Článek
Titulky jsou to značně alarmující. „Prezident má pět dní na to, aby se vzpamatoval.“ Nebo také: „Je to zlom ve vnímání Petra Pavla, možná i jeho vlastními voliči.“ Či mé oblíbené: „Tady končí sranda! Pavlova první velká politická chyba je tu.“ Ok, evidentně se musela odehrát obrovská aféra. Proti prezidentovi jde najednou víc útoků než za většinu jeho mandátu a pro jednou jsou v nich sjednoceni politici, fanoušci motoristů a nezávislá média, což je učebnicový příklad nesvaté aliance. Porušil snad ústavu? Napadl nehorázně politiky? Zabil někomu psa? Ne, jen nedošel k asi nejméně podstatným volbám v této zemi.
Volby druhé kategorie
Mají všechny volby stejný význam? Dost možná poprvé v historii se mnozí snaží na tuto otázku odpovědět ano. Političtí oponenti Petra Pavla dávají celkem smysl. Filip Turek už prohlásil, že by klidně zrušil i cestu na měsíc ve jménu hlasování a rýpl si samozřejmě i Petr Macinka. I opoziční a jiné vládní hlasy dávají celkem smysl. Prezident odjel, když se právě oni snaží nalákat k hlasování co nejvíc voličů, takže dává smysl, že ho kritizují za krok, který této snaze rozhodně nepomůže. Z pohledu politického je kritika tedy celkem pochopitelná, i když se dá diskutovat o tom, jakou má reálnou váhu.
Novinářská ofenzíva je však trochu absurdní. Většina argumentů, které sem za posledních několik dní slyšel a četl, se točí kolem jedné věci: prezident, který tak často vyzývá k účasti ve volbách, nyní ztratil svou morální autoritu či ji přinejmenším těžce poškodil. Je to něco kompletně jiného, než když Miloš Zeman nešel k druhému kolu senátních voleb, protože to prý vysvětluje jeho nechuť ke dvěma kandidátům, mezi kterými by si měl vybrat. Že si v prezidentově bydlišti Černoučku jde vybrat také jen mezi dvěma možnostmi, už prosím nezmiňujme. Nejvtipnější je však snaha různých autorů tvrdit, že jsou současné volby stejně důležité jako jakékoliv jiné.
Jako občan Prahy bych teoreticky měl mít extra právo být rozhněvaný. Na rozdíl od mnohých vesnic a měst jsou zde komunální volby doprovázeny také bolestným cirkusem o to, kdo bude špatně vládnout celému městu-kraji dalších pár let. Stejně jako komunální volby jsou však i volby do pražského zastupitelstva evidentně druhořadé oproti prezidentským či parlamentním bitvám. A nyní nemluvím o nějakém osobním názoru. Prezidentské i parlamentní volby ze zákona dovolují, aby se jich občan zúčastnil korespondenčně či ze zahraničí. Do současných voleb je ze zákona daleko těžší zasáhnout, což z nich de-facto činí střet druhé kategorie. No a pak je tu samozřejmě dost evidentní realita, že žádná ze současných voleb nebude mít dopad jako volby do parlamentu.
Prezidentské chybování
Nejsem člověk, který by měl nějakou nutnou potřebu bránit Petra Pavla. Volil jsem ho až v druhém kole a dlouhodobí čtenáři mých článků ví, že jsem ho kritizoval kolem ministerských jmenování a několika dalších bodů. Nikdy jsem nechytl dost často opěvovaný kult prezidentů, který si tato země vzala jako náhradu za krále, ale také si myslím, že by kritika měla být nasazována za skutečně podstatné věci. Současná situace prostě a jednoduše nezasluhuje mediální bouři, která kvůli ní vznikla. Prezident udělal menší chybu, spíš tedy organizátoři jeho akcí, ale to je druhotné, byla vydána omluva a politici si postěžovali.
Mediální vlna na celou situaci navazující je však dost fascinující věc. Samozřejmě by byl nesmysl, kdyby média o celé záležitosti neinformovala. Některá z nich tak učinila celkem rozumně. Řeklo se, že byla učiněna chyba, byly vyjmenovány reakce politiků a nějaký ten komentátor si postěžoval, že by bylo lepší, kdyby se to neopakovalo. To je vše docela rozumné. Ale pak tu jsou reakce z médií, která posledních několik let vychvalovala Pavla do nebes a najednou se rozhodla pro tvrdý útok kvůli něčemu dosti nepodstatnému. Komunální volby s jinými volebními střety opravdu srovnávat nelze a představa, že tato akce zasáhne nějak extrémně Pavlovy voliče, je naprosto k smíchu.
Pro pořádek, současný prezident dokázal svou podporu zachovat skrze daleko horší problémy. Už se možná zapomnělo na otázku rozvědky z voleb, kterou mimo jiné mnohá dnes kritická média raději upozaďovala. Pak tu máme odmítnutí Filipa Turka, tedy akt, který porušuje ústavu a za nějž byl třeba Miloš Zeman veřejně bičován ještě předtím, než ho vůbec stihl provést. Ale Filip Turek už stihl spálit všechny možné mosty a s Petrem Pavlem tak bylo zacházeno v rukavičkách a někteří ho rovnou prohlašovali za zachránce ústavy, jež dokázal zastavit nástup nacismu do největších funkcí.
Hledání nezávislosti?
Podobně tomu bylo také ve sporech s Andrejem Babišem a Petrem Macinkou o Ankaru. I v tomto případě se prezident bil s lidmi, kteří dávno dali svou iracionální nenávist k svobodnému tisku dost dobře najevo. To, že si prezident zajistí mediální podporu, nebylo nijak překvapivé, ale začínám si říkat, jestli to pro mnohé novináře už nezačínalo být nepříjemné. Dlouhodobě jsou napadáni jako spojenci jedné politické skupiny, tedy současné opozice, a Petr Pavel byl po několik měsíců líčen právě jako vůdce oné opozice. Což bylo pro opozici kvůli její neschopnosti nalézt efektivní jednotu docela výhodné. Pro mnohá média už to však muselo být nepříjemné, a tak se rozhodli, že musí zase ukázat svou schopnost kritizovat všechny účastníky politické arény.
Nemluvím tady o žádných spiknutích či velkých plánech na dehonestaci prezidenta. Spíše se jen sešly podmínky. Petr Pavel udělal menší politickou chybu. Pozorovatelé z médií pochopili, že mají ideální příležitost, a spustili tak sérii přehnaných útoků, které měly svými nepřátelskými titulky ukázat, jak moc jsou stále schopni nezávislé aktivity. Rovnost všech voleb se prostě a jednoduše jevila jako nejlepší argument pro ráznost celé akce, zatímco přehnané výkřiky o podkopání důvěry v prezidenta byly nevyhnutelným finišem, který měl útočným textům dodat na dramatické váze. Dlouhodobě se cítili tlačeni do role de-facto stranického tisku a potřeba ukázat nezávislost převážila reálnou váhu kauzy.
S trochou štěstí se celý tento problém brzy odebere na politický hřbitov. Vtipné je, že i k prezidentovi kritičtí politici měli daleko méně vážné reakce, než byly ty v tisku, a pro většinu voličů současného prezidenta bude celá věc buď kompletně zapomenuta, anebo si ji vezmou jako drobnou chybu, která připomíná, že hlava státu patří mezi nás smrtelníky a není žádnou neomylnou autoritou. Což je mimochodem v této zemi dost potřeba. A pokud se celou tuto situaci někdo pokusí vytáhnout před příštími volbami do parlamentu? Inu, asi bude mít štěstí, když si lidé vůbec vzpomenou, o čem to sakra mluví.
Zdroje a další četba:
Lipold, Jan: Pavel má pět dní na to, aby se na dovolené vzpamatoval, Seznam Zprávy, 5. 10. 2026, Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-pavel-ma-pet-dni-na-to-aby-se-na-dovolene-vzpamatoval-316822
Veis, Jaroslav: Prezidentská patálie a rigidnost komunálních voleb. Proč na ní naši politici trvají?, Lidovky, 7. 10. 2026, Online: https://www.lidovky.cz/nazory/komunalni-volby-prezident-petr-pavel-korespondencni-hlasovani-cernoucek.A261007_094153_ln_nazory_lgs
Tran, Viet et all: Tady končí sranda! Pavlova první velká politická chyba je tu. Zavařila mu i první dáma?, Aktuálně CZ, 7. 10. 2026, Online: https://www.aktualne.cz/podcasty/aktualne-tady-konci-sranda/tady-konci-sranda-pavlova-prvni-velka-politicka-chyba-je-tu-zavarila-mu-i-prvni-dama/r~aaa29af814b42a7b1657162c5d4d6c9a/
