Článek
Akce jako ze série thrillerů Dannyho parťáci se odehraje 20. října 1972 mezi druhou a třetí hodinou ranní. Místo činu: sbírka starého umění Národní galerie v Praze (NG) ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí. Toho dne tam přišli tři podezřelí návštěvníci, mladíci ve věku 20 až 25 let, podle pozdějších svědectví je totiž nikdo neviděl odejít. Dva z nich se nechají zavřít ve světlíku nad dámskou toaletou, kde nepovšimnuti setrvají i po zavírací hodině (kriminalisté to poznali podle otisků bot a nedopalků bulharských cigaret Marica). Jakmile je „vzduch čistý“, dají se do díla zkázy.
Z vypínacích rámů hrubě vyříznou tři z deseti nejcennějších obrazů ve sbírkách NG. Poprsí novozákonního mesiáše Modlící se Kristus, které koncem 16. století namaloval španělský mistr El Greko (pseudonym odkazující na jeho řecký původ). Dále Portrét Jaspera Schadeho od Franse Halse z rolu 1645 a Tintorettovo zpodobení Svatého Jeronýma.
Jelení příkop kudy pachatelé loupeže opustili území Pražského hradu
Uniknou oknem po lanech do Jeleního příkopu a poté jdou do ulice U Brusnice, kde na ně čeká světlý mercedes s cizí poznávací značkou. I přes výzvy veřejnosti o pomoc a usilovné policejní pátrání zde všechny stopy končí. Na dlouhé čtyři roky.
Vrácení? Žádná policie ani otázky
Začátkem května roku 1976 se však na československé velvyslanectví ve Vídni dostaví rakouský občan Franz Berecki. Prohlásí se za přítele našeho státu (jako podnikatel prý spolupracuje s tehdejšími podniky zahraničního obchodu) a nabízí kontakt na osobu držící ukradená díla. „Ten člověk žádá deset procent z ceny obrazů jako nálezné. Samo sebou nebude informována policie, nebude vedeno vyšetřování, nebudou kladeny žádné otázky,“ sdělí našemu velvyslanci.
Trvá šest týdnů, než je sestavena delegace vyjednavačů. Vede ji docent Jiří Mašín ze Sbírky starého umění NG a plukovník Josef Janůrek, náčelník Federální kriminální ústředny (viz dobová fotografie z facebookového účtu NG na odkazu níže).
Velká loupež v Národní galerii, 1972 ● V roce 1972 zažila Národní galerie loupež jako vystřiženou z hollywoodského...
Posted by Národní galerie Praha on Thursday, June 3, 2021
Odjedou na několik desítek kilometrů od Vídně vzdálenou Bereckého usedlost, kde jim zprostředkovatel ukáže Halsův portrét. Shledání s ním se jeví být dobré i špatné zároveň. Šlo sice o postrádaný originál, ale přes šlechticovu tvář se táhne značný škrábanec (stopa po smeknutí nože). Někdo se to pokusil neodborně vyretušovat, což dílo ještě více znehodnotilo. Zbylé dva obrazy Berecký jen detailně popíše.
Údajný „nálezce“ za vydání El Greka a Halse požaduje deset plus pět milionů korun. A pokud je dostane, Tintoretta prý vydá zdarma jako prémii. Pro představu: dnes by tato částka měla hodnotu minimálně desetkrát vyšší. Takto informovaní vyjednavači se vrátí do Prahy a další postup v konečné instanci schvaluje prezident Gustav Husák. K výplatě peněz pochopitelně nedojde. Po odchodu Mašína a Javůrka z druhé schůzky do domu vpadnou rakouští policisté. Berecký se z věci pokusí vykroutit a střelhbitě je nasměruje k jistému obchodníkovi s textilem, který má zbylá dvě plátna schovaná v šuplíku s ložním prádlem.
Ani on však podle svého prohlášení není pachatelem loupeže. Kriminalistům dá tip na jugoslávského pobertu Refika Žuliče a ten zase tvrdí, že obrazy koupil od záhadného Poláka, jenž prý všechny svoje peníze prohrál v kasinu a poté spáchal sebevraždu. Jugoslávec dostane dvacet měsíců vězení za obchodování s kradenými věcmi. To však El Greka, Halse a Tintoretta nemusí zajímat, protože se mezitím s velkou slávou letecky vrátili zpět do Prahy…
Seznam zdrojů:
Miroslav Kučera: Byl jsem hlasatelem špatných zpráv (Erika 1993)
https://fragmenty.cz/archiv/iy099806.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Modl%C3%ADc%C3%AD_se_Kristus_(El_Greco)
