Článek
Ilonu Kudrhaltku znám díky tomu, že je správkyní skupiny Teplice a Teplicko, kam neúnavně vkládá hlavně různé kulturní tipy. Když jsem zjistila, že je také aktivní autorkou, samozřejmě jsem nezaváhala a požádala ji o rozhovor.
Co vás přivedlo ke psaní? Pamatujete si, co jste jako první v životě vytvořila?
Motivovala mě mamka. Psala nádherné básně a já je tajně četla. Od první třídy jsem byla čtecí maniak. Pamatuju si na povídku, co jsem napsala ve čtvrté třídě o zraněné lani, která uvízla na úpatí hor a tělem chránila svého koloucha ve velké bouřce, než sama dodýchala.
Jaký vztah máte k Ústeckému kraji. Hledáte v něm inspiraci? A v čem konkrétně?
V Teplicích pod Krušnými horami jsem se narodila. Zkoušela jsem se odstěhovat na jih republiky, bydlela ve Veselí nad Lužnicí, v Milevsku, ve Vyšším Brodu, ale všude mi tam chyběl pohled na hradbu Krušných hor. Chyběly mi moje místa, přátelé a rodina. Inspirace? No přece ta divná lezavá nostalgie, zvláštní chlad ve vztazích mezi lidmi, nenapodobitelná atmosféra odcizenosti a zároveň příslušnosti k celku.
Co vám tady v kraji z pohledu autorky chybí?
Nejsem zdaleka autorka, která by mohla hodnotit a poměřovat kvalitu v téhle rovině. Trochu mě jen zamrzelo, že když jsem nabízela výtisky (kromě povinných) do různých knihoven, zájem projevily knihovny z Prahy, z jižních Čech, z Vysočiny, ale žádná ze severu.
Jaké téma se ve vaší tvorbě opakuje?
V poezii je to určitě vztahové klišé, které nazýváme láskou. Prošla jsem si skutečným peklem i rájem, respektem i ponížením, přátelstvím i nenávistí. Téma… Láska jako taková určitě ne (jsem přece enfant terrible). Spíš to pitoreskní divadlo, které hrajeme sami sobě, když jsme přesvědčení, že milujeme.
Jak vypadá váš tvůrčí proces. Máte své rituály, nebo píšete spontánně?
Jedině spontánně. Ostatně, píšu zatím krátké útvary, kde není třeba nějaké přípravy. Právě naopak, ta spontánnost je důležitá, abych to dlouho a zbytečně neokecávala, aby to nebylo obalený v cukru, když to má svírat a pálit.
Na čem právě pracujete? Na co se můžou čtenáři těšit?
Ve fázi jednání s tiskárnou je vydání povídek ze života německo-českého páru Šnycl s knedlíkem. A taky další sbírka poezie Řekneš mi to pak.
Kterou svou knihu byste doporučila čtenářům?
Počkejte si na Šnycl s knedlíkem. Mým beta čtenářům vystřelovaly smíchem oči z důlků, tak má asi něco do sebe. Jde o sekvence z mého života. Jsme s manželem totiž tak velké protiklady, že si ten vztah ukotvenost v literatuře už zasloužil.
Účastníte se ráda autorských čtení a literárních programů? Nebo dáváte přednost spíše zákulisí a klidné práci?
Autorská čtení nejspíš praktikovat nebudu. Jsem velký introvert. Zalezlý do ulity a spokojený ve své samotě.
Fotografie je zveřejněná se souhlasem Ilony Kudrhaltky.
