Článek
Kauza Vémola jako zrcadlo: zákaz drog živí černý trh a zvyšuje rizika
Poslední mediální kauzy kolem drog (včetně té spojené s Karlem Vémolou) zase spouští stejný reflex: „přitvrdit“. Jenže přitvrzování běží dekády – a drogy jsou pořád dostupné. Možná je čas říct nahlas, že zákaz sám o sobě problém neřeší. Jen ho dělá dražším a nebezpečnějším.
Není to o jedné kauze. Je to o tom, co ty kauzy vyrábí.
Nechci tady soudit konkrétní případ ani konkrétní lidi. Od toho jsou soudy, policie, obhájci, důkazy. Pro mě je „kauza Vémola“ hlavně připomínka jedné věci: jakmile se drogy objeví v titulcích, veřejná debata se zúží na emoce a na to, koho „potrestat“. Jenže tenhle typ kauz se bude vracet pořád dokola, dokud budeme dělat stejnou politiku se stejným výsledkem.
A tím výsledkem není svět bez drog.
Tím výsledkem je svět, kde se drogy prodávají bez pravidel.
1) Prohibice nevytváří abstinenci. Vytváří trh bez kvality.
Zákaz je jednoduchý obchodní mechanismus: když stát postaví kolem komodity riziko, černý trh si to riziko nacení. Riziko je v ceně. Trest je v ceně. A protože jde o černý trh, není v něm žádná motivace hlídat kvalitu, dávkování, čistotu ani věk kupujícího.
Dealer neřeší reklamace. Neřeší standard. Neřeší „značku“. Řeší, aby se prodalo a aby se to nezastavilo.
Tohle není obhajoba užívání drog. Je to obžaloba systému, který z nich dělá ruskou ruletu.
2) Zákaz dělá drogy nebezpečnější — a to je ten největší paradox
Málokdo si to chce přiznat, ale prohibice běžně posouvá riziko dvěma směry:
- Neznámé složení a síla. Člověk často netuší, co přesně kupuje.
- Tlak na “výhodnější” (koncentrovanější) formy. Černý trh má přirozenou motivaci prodávat něco, co se snáz schová, snáz přepraví a má vyšší marži.
Výsledek? Užívání, které se děje tak jako tak, se odehrává v prostředí, kde je nebezpečí součástí produktu. A když se něco pokazí, přidává se další vrstva: strach o reputaci, strach o práci, strach o záznam, strach o trest.
Tohle je „ochrana“?
3) Platíme dvakrát: jednou represí, podruhé škodami
„Boj proti drogám“ není zadarmo. Není to jen policie. Je to vyšetřování, soudy, vazby, vězení, administrativa, agenda, dohled. A přesto to nemá šanci splnit velký slib – „vymýtit“. Má šanci jen dělat zásahy, které trh krátkodobě přeskupí: dnes jedna skupina, zítra druhá. Poptávka nezmizí, nabídka se adaptuje.
A mezitím se skutečná práce – prevence, léčba, psychiatrie, terénní služby, podpora rodin – často musí obhajovat, proč má dostat peníze.
Tenhle poměr je podle mě obráceně.
4) „Drogy by neměly být zakázané“ neznamená „drogy bez pravidel“
Tady se debata často zlomí do karikatury: „Takže chceš, aby se prodávalo všechno všem?“
Ne. Právě naopak.
Pokud má být cílem méně škod, musí existovat pravidla. A regulace je návrat pravidel tam, kde dnes vládne černý trh.
Co by dávalo smysl jako rámec (ne slogan):
- kontrola kvality a složení (konec “nevíš, co to je”),
- omezení dostupnosti pro mladistvé (dealer občanku neřeší),
- přesměrování peněz do prevence a léčby (místo do marže podsvětí),
- bezpečné a rychlé dveře k pomoci (lidé mají chodit včas, ne až po průšvihu),
- tvrdé postihy za násilí, nátlak, vydírání a prodej dětem
Tahle kombinace je méně „sexy“ než válka, ale je dospělejší.
5) Proč se k tomu pořád nechceme přiznat?
Protože prohibice je politicky jednoduchá. Umožňuje hrát roli „ochránce“, ukazovat zásahy a sbírat body. Jenže to je politika dojmu, ne politika výsledku.
Kauzy jako ta kolem Vémoly pak veřejnosti nabídnou ventil: pobouření se nalije do jedné tváře, jednoho jména, jednoho příběhu. Motor ale běží dál: poptávka existuje, černý trh se přizpůsobí, riziko zůstává v produktu a zisk zůstává mimo kontrolu.
A to je přesně ten moment, kdy má smysl otočit otázku:
Ne „koho zavřít?“, ale jak změnit pravidla hry, aby škod bylo míň.
Pokud drogy nezmizely po dekádách zákazů, problém je v nástroji
Drogy jsou problém. Závislosti jsou problém. Rozpadlé vztahy a zničené zdraví jsou problém.
Ale prohibice je problém navíc: drahý, nekonečný a často kontraproduktivní.
Jestli chceme méně škod, musíme přestat předstírat, že zákaz sám o sobě je řešení. Není. Je to jen způsob, jak přesunout kontrolu na podsvětí — a riziko na lidi.
Prameny a doporučené čtení:
- Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti (drogy-info.cz): výroční zprávy a statistiky
- EUDA (dříve EMCDDA): European Drug Report, trendy a rizika na evropských trzích
- UNODC: World Drug Report (globální data o trhu a trendech)
