Článek
Využila jsem volna v pátečním dopoledni, protože mě napadlo, že v sobotu bude asi větší nával. A nemýlila jsem se. Hned poté, co jsem si vyzvedla volnou vstupenku, jsem už za pět minut vstupovala do výrobní haly spolu s dalšími zájemci.
Do té doby jsem neměla vůbec jasnou představu o tom, jak dlouhá cesta vede k tomu, než se vyrobí zdánlivě obyčejný hrníček. Jednak mě příjemně překvapilo vysoké procento ruční práce a pak mně hlavně vyrazilo dech, kolik lidí se podílí na výrobku, aby dostál té podoby, již známe z obchodů.
Samotný cibulový vzor se kupříkladu tiskne z kovové matice, kdy vzniknou jakési obtisky, které se pečlivě nanesou na každý kus a až po finálním vypálení onen vzor „vyleze na povrch“.
Často se nám doma stává, že se nám u hrnku rozbije ucho. Je to taková nenápadná součást, kterou ve skutečnosti nelepí stroje, ale šikovné zaměstnankyně porcelánky. Recept na hmotu je tajný, stejně tak i složení barev zmíněného vzoru. Nicméně část hrnků nepochází ani z klasických forem, ale ty širší a objemnější vytváří na moderním kruhu opět lidské ruce. Na závěr se musí každý výrobek hlavně pečlivě očistit a mnohdy i dobarvit. Slečna, jež na velkých polévkových mísách domalovávala květy, mi prozradila, že jednu mísu zvládne za 45 minut. Její kolegyně vylamující vzor (tedy kostičky) to zvládne na 42 kusech za den. Já osobně bych asi u třetího kusu ztratila trpělivost.
Když všem těmto dámám pohlédnete na prsty, uvědomíte si, že pečlivě modelují každý tah. A přitom vytvářejí věci, jež lidem slouží a hlavně jim dělají radost.
Přesto jejich tvůrkyně nepojedou za odměnu na Maledivy a možná nepojedou nikam, protože nad budoucností podniku visí otazník.
Jakkoliv se můžeme honosit, že stále umíme v Čechách vytvářet úžasné výrobky mířící do celého světa, i v porcelánce zápasí o svou existenci. Takový provoz je totiž velmi náročný na spotřebu energií, jejichž ceny u nás dosahují naprosto nemravných výšin. Plynové pece nezabalíte do svetru a teplotu potřebnou k vypálení nelze snižovat. Ušetřit tedy není jak. A k tomu se ještě porcelánka pochopitelně potýká s levnou čínskou produkcí.
Nechci do tohoto textu tahat politiku, ale když jsem viděla, co ti lidé umí a jak skromně asi ve skutečnosti musí žít, cítila jsem obrovskou bezmoc nad tím, že další úžasná tradiční výroba může reálně skončit. Přitom by stačilo konečně začít řešit otázku energetického trhu, která z našich firem dělá zcela nekonkurenceschopné výrobce.
Sympatická průvodkyně se s námi rozloučila s tím, že se snad za pět let potkáme. Ten smutek a nejistota v jejím hlase byly příliš patrné. A já se tomu nedivím, protože v porcelánce nemůžete pracovat s myšlenkou, že si vyděláte na byt v centru Prahy, ale pracujete tam, protože jste tam nechali kus srdce.
