Adventní trhy aneb když víno vařené není víno svařené

Rozhodli jsme se pro článek názorový, spíše poněkud kritický nežli skeptický. Šlo o to ve skutečnosti, že obyčejné chvíle nemusí být pouze tak obyčejné a byť se člověk spíše cítil pobaveně nad tím, svými názory a úvahami, vlastně ani de facto o nic zábavného nešlo ve skutečnosti. Prostě se na našem mobilním telefonu objevila výhružná esemeska, že se máme dostaviti na preventivní prohlídku kvůli registrace, jak nám to při přivítání a při vstupu do ordinace podal jeden konkrétní lékař, poněkud mladší, každopádně s poněkud vtipným přístupem. Což teoreticky při podrobnější analýze by nemuselo být zase až tak daleko od věcí jelikož kolikrát na různé esemesky nebo vnucené hovory z call center, které člověk obvykle omylem zvedne, reaguje spíše podrážděně.

Nicméně rozhodli jsme se nedělat z komára ani po slovenském způsobu somára natož po tom českém rovnou velblouda.

Cestou v tramvaji se udála již jedna situace, která by si z naší strany pravděpodobně zasloužila komentář. Alespoň nějaký, cynický, sarkastický anebo takový prostě znechucený jistou reakcí.

Seděl tam člověk, muž, jenž působil poněkud neohrabaným způsobem a žádal jistou ženu jenom o to, jestli by mu nepomohla někde zatelefonovat, že přijede o patnáct minut později, což dotyčná žena odmítla s tím, že ať se na ní nezlobí načež on jí stejně i za to poděkoval. Pravda, působil poněkud zpomaleně a někde v nás později stejně vzniklo to vědomí, že už jsme jej někde viděli, kdysi, mezi feťáky nebo tak něco.

Načež potom se ona žena stala terčem kritiky jistého mladého muže, který stál nad tím mužem a rozhodl se jí počastovat svou poznámkou o tom, jak někdy je respektive bývá těžké pomoci člověku. Když jí to zopakoval podruhé, tak jsme si v duchu řekli: A proč jemu nepomůžeš ty, když nad ním tak stojíš a jsi plný ochoty namísto kritizování někoho jiného kdo buď má k tomu své důvody anebo alespoň právo nebýt obtěžován nějakými podezřelými individui. Prostě člověk nikdy neví. Každopádně jsme na takové týpky za ten život také již poněkud spíše alergičtí a vysazení, akorát to raději s tou alergií na některé lidí před lékařem utajíme. Přeci jenom to poněkud s Naší vírou ve zdraví a zdravý život poněkud nerezonuje. Prohlídka nakonec proběhla celkem v pohodě, tedy až na to čekání v čekárně, kde stejně člověk k nějakému tomu bacilu v této době od někoho jiného přijde. Ještě nějaké odběry krve, moči, potom kafe z automatu a konečně, když už jsme zde, tak si alespoň uděláme pár nějakých nových fotografií na nichž lze založit nějaký článek další který bez povinných položek prostě nelze učinit.

Na náměstí se pomalu začaly rozjíždět adventní respektive vánoční trhy. Letošní. Trochu na Nás padla předvánoční atmosféra, kterou jsme po tři roky z určitých politických důvodů a následným znechucením z toho odkládali, nicméně měli jsme ten čas na to a protože ono to nevypadalo jako že by se teprve ono tržiště či stánkové městečko teprve stavělo a po prezentacích slovenských korbačíků, valašských frgálů, skleněných figurek a dalších tradičních trhových sortimentů jsme si řekli, že bychom si když už to tak vypadá vychutnali svařené víno. I když z každého stánku na nás volal různý punč, finský, medový, různé ovocné a ještě nějaké další mezinárodní.

Po zhruba deseti minutové podrobné obchůzce jsme konečně našli nějaký stánek, také s přehršlí druhů různých punčů, kde Nám nakonec mladík s rusko nebo ukrajinsko jazyčnou češtinou konečně nalil do kelímku od nick nacku za padesát korun kvůli záloze svařené víno. Tedy původně jsme si mysleli, že je svařené jen do prvního loku neboť Ó hřebíčku zahradnický kde je ti konec a vůně skořice si můžeme nechat pouze zdát nějaký opojný sen. Po zhruba deseti minutové podrobné obchůzce jsme konečně našli nějaký stánek, také s přehršlí druhů různých punčů, kde nám nakonec mladík s rusko nebo ukrajinsko jazyčnou češtinou konečnělímku od nick nacku za padesát korun kvůli záloze svařené víno. Tedy původně jsme si mysleli že je svařené jen do prvního loku neboť Ó hřebíčku zahradnický kde je ti konec a vůně skořice si můžeme nechat pouze zdát nějaký opojný sen.

Pochopili jsme, že víno, višňové, vařené zdaleka není a nenabízí ten slastný prožitek a nenahradí ten pocit jako tradiční víno svařené, nicméně o výdělečných náboženských a charitativních záležitostech si své nejapné poznámky raději již na adresu jiných ušetříme. Pouze jsme si řekli, že letošní vánoční atmosféru máme již vyřešenou a že nám to na ukázku bohatě stačilo a že na to nezapomene minimálně do svátků Velikonočních a také že s těmi trubkami se jim to povedlo, že je to opravdu trefné a šli do nejbližší trafiky pro TV expres.

Kelímek samozřejmě jsme ještě vrátili a poděkovali. Přeci jenom poděkovat je slušnost.