Článek
Moderní domácnost přestala být jen místem k životu. Stala se prostředím, které reaguje, učí se a neustále komunikuje, ne nutně s námi, ale o nás. Hlasoví asistenti čekají na zavolání, chytré kamery monitorují vstupní dveře, termostaty si pamatují, kdy vstáváme a kdy spíme a internet věcí proměnil byt v síť senzorů, jejichž prostřednictvím proudí data o každodenním životě jeho obyvatel. Tento vývoj není vědeckofantastický výmysl, je to přítomnost, do níž vstupují miliony domácností po celém světě, často s nadšením a bez hlubšího zamyšlení nad tím, co za pohodlí vlastně platí.
Co je vlastně chytrá domácnost?
Chytrou domácností se rozumí soubor zařízení propojených přes internet, která jsou schopna vzájemné komunikace, vzdáleného ovládání a do určité míry i autonomního rozhodování. Patří sem hlasoví asistenti jako Amazon Echo nebo Google Nest, chytré žárovky, zámky, kamery, televizory, ledničky, robotické vysavače či systémy řízení vytápění. Tato zařízení tvoří součást širšího fenoménu označovaného jako internet věcí - anglicky Internet of Things (IoT) - tedy sítě fyzických předmětů vybavených senzory, softwarem a připojením k internetu, jež jim umožňuje vnímat okolní prostředí a na základě získaných informací jednat.
Výhody, které nelze přehlédnout, však mají svoji cenu
Bylo by nespravedlivé tvrdit, že chytrá domácnost nenabízí nic hodnotného. Komfort, který tato zařízení přinášejí, je reálný a pro mnoho lidí i smysluplný. Hlasové ovládání usnadňuje život lidem s pohybovým omezením. Automatizované systémy snižují spotřebu energie tím, že přizpůsobují vytápění nebo osvětlení skutečnému využití prostoru. Vzdálený přístup ke kameře u vchodových dveří dává pocit bezpečí lidem na cestách a úspora času, kterou přináší automatizace rutinních úkolů, je pro přeplněné moderní životy nezanedbatelná. Chytré domácnosti existují, protože na ně existuje poptávka - a tato poptávka je rozhodně oprávněná.
Za fasádou pohodlí se však skrývá infrastruktura, která funguje na principu neustálého sběru dat. Každý příkaz zadaný hlasovému asistentovi, každý pohyb zachycený pohybovým senzorem, každé nastavení termostatu je zaznamenáváno, ukládáno a analyzováno. Zařízení s mikrofony jsou ze své podstaty naslouchajícími zařízeními, přičemž hranice mezi čekáním na aktivační slovo a průběžným monitorováním konverzace je technicky tenká a pro běžného uživatele prakticky neověřitelná.
Kamery umístěné uvnitř domácnosti vytvářejí vizuální záznam soukromého života, jehož bezpečnost závisí na zabezpečení celého řetězce - od domácí sítě přes aplikaci výrobce až po cloudové servery. Úniky dat z chytrých zařízení jsou zdokumentovanou skutečností. Výzkumníci prokázali, že různá IoT zařízení trpí bezpečnostními zranitelnostmi, které umožňují neoprávněný přístup, ať už hackerům, nebo samotným výrobcům v rozsahu, který uživatelé neočekávají.
Nabízí se tak klíčová otázka: Kdo má přístup k datům, která naše domácnost generuje? Jsou to technologické korporace, jejichž byznys model je postaven na monetizaci informací o uživatelích.
Amazon je v tomto ohledu názorným příkladem. Společnost, která provozuje jednu z největších reklamních sítí na světě, zároveň prodává zařízení, jež naslouchají v obývacích pokojích svých zákazníků. Data o hlasových dotazech, nákupních zvyklostech či rytmu domácnosti jsou součástí profilu, který Amazon buduje o každém uživateli. Podmínky ochrany osobních údajů, s nimiž uživatelé při nastavení zařízení souhlasí, jsou typicky obsáhlé, formulované právním jazykem a v praxi nečtené. Souhlas je zde spíše formalitou než informovaným rozhodnutím.
Etická otázka, které se vyhýbáme
Skutečná cena smart home technologií není uvedena na cenovce. Platíme daty - a ty data jsou informace o tom, kdo jsme, jak žijeme, co nás zajímá, čeho se bojíme a po čem toužíme. Otázka tedy není jen, zda si chytré zařízení pořídit, ale zda rozumíme povaze transakce, do níž vstupujeme. Společnost si zvykla přijímat digitální pohodlí výměnou za soukromí natolik automaticky, že tato výměna přestala být vnímána jako výměna. Stala se standardem, který je právě důvod, proč ji stojí za to pojmenovat.
Profilování chování na základě dat z chytré domácnosti už tak není spekulací. Pojišťovny v několika zemích testují nebo zavedly systémy, v nichž data o životním stylu vstupují do kalkulace pojistného. Kdo žije „správně“, platí méně. Kdo se vymyká tabulkám, platí víc.
Státní aparáty v autoritářských režimech otevřeně využívají datovou infrastrukturu k monitorování obyvatelstva, ale i v demokratických společnostech existují právní rámce, které umožňují přístup státních orgánů k datům uloženým u soukromých firem, a to bez vědomí uživatele.
Koncept „prediktivní domácnosti“ jde ještě dál, když zařízení, která na základě vzorců chování předvídají potřeby a touhy svých obyvatel dříve, než je sami vědomě formulují.
Jak se chránit, aniž bychom se všeho vzdali?
Digitální hygiena ve vztahu k zařízením chytré domácnosti neznamená nutně odmítnutí veškeré technologie. Prvním krokem je minimalizace zařízení, tedy vědomé rozhodnutí o tom, která zařízení skutečně přinášejí hodnotu úměrnou jejich datové stopě, a která jsou jen reflexem konzumní poptávky po novinkách. Každé zbytečné zařízení v síti je zbytečný vektor úniku dat.
Druhým krokem je aktivní správa nastavení soukromí. Většina zařízení nabízí možnosti omezení sběru dat, deaktivace historií nebo pravidelného mazání záznamů. Tyto možnosti jsou jen zřídka nastaveny jako výchozí, proto vyžadují vědomou akci ze strany uživatele.
Třetím krokem je hledání offline nebo lokálních alternativ tam, kde je to možné. Systémy domácí automatizace, které neposílají data do cloudu, ale zpracovávají je lokálně, nabízejí podobný komfort bez závislosti na vzdálených serverech.
Chytrá domácnost tak není jen technologická volba, je to postoj o tom, co považujeme za přijatelné a o tom, kolik soukromí jsme ochotni vydat za pohodlí, kdo smí nahlížet do rytmu našeho každodenního života a komu svěřujeme správu dat o svých nejintimnějších prostorech. Technologie sama o sobě není dobrá ani špatná. Záleží pouze na tom, s jakým vědomím ji přijímáme, a zda vůbec přijímáme vědomě, nebo jen pohodlně.
