Článek
Spáchal sebevraždu, utopil se nebo byl zastřelen? To se u krále Ludvíka II. Bavorského (1845-1886) s jistotou neví, ale hodně vysoce postavených osob si po jeho smrti tiše oddechlo. Skončením tzv. sedmitýdenní války z roku 1866, v níž Bavorské království a Rakousko prohrálo souboj s Pruskem, totiž mladičký král ztrácí zájem o vládnutí. A není divu: v listopadu 1870 pruský kancléř Otto von Bismarck dokončuje proces sjednocení Německa a z nezávislého Bavorska se stane sice privilegovaná, ale přeci jen pouhá součást tzv. Severoněmecké konfederace.
Na mírně řečeno výstředního Ludvíka je toho už moc. Rutina každodenního vládnutí ho stejně nikdy nebavila, jeho poetický duch se raději nechává unášet denními sny o hrdinech středověkých legend. Dětství totiž strávil na zámku Hohenschwangau, kde na zdech hltal fresky o Lohengrinovi, rytíři s labutí. O tomto germánském hrdinovi složil v období Ludvíkova dospívání operu německý Richard Wagner (1813-1883), ale také o Tristanovi a Isoldě, Parsifalovi nebo Tannhäuserovi. Král Ludvík ho proto po svém nástupu na trůn štědře podporuje, nechává si jeho monumentální díla inscenovat a v hledišti je jediným divákem. Proč to zmiňujeme? Právě tito hrdinové budou na krále shlížet z nástěnných maleb na jím budovaném zámku Neuschwanstein. Nyní jedné z nejnavštěvovanějších památek Evropy, která inspirovala i mistra kresleného filmu Walta Disneyho (zámek ve filmu Popelka z roku 1950, později zhmotněný na půdě kalifornského Disneylandu).
Miliardy létají vzduchem
Stavba na skalním ostrohu směle umístěného Neuschwansteinu byla započata v roce 1868. Rok předtím se tajný homosexuál Ludvík zbavil poslední státnické přítěže - povinnosti zplodit potomka. Zkrátka po půl roce lavírování zrušil oznámené zásnuby s vévodkyní Sophií Charlottou Bavorskou. Nyní má volné ruce a může se plně věnovat budování jednoho ze svých „příbytků snů“ za 1,2 miliardy korun (přepočet z tehdejších 6,2 milionů německých zlatých marek). Spotřebuje se zde 400 000 cihel nebo 500 tun mramoru, ale dodnes je z plánovaných 200 místností zařízených jen 14. Dokonce i v pompézním Trůnním sále chybí to nejpodstatnější - samotný trůn. Ludvíkovi totiž vyschnou prameny financování.
Popelčin zámek v Disneylandu přiznaně napodobuje Neuschwanstein v Bavorsku
A není divu. V roce 1878 dostavěl palác Linderhof (o třetinu dražší než Neuschwanstein) ve stylu francouzského neorokoka. Většinu nákladů pohltí elektricky osvětlená Venušina jeskyně, kde se může plavit v loďce ve tvaru mušle. Budova má evokovat jeho vnímání sebe sama jako „měsíčního krále“, pouhého stínu francouzského „krále slunce“ Ludvíka XIV., jehož titánství se bezmezně koří. V této souvislosti vzniká další projekt, megalomanský zámek Herrenchiemsee za v přepočtu 3,2 miliardy korun, zřetelně inspirovaný palácovým komplexem Versailles. Stejně jako Neuschwanstein však nebude nikdy dokončen. Bavorská vláda, jako i vzápětí Ludvíkem oslovený parlament, totiž odmítnou tyto výdaje dále financovat.
Králova pracovna na Neuschwansteinu, zdi zdobí výjevy z pověsti o rytíři Tannhäuserovi
Stejně jako v případě stavby Velké čínské zdi, nebo zmíněného zámku Versailles, vize od reality odtrženého aristokrata přivádí zemi na pokraj hospodářského rozvratu. Pomatený král, navrhující mimo jiné prodej Bavorska a přestěhování své země na zakoupená území v Jižní Americe, je čtyřčlenným lékařským konsiliem zbaven svéprávnosti. Jedná se však spíše o politické rozhodnutí, které má zachránit zemi. Na svém milovaném „labutím zámku“ je Ludvík II. Bavorský zatčen 10. června 1886 a o tři dny později nalezen mrtev u jezera Starnberg.
Tři teorie, žádná jistota
Oficiálně měl spáchat sebevraždu utonutím, ale proč by si před vstupem do vody svlékal kabát? Populární je také teorie útěku. Ludvík se prý měl snažit doplavat k nejbližší loďce, v čemž mu chtěl zabránit dohlížející lékař Bernhard von Gudden. Král však byl silnější, psychiatra přemohl, ale v jezeře se mu zřejmě zastavilo srdce. Zcela jiný pohled před několika lety nabídl německý historik Siegfried Wichmann. Ten svou teorii opírá o obraz dvorního Ludvíkova malíře Hermanna Kaublacha. Obraz znázorňuje mrtvého panovníka krátce poté, co jeho tělo nalezli u jezera. Mrtvý má ústa od krve, z čehož historik usuzuje, že Ludvík byl zabit neznámým střelcem dvěma zásahy do plic. Totéž tvrdila i hraběnka Josefína von Wrbna-Kaunitzová, když několik let po události svým hostům u odpoledního čaje ukazovala údajný panovníkův šedý kabát s dírami po kulkách…
Každopádně už šest týdnů po králově smrti byl zámek Neuschwanstein otevřen veřejnosti a do roku 1899 výtěžek ze vstupného pokryl stavební náklady. V letní sezóně ho denně navštíví až 6000 návštěvníků. Plné vstupné pro dospělého dnes činí 17 eur, takže současný majitel (ministerstvo financí Svobodného státu Bavorsko) z byvší koule na noze každý rok vytěží v přepočtu okolo půl miliardy korun.
Seznam zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Ludwig_II_of_Bavaria
https://www.travelandleisure.com/trip-ideas/neuschwanstein-castle-germany
https://www.businessinfo.cz/clanky/profil-spolkova-svobodny-stat-bavorsko/2/
https://eurozpravy.cz/zahranicni/eu/188944-utopili-pohadkoveho-krale-v-jezere-smrt-ludvika-ii-bavorskeho-je-dodnes-zahadou
