Článek
Americký filmový producent Harvey Weinstein (71) už kvůli svým sexuálním skandálům nevyjde z vězení živý. Jistý si svou mocí nad Hollywoodem nezaznamenal změnu trendů a svou náruživostí spustil protestní hnutí MeToo. Avšak do té doby jeho „tlačenka“ v zákulisí udělování cen americké filmové akademie Oscar neměla konkurenci. Od konce 70. let minulého století totiž stavěl byznys svého menšího studia Miramax (z křestních jmen rodičů Miriam a Max) na neotřelém konceptu - umělecké filmy „do každé rodiny“.
Jak to provedl? Už v roce 1989 produkoval psychodrama Sex, lži a video a hned bral tři Zlaté glóby a Oscara za nejlepší původní scénář. A laciný komorní snímek jen v USA utržil 25 milionů dolarů. V polovině 90. let se miramaxovská kasička začala plnit až po okraj díky hitům jako Pulp Fiction, Anglický pacient nebo Zamilovaný Shakespeare (náklady v nižších desítkách milionů, souhrnné tržby přes 730 milionů dolarů). V neposlední řadě tomu hojně pomáhaly udělované sošky Oscarů.
Lstivý Weinstein totiž objížděl s kopiemi svých filmů domovy důchodců a promítal je tam zestárlým a za každou pozornost vděčným členům akademie. Svou cenu inkasovaly šedivé myšky jako Gwyneth Paltrowová nebo Mira Sorvinová, zatímco třeba legendární Lauren Bacallová ho nedostala dříve ani potom. V pouhých 22 letech a hned při své první nominaci Oscara získala udivená Jennifer Lawrencová, byť na její hořkou komedii Terapie láskou si dnes vzpomene málokdo. Weinstein se v hledišti mohl culit jako sluníčko, vždyť pouhý rok předtím ho Meryl Streepová ve své děkovné řeči přirovnala k samotnému Bohu.
Kvalita je nejlepší recept, ale…
Stejně jako Nobelova cena (např. v roce 1984 pro Jaroslava Seiferta) byl také Oscar součástí psychologického boje s komunistickými režimy za Železnou oponou. Proto v kategorii „Nejlepší cizojazyčný film“ zabodoval náš Obchod na korze (1965), jehož umělecké kvality sice byly nesporné, ale konkurenti v tomto ohledu nijak nezaostávali. Stal se symbolem tzv. obrodného procesu v Československu a z pohledu USA to vypadalo, že naše republika se může vymanit z vlivové sféry Sovětského svazu. A prostřednictvím Hollywoodu se železo muselo kout, dokud bylo žhavé a tak ve stejné kategorii a v politicky zlomovém roce 1968 uspěly i Ostře sledované vlaky.
Příjezd tanků Varšavské smlouvy do Československa a následující éru husákovské normalizace 70. let sice za oceánem vyhodnotili jako beznadějnou, ale hned zkraje nástupu perestrojky Michaila Gorbačova v SSSR si Hollywood a rozvědka CIA na nás „vzpomněli“ alespoň nominací pro milou, ale spíše průměrnou moralitu Vesnička má středisková z roku 1985.
Svěrák potopil remake Kolji
Pokud ruské drama Unaveni sluncem dostalo v polovině 90. let minulého století tutéž cenu, tak nyní jeho režisér Nikita Michalkov může na jakékoli Oscary zapomenout. Tehdy se totiž prezentoval jako užitečný obrazoborec Sovětského svazu, nyní však obrátil a podporuje imperiální ambice putinovského Ruska. Pomineme-li tedy fakt, že stejně nic netočí. V případě režiséra Jana Svěráka a jeho Kolji (1996) už politika nehrála žádnou roli. Na scénu se v této chvíli může vrátit zmiňovaný Harvey Weinstein, který ve snímku o ruském chlapci uvízlém ve střední Evropě našel zalíbení zejména proto, že se jednalo o srozumitelnou látku jako ušitou pro sentimentální publikum v USA.
Jenže na severoamerickém trhu nevyděláte velké peníze filmem bez známých herců a ještě s titulky. Šéf Miramaxu tedy nejprve Koljovi zajistil Oscara (s přihlédnutím k jeho zřejmé kvalitě), ale jen proto, aby toho využil při propagaci vlastního remaku! S herci zvučnějších jmen a v angličtině. Distribuci originálu do kin v USA a Kanadě postupně přiškrcoval, neboť nechtěl vyčerpat budoucí divácký potenciál své adaptace. Teprve po zásahu Svěráka a jeho právníků musel dodržet smluvní ujednání o podmínkách uvedení a Kolja nakonec utržil solidních téměř šest milionů dolarů. Od realizace druhého filmu bylo nakonec upuštěno.
Bez lobbistického úsilí, nebo politického zájmu, který v našem případě pominul, nelze v Hollywoodu uspět. I taková mistrovská díla jako Taxikář nezajistila režiséru Martinu Scorsesemu cenu za režii. Oscara získal až adaptací asijské předlohy Skrytá identita. Proč? Do té doby se totiž orientoval na příběhy vázané na italskou komunitu, z níž pocházel (např. Zuřící býk, Casino, Mafiáni). Ale moc sicilské mafie ve filmových ateliérech, kde prala svoje špinavé peníze, v poslední třetině 20. století zeslábla ve prospěch přistěhovalců z Irska. Ti postupně začali dominovat i ve složení filmové akademie.
Ireland forever
Poprvé to Scorsese reflektoval v historické fresce Gangy New Yorku, kde do role jistěže přísně katolického kriminálníka obsadil irskou hvězdu Liama Neesona. Ale z Oscara sešlo po aféře, kdy se jeden z akademiků předčasně vyslovil pro udělení ceny právě Scorsesemu. Dalším pokusem tedy byla Skrytá identita, kriminální drama zasazené přímo do Bostonu, jakéhosi „hlavního města“ irských přistěhovalců v Americe (z něho pochází i scenárista filmu). Každá jedna postava, ať už policista, nebo gangster, byla Ir včetně Jacka Nicholsona, jehož kořeny se jak jinak váží k tomuto ostrovu. Až tehdy mohl Scorsese zajásat - poklonil se mocným americkým Keltům a ukončil tím čtyři dekády trvající trapné čekání na svou sošku.
Takže pokud mají naši režiséři a scenáristé „v šuplíku“ námět z vhodného prostředí (třeba jako loňské Víly z Inisherinu odehrávající se na pobřeží Irska), nebo etnicky přijatelného partnera jako Markéta Irglová (irský zpěvák Glen Hansard, dostali Oscara za píseň Falling Slowly), pak lze doufat v budoucí úspěchy. Jinak v Hollywoodu ani náhodou…
Seznam zdrojů:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-dalsi-dlouhy-trest-pro-harveyho-weinsteina-z-vezeni-uz-nejspis-nevyjde-226448
https://en.wikipedia.org/wiki/Miramax
https://ir.lib.uwo.ca/cgi/viewcontent.cgi?article=2964&context=etd
