Jsme připraveni sdílet svět s jiným druhem člověka?

Lidé (Homo sapiens sapiens) jsou dnes na planetě jediný lidský druh, ale náš nedávno vyhynulý příbuzný Homo sapiens neanderthalensis měl však kdysi reálnou šanci s námi sdílet tento svět. Podobně i denisované, záhadný druh známý především z genetických stop, stáli na prahu možného přežití. Jak by vypadal svět, ve kterém tyto druhy přežijí, ale budou limitovány evolucí?

V reálné historii neandrtálci vymřeli před přibližně 40 000 lety. Denisovany známe jen z fragmentárních pozůstatků – několika zubů, kostí prstu a čelisti nalezených v Denisovově jeskyni na Sibiři. Důvody jejich zániku jsou předmětem intenzivních vědeckých debat. Klimatické změny na konci poslední doby ledové radikálně změnily prostředí, ve kterém neandrtálci tisíce let prosperovali. Konkurence s moderními lidmi, kteří přicházeli z Afriky s pokročilejšími nástroji a komplexnějšími sociálními strukturami, mohla být dalším faktorem. Některé teorie hovoří o možných násilných konfliktech, jiné o postupném smísení s naším druhem, které vedlo spíše k absorpci než k vymření.

Archeologické nálezy naznačují, že se naši předkové s neandrtálci skutečně křížili. Genetické stopy v DNA současných Evropanů a Asiatů ukazují, že v sobě neseme 1-4 % neandrtálského genetického materiálu. To znamená, že k intimním vztahům mezi druhy docházelo a jejich potomci byli plodní. Pokud se mohli mísit v prehistorických dobách, proč by nemohli koexistovat i dnes?

V našem hypotetickém světě by tyto druhy dokázaly přežít kritické období posledních 40 000 let. Možná by se neandrtálci uchýlili do horských údolí Kavkazu nebo Pyrenejí, kde by jejich robustní těla lépe snášela drsné podmínky. Denisované by mohli přežít v odlehlých oblastech vysokohorské Asie, na Tibetské plošině nebo v horách Altaje, kde by jejich genetické adaptace na velké nadmořské výšky představovaly výhodu. Tam by si postupně vybudovali stabilní komunity, zachovali si své unikátní kulturní tradice a vyvinuli vlastní formy společenské organizace.

S příchodem zemědělství před 10 000 lety a vznikem prvních civilizací by se tyto tři druhy opět setkaly. Tentokrát už ne jako lovci a sběrači bojující o stejná teritoria, ale jako potenciální obchodní partneři. Neandrtálci by mohli nabízet kožešiny a zkušenosti s horským terénem, denisované vzácné minerály z vysokohorských oblastí. Postupně by docházelo k výměně technologií, myšlenek a možná i genů. První města by mohla být multidruhová – chaotická, fascinující místa, kde by se mísily různé kultury a biologie.

Všechny tři druhy by sdílely základní lidské vlastnosti, které nás definují jako rod Homo. Schopnost vytvářet a používat složité nástroje, symbolické myšlení umožňující vytváření umění a náboženství, artikulovaný jazyk pro sdílení složitých myšlenek a komplexní sociální struktury založené na spolupráci a empatii. Neandrtálci prokazatelně pohřbívali své mrtvé, někdy s obřadními předměty, což svědčí o víře v posmrtný život. Vytvářeli jeskynní malby, používali okr jako pigment a zdobili se šperky z lastur a orlích drápů. Jejich mozky byly dokonce v průměru o něco větší než mozky moderních lidí.

Denisované, ač méně známí kvůli chudosti fosilních nálezů, zanechali genetické stopy svědčící o jejich pokročilosti. Jejich DNA obsahuje adaptace na život ve vysokých nadmořských výškách, které se dodnes nacházejí u Tibeťanů. Vyráběli sofistikované ozdoby a možná i spirituální objekty. Nedávné nálezy naznačují, že mohli být schopni překonávat velké vzdálenosti po moři, což vyžaduje pokročilé plánovací schopnosti a technologii.

Neandrtálci by však pravděpodobně vynikali v odlišných oblastech než moderní lidé. Jejich robustnější skelety, širší hrudní koše a mohutnější končetiny by jim dávaly značnou výhodu v náročných fyzických aktivitách vyžadujících sílu a vytrvalost. V drsných horských podmínkách by přežili tam, kde by se moderní lidé trápili. Jejich mozky, ač velké, byly strukturované jinak; měly větší týlní laloky odpovědné za zpracování vizuálních informací a tělesné vnímání, zatímco jejich čelní laloky spojované s abstraktním myšlením byly menší. To by jim mohlo dávat vynikající prostorovou paměť, schopnost číst krajinu a excelentní manuální zručnost.

Současně by však mohli zaostávat v oblastech, které moderním lidem umožnily dominovat planetě. Abstraktní myšlení potřebné pro matematiku, filozofii nebo vědu by pro ně mohlo být obtížnější. Dlouhodobé plánování napříč generacemi, které vedlo k budování pyramid nebo katedrál, nemuselo být jejich silnou stránkou. Schopnost rychle se adaptovat na radikálně měnící se podmínky a inovovat nová řešení by u nich mohla být omezenější. Neandrtálci by možná preferovali osvědčené postupy a tradiční řešení před experimentováním s novými přístupy.

Denisované by představovali třetí variantu, pravděpodobně kdesi mezi oběma extrémy. Jejich genetická rozmanitost naznačuje, že byli rozšířeni po velkém teritoriu a dokázali se adaptovat na různá prostředí od vysokých hor po tropy jihovýchodní Asie.

Jak by reagovala současná civilizace na existenci ,,jiných lidí"? Historie nám bohužel ukazuje znepokojivý vzorec chování. Lidstvo má sklon k diskriminaci i vůči členům vlastního druhu na základě povrchních rozdílů jako barva kůže, tvar očí nebo původ. Rasismus, xenofobie a šovinismus by pravděpodobně našly nové, ještě viditelnější terče.

Představte si první setkání průměrného člověka s neandrtálcem v moderním městě. Nižší postavy, ale širší a mohutný. Výrazné nadočnicové oblouky a ustupující čelo. Kratší nohy, ale delší trup. Možná mírně odlišný způsob chůze. Mnoho lidí by pravděpodobně pociťovalo instinktivní nepohodlí, efekt tísnivého údolí, kdy něco vypadá téměř lidsky, což v nás vyvolává znepokojení.

Neandrtálci a denisované by čelili zásadním právním a politickým otázkám. Měli by automaticky stejná práva jako moderní lidé? Kdo by měl autoritu takové rozhodnutí učinit? Mohli by volit a být voleni do politických funkcí? Co vlastnictví majetku, přístup ke zdravotní péči, právo na vzdělání? Mohli by uzavírat sňatky s Homo sapiens? A co jejich potomci? Jak by je klasifikovaly právní systémy?

Náboženské autority by čelily teologickým dilematům. Mají neandrtálci duši? Mohou být pokřtěni, přijmout islám nebo praktikovat judaismus? Různá náboženství by reagovala odlišně, některá by je možná přijala jako Boží stvoření, jiná by je mohla považovat za ,,nedokončené" nebo dokonce za test víry.

Ekonomické aspekty by byly stejně složité a potenciálně nebezpečné. Pokud by neandrtálci skutečně vynikali v určitých fyzických aktivitách (těžká práce v horách, odolnost vůči chladu, fyzická síla) nehrozilo by jejich systematické vykořisťování? Historie otroctví ukazuje, jak snadno lidstvo dokáže racionalizovat zneužívání těch, které považuje za ,,odlišné". Mohli by se stát moderními otroky - kastou dělníků vykonávajících nejnáročnější fyzickou práci, zatímco by jim byl odpírán přístup k vyšším pozicím?

Vzdělávací systém by čelil bezprecedentním výzvám. Pokud by neandrtálci měli skutečně odlišné kognitivní profily - vynikali v praktických dovednostech, ale měli problémy s abstraktními koncepty – jak by se školy adaptovaly? Vznikly by separátní vzdělávací instituce pro každý druh? To by připomínalo rasovou segregaci 20. století. Vytvořili by se individualizované přístupy, které by respektovaly různorodost? A co standardizované testy, nebyly by inherentně zaujaty ve prospěch moderních lidí?

Média by hrála klíčovou roli v utváření veřejného mínění. Jak by byl neandrtálec či denisovan zobrazován v televizi, filmech, reklamách? Jako rovnocenný soused nebo jako kuriozita? Jako hrdina nebo jako vedlejší postava? První mezidruhovné vztahy by se staly mediálními senzacemi, sledovanými s fascinací i předsudky. Populistický političtí lídři by mohli snadno zneužít existující obavy a budovat své kampaně na strachu z ,,těch druhých".

Přesto existují důvody k opatrnému optimismu. Západní civilizace, navzdory svým mnoha chybám a temným kapitolám, prošla za posledních několik století pozoruhodnou transformací směrem k větší toleranci a přijetí různorodosti. Od zrušení otroctví přes ženské volební právo až po hnutí za občanská práva a současný boj za rovnoprávnost LGBTQ+ komunity. Všechny tyto akce ukazují, že lidstvo je schopné učit se ze svých chyb a rozšiřovat kruh morálního ohledu.

Vědecká komunita by byla fascinována existencí našich bratrských druhů a mohla by hrát klíčovou roli v jejich začlenění do společnosti. Antropologové, genetici, neurovědci a psychologové by měli jedinečnou příležitost studovat živé příbuzné druhy, což by vedlo k průlomovým poznatkům o lidské evoluci, původu jazyka, podstatě vědomí a mechanismech sociálního učení. Výzkumné programy by mohly přinést odpovědi na otázky, které nás provázejí po staletí: Co dělá člověka člověkem? Kde leží hranice mezi přírodou a kulturou?

Neandrtálci by mohli přispět unikátními perspektivami založenými na jejich odlišné kognitivní struktuře. Jejich vynikající prostorová paměť by mohla být přínosem v architektuře, navigaci nebo při práci s trojrozměrnými modely. Jejich možná jiný způsob vnímání světa, který je méně závislý na abstrakci, ale více na přímé zkušenosti, by mohl obohatit filozofii, umění a naše chápání reality. Představte si neandrtálského sochaře, který vnímá prostor a formu způsobem, který je pro moderní lidi těžko uchopitelný.

Umělci by čerpali inspiraci z mezidruhovných setkání. První neandrtálští malíři v moderním uměleckém světě by mohli přinést estetiku ovlivněnou desetitisíci let odlišného kulturního vývoje. Literatura by zkoumala příběhy lásky, přátelství a konfliktů napříč druhovými hranicemi. Filmové a televizní produkce by mohly nabídnout rozdílné portréty neandrtálských a denisovských postav, které by postupně měnily veřejné vnímání.

Sportovní soutěže by získaly nové, fascinující rozměry. Měly by existovat společné ligy nebo separátní kategorie? To by záviselo na tom, zda by fyzické rozdíly představovaly nespravedlivou výhodu. Paralympijské hry nám ukazují, že různorodost nemusí být překážkou, ale může vést k vytvoření nových forem soutěžení. Možná by vznikly multidruhové týmové sporty, kde by se kombinovaly různé schopnosti a dovednosti.

Ekonomicky by různorodost druhů mohla vést k inovativní dělbě práce na vzájemné výhodě. Různé kognitivní a fyzické profily by se mohly doplňovat. Moderní lidé by excelovali ve strategickém plánování a abstraktním myšlení, neandrtálci v praktických řemeslech a fyzicky náročných úkolech vyžadujících preciznost. Mezidruhové týmy by mohly dosahovat výsledků, kterých by jednotlivé druhy nedokázaly dosáhnout samostatně.

Možná by vznikly mezidruhové páry a rodiny, jejichž potomci by představovali živoucí genetickou mozaiku našich společných předků. Už dnes víme, že historické křížení bylo možné a přínosné; neandrtálské geny v nás ovlivňují imunitní systém, pigmentaci kůže nebo sklony k určitým chorobám. Děti z takových vztahů by mohly těžit z heterózy – genetické výhody plynoucí ze směsi různých genových fondů. Taková společnost by byla bohatší, různorodější a možná i odolnější vůči existenčním hrozbám než ta dnešní.

Zůstává však palčivá otázka: Dokázali by moderní lidé potlačit svou aroganci a přijmout jiné druhy jako rovnocenné partnery nebo by převládl pocit nadřazenosti založený na naší současné dominanci?

Lidská historie je plná příkladů, kdy se technologicky vyspělejší kultury chovaly k méně pokročilým jako k podřadným. Kolonialismus, otroctví a genocidy svědčí o naší temné stránce. Současně však vidíme i příklady empatie, solidarity a schopnosti růstu.

Možná je odpověď skryta v nás samotných. Jsme druhem, který dokáže být jak mimořádně krutý, tak neobyčejně soucitný. Otázka není, zda bychom dokázali žít s neandrtálci a denisovany, ale zda si zasloužíme žít s nimi.

Uvědomili bychom si konečně, že inteligence a hodnota nejsou výsadou jediného druhu, nebo by naše arogance opět zvítězila nad moudrostí?