Článek
Tyto celebrity něco spojuje. U nás jsou to například Kamil Bartošek alias Kazma, fotograf Jan Saudek, rocker Aleš Brichta nebo komik Štěpán Kozub. Na veřejnosti se neobejdou bez černých slunečních brýlí. Proč nechtějí, aby jim bylo vidět do očí? Odjakživa se říká, a jistě ne bezdůvodně, že představují jakousi bránu do duše. Skrze ní může pozorné okolí vidět do nitra člověka - a třeba tam zahlédnout i něco nepěkného. Nebo slabost, zranitelnost.
Většina lidí se nerodí „se stříbrnou lžičkou v puse“, o to víc chtějí vyniknout, dostat se co nejvýš na společenském žebříčku, být predátorem, ne obětí. Touží plnit si výzvy, sny a tak dále. Typickým tuzemským příkladem je moderátor Leoš Mareš (47). Tak dlouho měnil auta i partnerky, až skončil u ferrari, terénního rolls-royce a trofejní krasavice. Ale on se obejde bez věčně nasazených zrcadlovek, protože má talent, schopnost ho realizovat i přirozené sebevědomí. Jiní to musejí jen předstírat. Navenek jsou suverény a mocipány, i když uvnitř mají malou dušičku a spoustu komplexů. Zkusme si to ukázat na příkladu zmiňovaného herce Štěpána Kozuba (27). Problémy s dýcháním, zřejmě silný astmatický záchvat, a nespecifikované zažívací problémy aktuálně na neurčito přerušily jeho slibně rozjetou kariéru.
Protipóly astmatika - agrese a bezmocnost
U většiny nemocných s astmatem je přesný původ onemocnění neznámý. Svou roli hraje dědičnost, obezita či nadváha a případně životní prostředí (znečištění ovzduší apod.). Váhovými výkyvy trpěl i Kozub: v dětství atakoval hranici hmotnosti až 120 kg, sekundárně u něj lze zohlednit čistotu ovzduší v jeho rodném Bohumíně nedaleko Ostravy. Ne každý tamní obyvatel však kvůli tomu trpí astmatem. Skutečné příčiny jeho potíží budou v jeho případě asi jinde. Co k tomu mohou říct poznatky tzv. celostní medicíny?
Známý německý lékař Rüdiger Dahlke (72) vidí astma jako nemoc ze skryté touhy po moci . „Astmatik mívá silnou potřebu dominance, kterou ale ze svého vědomí vypudil, protože si ji nechce přiznat,“ tvrdí Dahlke. V psychoterapii prý bývá záchvat poslední „záchranou“, blížíme-li se pravdě. Pacient se lekne, zalkne se, nedostává se mu vzduchu. A příznaky své nemoci využívá k tomu, aby ovládl své okolí. Nelze vyloučit, že v Kozubově případě to může být nevědomý pokus obměkčit jeho manželku Barboru, s níž má tříletou dceru a v polovině loňského roku zahájili svůj o několik měsíců později dokončený rozvod.
Podle Dahlkeho by astmatik rád uvolnil svou agresi, nejraději se vykřičel ze svých vysokých nároků, ale paralelně s tím roste i vnitřní protipól - pocit bezradnosti a bezvýznamnosti. Ukázkový rozpor mezi nárokem a realitou (literát J. W. Goethe to vyjádřil ve své básni Dichtung und Wahrheit).
Strach z nedostatku
Kozub byl kvůli své obezitě v dětství šikanován, proto se snažil radikálně zhubnout a jednu dobu trpěl opačným extrémem - anorexií. „Hraní mě stresuje. Mám úzkosti, bojím se, tíží mě pocit zodpovědnosti, aby lidé byli spokojení, aby to vyšlo, abych nebyl trapný,“ uvedl herec v jednom z rozhovorů. Dlouhodobý stres, přemíra činnosti (filmy, práce pro televize, reklamy, zábavná show Tři tygři), k tomu vnitřní pochyby a strach ze selhání. Všechno se postupně sčítá a vrší, až dojde ke zhroucení tohoto kariérního obra stojícího na hliněných nohou.
„Astma postihuje člověka, který se snaží vyniknout, ale nedostatek sebekritiky a vnitřního pokoje ho dusí. Když k tomu přistoupí problémy rodinné, pracovní a zdravotní, stává se život křečí, obavou. Občas nás sevře záchvatem a nedá nám vydechnout,“ soudí o této problematice léčitel Miroslav Hrabica (65). Astmatik se údajně bojí nedostatku, proto rád bere, mezi tím a dáváním však musí být rovnováha. Doufejme tedy, že vynucená profesní pauza přispěje k vnitřnímu usebrání Štěpána Kozuba, díky čemuž udá jiný, nadějnější kurz svému rozporuplnému já.
Seznam zdrojů:
https://www.astma-zero.cz/cs/o-astmatu
https://www.expres.cz/celebrity/stepan-kozub.A240104_104307_dx-celebrity_amh
T. Detlhlefsen a Rüdiger Dahlke: Nemoc jako cesta (Aquamarin 1995)
Miroslav Hrabica: Co nám tělo říká aneb Po stopách nemocí (Ing. M. Hrabica 1997)
