jedna z nich se však brzy po dokončení zhroutila a zabila 12 lidí. Odmítnutí Vučićovy vlády situaci jasně vyšetřit bylo poslední kapkou a mezi srbským lidem, a obzvlášť studenty, událost vyvolala nekončící vlnu protestů, jež postupně donutily Vučiće k vyhlášení předčasných voleb. Průzkumy dlouhodobě očekávaly těsný boj, ale studentský list nakonec ve volebních místnostech kompletně rozdrtil své oponenty a vyhrál jasnou většinu.
Korupce nakonec prostě a jednoduše nemůže být plně zatajena před lidem a u dlouho vládnoucích režimů je až příliš častá. Po jejím provalení už režimům ani trochu nepomůže ani populismus, útoky na cizí aktéry či otevřené pokusy podplatit voliče. Obě země však také ukázaly, jak silná je demokracie v Evropě. Obzvlášť v Srbsku se mnozí obávali vládního pokusu provést volební podvod, a i v Maďarsku se mluvilo o možném pokusu hrát si s výsledky. Porážka obou režimů však byla tak jasná, že dlouholetým vládcům nezbylo nic jiného než přiznat porážku.
Opozice ukončena
Maďarská opozice zkusila za šestnáct let Orbánovy vlády téměř všechno, aby se vrátila k moci. Nevyšlo nic. Samostatná kandidatura neměla šanci a následné vytvoření jednotné koalice bylo kompletně směšné, jelikož zahrnovalo všechny strany od socialistů po de facto fašisty. Volební program byl kompletně matoucí a kromě odstranění Orbána se strany na téměř ničem nedokázaly dohodnout. Orbán je roku 2021 kompletně převálcoval a opozice se tak rozhodla, že bude prostě a jednoduše muset čekat na to, až vládce udělá chybu. Silně omezila svou aktivitu a stala se tak neviditelnou až na občasné útoky na specifické plány a návrhy všemocné vlády.
Péter Magyar byl dlouhé roky loajálním členem Orbánova Fideszu a oddělil se od něj až po sesazení své dnes již bývalé manželky z funkce prezidenta. Brzy poté se spojil s dlouhodobě nepodstatnou stranou Tisza, se kterou rychle zahájil kampaň, která ho nakonec dostala až k moci. Při tomto procesu otevřeně ignoroval klasickou opozici a její pokusy uzavřít s ním spojenectví. Spolehl se raději na nové figury, přeběhlíky od Fideszu a populární veřejné figury. A voliči to zbožňovali. Starou opozici neměli rádi ani po odhalení Orbánovy korupce, tak proč nevsadit na novou stranu a jejího milého a ideálně pronárodního vůdce?
Situace v Srbsku byla částečně velmi podobná. Demokratické strany, které po pádu Miloševiće byly mnoho let u moci, dokázaly během své vlády rychle odradit velkou část svých spojenců, a to opět z velké části kvůli korupci. Proti Vučićovi vyzkoušely hned několik koalic a aliancí, ale ty se většinou stihly rozhádat a rozpadnout ještě předtím, než přišly samotné volby. Spíše než korupční se tak běžným Srbům jevily jako slabé a neschopné domluvit se na podstatných problémech, což pak samozřejmě nahrávalo existujícímu režimu.
Studentský list byl proto vytvořen opět skrze kompletní ignorování existujících stran. Místo jednoho charismatického vůdce přišla dost opačná situace, kdy byla připravena kandidátka s velkým množstvím respektovaných figur, které dokázaly zformovat jasný program zaměřený na posílení ekonomiky, likvidaci korupce a také vstup do Evropské unie. Je to o dost jiné než maďarský scénář, ale v mnoha bodech jsou si velmi podobné, což řekl i sám Péter Magyar, když studentům poblahopřál k vítězství. Hlavní protirežimní silou se staly masové demonstrace a ty také určily podobu vítězného volebního listu.
Staré opoziční strany byly kompletně vyhnány z parlamentu jak v Maďarsku, tak v Srbsku. Parlament v Budapešti má dnes kromě Tiszy a Fideszu už jen pár krajně pravicových poslanců. V Bělehradu tuto roli nahradí poslanci etnických menšin. Jedna éra skončila a říká to mnoho o tom, jak nestabilní může být existence politických sil. I naše země si z toho může vzít poučení.
Varování pro Česko
Andrej Babiš má k Vučićovi a Orbánovi v mnohém daleko. Na rozdíl od obou dlouholetých vůdců jsou jeho vlády oddělené panováním Petra Fialy a nikdy se mu nepodařilo zformovat plně jednobarevnou vládu. Také selhala jeho prezidentská kandidatura, což ochránilo před premiérskými zásahy Ústavní soud. Česká demokracie je celkově naštěstí dobře stavěná a to, že jsme se maďarskému či srbskému scénáři dosud vyhnuli, je dobře vidět. To, že akt osekání financí ČT, krok daleko menší než plné převzetí státních médií v obou výše popsaných zemích, vyvolal tak ostrou reakci, je samo o sobě dobrou ukázkou kvality našeho systému.
Ale hnutí ANO a jeho šéf se v mnohém především Maďarskem inspirují. Orbán byl před svou porážkou evidentně pro našeho premiéra ideálem, kterého by chtěl jednoho dne dosáhnout, a zatím se tam nedostal. Porážka a dodnes pokračující kolaps Fideszu by však pro Babiše měly být jasným varováním, že by neměl s ambicemi jít moc daleko. Ano, ta moc by určitě pro něj byla skvělá, ale také by mu postupně vytvořila takovou nevoli, že by nevyhnutelná porážka v budoucnosti vedla k dost tvrdé pomstě. V Maďarsku to vypadá na tvrdé korupční soudy. Srbové ani nečekali na konec voleb a už vyhánějí Vučićovy kolaboranty z funkcí.
Absolutní moc bude znamenat absolutní následky. Ale ještě více pozornosti než vláda by oběma zemím měla dát česká opozice. Opět není situace stejná. Naše strany přes všechny své problémy už dokázaly předvést, že jsou schopné Babiše porazit ve volbách, což se v Maďarsku před letošním rokem naposled povedlo o 20 let zpět a podobně v Srbsku. Oproti extrémně zkorumpovaným stranám obou zemí jsou naše strany také daleko více modernizované a schopné vypořádat se s problematickými členy.
To však neznamená, že by měly usnout na vavřínech. Osobní spory dnes mezi stranami rostoucí dokázaly hned několikrát zničit rodící se koalice v jiných zemích a průzkumy domácích médií jasně ukazují, že si přejí efektivní sjednocení opozice. Bez něj se může velmi rychle začít rodit nechuť k existující stranické situaci, kterou už mnozí kritizovali během Fialovy vlády. A pokud se nepovede sestavit efektivní opoziční systém a Babiš vyhraje příští volby? Pak mohou dnešní strany rychle čelit otevřeným výzvám. Ať už ze strany charismatických jedinců jako v Maďarsku či široké společenské reakci, kterou zažilo Srbsko.
Letošní pár evropských voleb je rozhodně důvodem pro spokojenost už kvůli tomu, že k nim vůbec došlo. Evropa se přes jisté pohyby k extrémům zatím zdaleka nepropadla do situace z 20. let minulého století, kdy většina nově vytvořených demokracií padla do rukou lokálních diktátorů. Pro naši politickou scénu by však měly být připomínkou velmi jednoduchého faktu, a to jejich vlastní pomíjivosti. Strany dnes hegemonní mohou za deset let zmizet a tradiční pilíře systému jde obzvlášť v současné době celkem lehce nahradit.
(Pokud jste dočetli až sem, zvažte prosím také přímý příspěvek přes tlačítko Podpořte autora. S přesunem do nové země se navýšily ceny a každá podpora je hluboce vítána. Články budou dál vycházet v každém případě, ale vaše podpora mi umožní věnovat jim více času a pozornosti.)
Zdroje a další četba:
Csanádi, M., Gerő, M., Hajdu, M., Kovách, I., Laki, M., & Tóth, I. J. (2022). Dynamics of an Authoritarian System: Hungary, 2010–2021. Central European University Press.
Henley, Jon: Serbia’s Student List preparing for talks on forming government despite no clear leader, The Guardian, 26. 10. 2026: https://www.theguardian.com/world/2026/oct/26/serbia-student-list-preparing-for-talks-on-forming-government-despite-no-clear-leader
Kirby, Paul et all: Celebrations in Serbia after veteran ruler Vučić loses election to student-led protest movement, BBC, 26. 10. 2026 Onlinehttps://www.bbc.com/news/articles/cw5yn3×lprpmo
Borbáth, Andre: Explaining Tisza’s Hungarian breakthrough, ECPR, 16. 4. 2026: Online:
https://theloop.ecpr.eu/explaining-tiszas-hungarian-breakthrough/
