Článek
Na pohotovosti neměl detekovatelný puls. Jen náhodou lékař otevřel jeho oční víčko, aby zjistil, že se zornice ve světle stáhla. Reflex, který odděluje dosud slabě žijícího od skutečně mrtvého. Dne 3. června 1968 americký výtvarník Andy Warhol (1928-1987), vůdčí postava uměleckého směru pop-art, přežil svou smrt. Přesněji střelbu radikální feministky Valerie Solanasové. V jeho ateliéru po něm vypálila několikrát, první dva výstřely šly vedle, teprve třetím ho trefila do trupu. Poté zasáhla bok zde přítomného uměleckého kritika Maria Amayu, revolver se jí zasekl, až když zamířila i na Warholova manažera Freda Hughese.
Téhož dne se Solanasová přihlásila na policii, odevzdala zbraň a k činu se přiznala. Nebyl to ovšem zločin z vášně. „Chystal se mě zničit, zmocnit se mého díla,“ tvrdila obskurní spisovatelka. Předtím totiž dala Warholovi text své divadelní hry Up Your Ass líčící pohnuté osudy prostitutky, která se uchýlí k vraždě muže. Bylo to však naopak: výtvarník neměl nejmenší zájem dílo natočit, pouze jí dal dvě menší role ve svých hraných filmech. Po pětihodinové operaci, během níž byla Warholovi odstraněna slezina, zachráněna polovina jater a znovu připojen přetnutý jícen, brutálně zjizvený přežil. Až do konce života musel nosit korzet, který mu udržoval zbylé orgány na jejich místech. Měl strach, že mezitím propuštěná atentátnice se ho znovu pokusí zabít, ale zemřel až po zdánlivě úspěšné operaci žlučníku.
„Občansky smýšlejícím, zodpovědným a vzrušení hledajícím ženám nezbývá, než svrhnout vládu, odstranit peněžní systém, zavést úplnou automatizaci a odstranit mužské pohlaví,“ hlásala Solanasová jen rok předtím ve svém manifestu S.C.U.M., v němž napadla patriarchální společnost. Svého činu nikdy nelitovala. Byla jí diagnostikována paranoidní schizofrenie a zbytek života strávila v psychiatrických léčebnách. Zachovala se jen dvě výše zmíněná díla, protože když v roce 1988 zemřela, tak veškeré další práce její matka spálila.
Charlotte Cordayová na obraze Paula Baudryho z roku 1860
Vražda na tyranu není zločinem
Téměř půl století po svém slavném útoku na revolucionáře Jeana Paula Marata (1743-1793) dostala přezdívku Anděl vraždy. Nazval ji tak francouzský spisovatel Alphonse de Lamartine a jmenovala se Charlotte Cordayová (1768-1793). Původem aristokratka z Normandie sympatizovala s girondisty, umírněnými protagonisty Velké francouzské revoluce z roku 1789. A svým násilným činem hodlala učinit přítrž řádění radikálních jakobínů, k nimž patřil právě Marat.
Původně ho chtěla zabodnout přímo v parlamentu, před celým Národním shromážděním. Ale svou oběť tam nezastihla, protože Marat trpěl nepříjemným kožním onemocněním. Úřadoval proto z domova a pracovnou mu byla vana s léčivým roztokem. Cordayová k němu pronikla pod záminkou, že mu chce oznámit údajné spiknutí svých girondistů. Vzápětí ho usmrtila jedinou ranou nožem, vyšetřovatelům později tvrdila, že se značným štěstím. „Zabila jsem jednoho muže, aby jich bylo zachráněno sto tisíc,“ tvrdila ve svém patetickém prohlášení. Sťali ji gilotinou 17. července 1793, čtyři dny po tomto legendárním aktu, kterým dosáhla pravého opaku. Jakobínům tím dala pouze záminku ke konečnému zúčtování s nepohodlnými girondisty…
Smrt zrádci revoluce
V roce 1918 se Velká říjnová socialistická revoluce neubírala směrem, ve který doufala socialistka Fanny Kaplanová (1890-1918). Stejně jako Cordayová patřila k umírněnému křídlu revolucionářů, tzv. eserům (Socialistická revoluční strana, zkratka SR). Během ledna toho roku proběhly volby do Ústavodárného shromáždění, v nichž neuspěli bolševici pod vedením Vladimira Iljiče Lenina (1870-1924). Netajil se svým brutálním přístupem k řešení vyvstalých problémů ("Kritérium morálky je prosté: posouvá určitá akce věc revoluce, nebo ji brání?").
Lenin nevhodně obsazený sovětský parlament prostě rozpustil a do léta roku 1918 zakázal většinu nebolševických stran. Kaplanová to vnímala jako zradu a 30. srpna za ním vyrazila do továrny na zbraně v jižní části Moskvy. Po skončení jeho projevu na něj křikla, Lenin se otočil a třikrát ho zasáhla z pistole FN M1900. První kulka skončila v kabátě, druhá mu prošla levou plící a zastavila se poblíž pravé klíční kosti; třetí uvízla v levém rameni. Oběť přežila, Lenin zemřel až šest let poté na komplikace způsobené sérií mozkových mrtvic.
Kaplanová sdělila, že jednala bez cizího popudu a byla popravena ranou do týlu na půdě Alexandrovské zahrady v Moskvě. Kuriózní je, že rozkaz k tomu přišel od Jakova Sverdlova, který jen šest týdnů předtím nařídil vraždu cara Mikuláše II. a jeho rodiny.
Seznam zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Valerie_Solanas
https://airmail.news/issues/2020-4-25/all-about-andy
https://en.wikipedia.org/wiki/Charlotte_Corday
https://www.wissenschaft.de/zeitpunkte/tod-in-der-wanne/
https://en.wikipedia.org/wiki/Fanny_Kaplan
https://zoom.iprima.cz/vyroci/atentat-lenin-fanny-kaplanova
