Článek
Americký lékař s podezřením na ebolu dorazil do Prahy a mířil rovnou na Bulovku. Česko se zachovalo jako zodpovědný a odborně vybavený stát a udělalo laskavost spojenci. Předseda Sněmovny Tomio Okamura přesto stihl celou akci odsoudit ještě dříve, než letadlo přistálo. Bylo to rychlé, hlasité a, jak bývá u Okamury zvykem, fakticky nepodložené. Není to poprvé, co předseda SPD přeměnil odbornou otázku v politickou munici, ale tentokrát je obzvlášť dobře vidět, jak tenká je hranice mezi oprávněnou obavou a záměrně živěnou panikou.
Co ebola skutečně je a jak se přenáší?
Aby bylo možné Okamurově rétorice porozumět, je třeba nejprve porozumět viru samotnému. Mezi lidmi se virus šíří výhradně přímým kontaktem s tělesnými tekutinami infikované osoby, například přes poraněnou kůži či sliznice. Protože se tento virus nepřenáší vzduchem, je ebola méně nakažlivá než mnoho jiných virových onemocnění. To je klíčový rozdíl oproti chřipce, covidu nebo spalničkám, které se šíří kapénkovou cestou a mohou nakazit desítky lidí v jedné místnosti.
Je navíc velmi nepravděpodobné, že by virus zmutoval a začal se šířit vzduchem. Změnit by se musel samotný způsob, jakým virus proniká do organismu a jak se z něj dostává ven. Nešlo by o drobnou evoluční úpravu, ale o zásadní biologický přerod, k němuž v celé dosavadní historii eboly nedošlo ani náznakem. Potenciál viru způsobit rozsáhlou pandemii srovnatelnou s covidem je proto mimořádně nízký.
Americký lékař přiletěl bez příznaků a byl tedy z epidemiologického hlediska bezrizikový. Ebola se totiž přenáší až ve chvíli, kdy se nemoc naplno projeví horečkou, zvracením krve či průjmem. Bez těchto příznaků virus v tělesných tekutinách prakticky není přítomen a šířit se nemůže. Velkou roli hraje hygiena a kvalita prostředí. Africká ohniska nákazy vznikají mimo jiné proto, že tamní nemocnice často postrádají základní vybavení pro izolaci pacientů a kontrolu jejich tělesných výměšků. Evropské nemocnice fungují na zcela jiném principu. Mají sterilní prostředí, přísné izolační protokoly a moderní vybavení prakticky vylučují nekontrolované šíření viru. Na Bulovce, která patří mezi špičková evropská pracoviště pro vysoce nebezpečné nákazy, je riziko přenosu na zdravotnický personál nebo veřejnost minimální. Strach z toho, že by nákaza zamořila pražské ulice, proto nemá žádný vědecký základ.
Gesto, které se nám vyplatí
Přijetí amerického lékaře je mimořádně výhodný diplomatický tah v době, kdy Česká republika usiluje o udržení dobrých vztahů se Spojenými státy. Americký ministr zahraničí Marco Rubio poděkoval českému premiérovi Andreji Babišovi a všem pražským zdravotníkům za přijetí Američana.
Slovní poděkování od šéfa americké diplomacie není maličkost. V kontextu transatlantických vztahů, kde si Česko dlouhodobě buduje pozici spolehlivého partnera, je taková gesta třeba číst jako investici do reputace, do důvěryhodnosti i do budoucích jednání. Spojené státy si však Česko nevybraly náhodou. Podle ministerstva zdravotnictví za tím stojí dlouhodobá mezinárodní prestiž v oblasti infekční medicíny, investice do specializovaných pracovišť a léta budovaná spolupráce s University of Nebraska Medical Center, jedním z předních amerických center pro léčbu vysoce nakažlivých onemocnění. Česko tedy bylo vybráno proto, že si za léta vybudovalo pověst, která ho k takovým žádostem předurčuje.
Okamurův výstup by byl za jiných okolností pouhým mediálním výstupem, ale tentokrát odhalil napětí přímo uvnitř vládní koalice. O přijetí muže rozhodl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch po konzultaci s vládou. Americký lékař podle něj nepředstavuje pro veřejnost žádné zdravotní riziko a nepřijde do kontaktu s českými občany. Vojtěch tedy rozhodnutí hájil věcně a klidně.
SPD umí hrát na jedinou notu
SPD je hnutí, které od svého vzniku staví politický program především na strachu. Nejprve to byli migranti, pak islám, pak Brusel, pak Green Deal. Pokaždé, když se na obzoru objeví téma s potenciálem vyvolat úzkost, SPD je tam jako první.
Ebola je pro tento účel téměř ideální munice. Jde o onemocnění s vysokou smrtností, africkým původem a dramatickými symptomy, které si většina lidí vybaví z katastrofických filmů. Skutečnost, že se nepřenáší vzduchem, že nakažený bez příznaků nikoho neohrožuje a že česká Bulovka patří mezi špičková evropská pracoviště pro vysoce nebezpečné nákazy, jsou detaily, které do tohoto obrazu nepatří - a proto v Okamurově podání nezaznívají.
Funguje to proto, že SPD cílí na velmi konkrétní typ voliče a nejde nutně o lidi hloupé nebo nevzdělané. Jsou to lidé, kteří mají pocit, že je systém přestal zastupovat, nevěří médiím, nedůvěřují odborníkům a mají dojem, že politika slouží někomu jinému než jim. Pro takového voliče je Okamura čitelný a předvídatelný, protože vždy řekne nahlas a srozumitelně to, co ostatní politici zabalí do diplomatické omáčky, a vždy stojí na straně „obyčejných lidí“ proti elitě.
SPD totiž programově nenabízí řešení. Nenabízí konkrétní hospodářskou politiku, reformy zdravotnictví, vzdělávací vizi ani zahraniční strategii. Nabízí nepřítele. Pokaždé někoho jiného, ale vždy stejnou emoci. Strach, který se přelévá v odpor, a odpor, který se přelévá v hlasy pro stranu. Tyto reakce nastupují dříve, než člověk stačí ověřit jakýkoliv zdroj. Okamura proto nepotřebuje mít pravdu, ale potřebuje být první a nejhlasitější, což se mu pravidelně daří. Ebola je dnes jen dalším nástrojem v této dobře odzkoušené strategii.
Příběh amerického lékaře na Bulovce je ve skutečnosti příběhem o tom, jak Česká republika funguje, když se pro jednou chová jako moderní a sebevědomý stát. Přijímá žádost spojence, jedná odborně, chrání pacienta i veřejnost a sklízí diplomatické ovoce. To je přesný opak obrazu, který se Okamura snaží namalovat.
Strach z eboly šířené vzduchem pražskými ulicemi je medicínský nesmysl. Jediné, co se v celém tomto příběhu skutečně nekontrolovaně šíří, je strach. A ten Okamura rozdává zadarmo.
