Článek
Navazuji tímto na svůj minulý počin, kde jsem přemítal, jak bych se znalostí výroby střelného prachu pochodil ve starověkém Římu. Někdy kolem roku 1. V rámci zábavného čtení pod slunečník se dnes budeme věnovat tomu, jak ve starověku zbohatnout na destilaci. Na rozdíl od střelného prachu to nevyžaduje dělat tolik nechutných věcí a naše výrobky mohou sloužit k přímé konzumaci. A ve výsledku udělat ten svět tak nějak lepší. Alespoň na nějaký čas.
Destilace místo střelného prachu
Jedním z hlavních problémů, na který mne čtenáři upozornili v diskuzi, byla jazyková bariéra. Samozřejmě, nepatřím mezi lidi, kteří plynule konverzuji v latině, ale myslím si, že španělština a vlastně i angličtina s latinou mají dost společného a že bych se brzo začal chytat. Ovšem je pravdou, že přesvědčovat někoho, aby kvůli něčemu, co v životě neviděli a na co ani nemají slovo, tak přesvědčovat ho prolézat latríny a podobné lokace - tak to by byla opravdu mission impossible.
Proto jako první krok navrhuji technologii, kterou si v podstatě na koleně sám zprovozním, dříve se tomu říkalo destilace - lavórovice. Obzvláště v dobách válečných to byl oblíbený prostředek, jak se dostat k pálence, na výrobu které byl a vlastně ještě pořád je státní monopol. Výnosy byly pravda mizerné a riziko otravy metanolem vysoké, ale výnosy převažovaly nad riziky.
Co se jihu týče, je tu potěšující zpráva: Vzhledem k tomu, že metanolem nevzniká z cukru, ale při kvašení pektinu prostřednictvím pektinmethylesterázy, tak stačí zvolit ovoce pektinu prosté a máme vystaráno. Takže žádné meruňky nebo švestky, ale datle, fíky a víno. Ano, dáme světu koňak o tisíc let dříve. Nicméně nesmíme si nalhávat, pokud budeme destilovat levné víno nevalné kvality, výsledný produkt nebude exkluzivní, spíše patok. Samozřejmě, ožrat se z toho dá, ale lidé, hledající způsob jak se opít za každou cenu nebudou naše cílová skupina. Především víno je velmi levná konkurence a náruživí pijáci nebývají obvykle při penězích. Možná lepší bude začít s vlastním kvasem, takových fíků bude všude kolem hodně, ale je to sezónní věc, pokud netrefíme dobu sklizně, dost se načekáme. Ale kdo znáte z Tunisu pití zvané boukha, tak by to nemuselo být zase tak špatné pro mlsné římské jazýčky.
Mohli bychom v mezičase zkusit whisky, bourbon nebo vodku. Ale tam je proces výroby složitější, všeobecně se to dělá z obilí, které je dostupné celoročně, ale škrob v mouce se jen tak nedá kvasit. Je potřeba zrní namočit a nechat naklíčit, pak usušit a tím vznikne slad, následně rozemlít, smíchat s teplou vodou a teprve pak to začne kvasit. Také nic jednoduchého, i když Římané běžně slad vyráběli, takže by tu byla možná zkratka koupit si slad a rovnou začít kvasit. Ale mám tu ještě jeden recept, kde si fakt vystačím s tou lavórovicí.
A je to - chvilka napětí - růžová voda. Ne, to není k pití, je to voňavka. V tehdejší smradlavé době velmi žádané zboží. Konec konců, ono to může být i léčivé, když se to vhodně prodá případným zákazníkům, stačí malé množství, že? Navíc růže jako taková je běžná rostlina a v podstatě pořád kvete. Pak mi stačí velký kotel na vaření vody, do které naházím co nejvíce růžových okvětních lístků. Pokud bude mít úzké hrdlo, bude to ještě lepší. Na vršek kotle dám misku na zachytávání růžové vody a těsně nad ní na trojnožku pověsím jiný, nutně ale kovový kotel plný studené vody, čím studenější, tím lepší. Voda se vaří, aromatické páry stoupají vzhůru a kondenzují na horním kotli (ve válečných dobách to byl plechový lavór, od toho název lavórovice). Účinnost sice mizerná, ale základní kapitál na nějaký lepší alambik by to hodit mohlo.
Alembik
Předběhli bychom tím nejen Marii Židovku (tak o padesát let), ale hlavně Džábira ibn Hajjána o několik století.
I když to bude znít překvapivě, první destilační aparatury nevznikaly kvůli chlastu, ale na výrobu voňavek.
Za pár týdnů už můžu mít slušně rozjetou manufakturu a někde v bečce mi může kvasit příslib do budoucna. A není ani od věci, že když už si budu hrát s tou destilací, že bych mohl vyrobit a hlavně vydestilovat koncentrovanou kyselinu dusičnou. Pak už mi stačí sehnat glycerín a křemelinu, už vám svítá - ano dynamit.
A o čem psát příště? Kompas, papír, klikový mechanismus, knihtisk? Dejte vědět v diskuzi pod článkem.
Vážení čtenáři, děkuji Vám za Váš čas, který jste věnovali přečtení tohoto článku a doufám, že se Vám to líbilo, že Vás zaujal, že jste se něco nového dověděli.
I když to přímo není materiál do pokračování knihy Tim se ptá: Proč a jak funguje vesmír, chtěl bych Vás v této souvislosti poprosit o příspěvek, který mi pomůže zajistit korektury a vydání druhého dílu, tentokrát pod názvem: Tim se zase ptá: Proč a jak funguje vesmír.
