Článek
Využívala k tomu svůj útulný ateliér, „kde v záplavě slunečního světla nejpestřejšími barvami hrály květiny všech barev a druhů, od té nejprostší polní květiny, již slečna malovala pro spisy vědecké, až po nádherné zázraky květeny cizokrajné, jakých se dostávalo umělkyní ze šlechtických skleníků.“ V tomto pedagogickém snažení jí asistovala sestra Anna v roli učitelky ženských ručních prací. Zřejmě měla tato tmavovláska s hnědýma očima ještě zbytky zraku. Svým posluchačkám vštěpovala„ zásadu zajisté dobrou, aby každá žačka dbala především naučiti se věcem všeobecně užitečným, na zbytečnosti prý je škoda času i peněz.“ Proč aktivity tohoto ústavu skončily, jsem se nikde nedočetla, ale počítám, že to nějak souviselo s Anniným zdravotním stavem.
Jenny kromě své vlastní školy také mezi květnem až červnem 1877 zastupovala kolegu, malíře Josefa Scheiwla, na hodinách ženského výrobního spolku. Zřejmě jí její kantorská pověst předcházela, ostatně jejím ateliérem prošla i budoucí známá malířka a grafička Hermína Laukotová.
Když Anna oslepla, vyptávala se vždy Jenny při práci na každý tah štětcem. A určitě si u toho představovala výsledné dílo. Tento způsob komunikace slepé s vidoucí prý probíhal od rána do večera a Anně zprostředkovával vidění krásna, o něž přišla. Aby si připadala nějak užitečná, stále něco sestře pletla, Jenny pak návštěvy prosila, aby nekomentovali to, že Anně přirozeně utíkají oka. Nechtěla ji zarmoutit.
Karolina Světlá, jež obě dobře znala, o Jenny prohlašovala, že byla anděl dobroty. Přesto si hodně vzpomínek nechala pro sebe, a tak osobnosti obou sester zůstávají pro mě trochu zastřené.
chrpa - J. Schermaulová
30. 5. 1884 umírá Anna Schermaulová. Jelikož v mezidobí jim skonali také oba rodiče, Jenny zůstává ve svém bytě sama obklopená uměními květinami. A protože „výtvory její obstojí stejně před střízlivým zrakem přírodopiscovým i před uměleckým,“ je oslovena k zajímavé spolupráci. Mezi roky 1885-1888 se stává ilustrátorkou postupně třech titulů mapujících jarní, podzimní a letní květenu. Jedná se o seriózní počin profesora Rosického, botanika, jehož pro laiky přívětivě pojatá práce obsahuje pochopitelně i kresby popisovaných rostlin. Dobová kritika oceňuje nejen jeho populárně-naučné pojetí, ale také výtvarný doprovod: “ Zvláštní pak cenu a vnadu přidávají spisu tomu barvotisky, zhotovené dle akvarelů Jenny Schermaulové a Josefa Sebotha, kteréž překvapují svým přesným a krásným provedením.“ Mimochodem ještě v Botanice pro vyšší třídy středních škol z roku 1911 lze nalézt jeden obrázek podle Schermaulové.
Zatímco výtvarná stránka života Jenny Schermaulové získává obdiv, ona sama se vytrácí z pozornosti. Snad za to může skutečnost, kterou uvádí její žačka, učitelka a spisovatelka, Ludmila Brodská–Grossmannová, že veřejnost „spíše opomíjí nežli uznává záslužnou práci žen.“ Na Schermaulovou si proto vzpomenou až v okamžiku, kdy slaví sedmdesátiny. A o deset let později pak u příležitosti jejích osmdesátých narozenin vyjde dokonce i něco, co by se dnes dalo nazvat reportáží. Autor, Dr. R. J. Kronbauer, je u Jenny překvapen “ její svěžestí — duševní i tělesnou.“ A ještě dodává: „Krásná, milounká, roztomilá stařenka.“
Ta už sice prakticky neopouští svůj domov, ale stále pracuje a věnuje se soukromé výuce:„ svědomí mně praví, že svoje žáky něčemu naučím. Je mezi nimi dokonce jeden filosof…má nadání … bude velmi pěkně malovat.“ Z čehož vyplývá, že v závěru života se věnovala i mužským studentům. Do konce svých dnů tedy neváhala experimentovat a pořád zkoušet něco nového. Což mi připadá velmi blízké a sympatické.
Po úmrtí právníka a politika F. L. Riegera v březnu roku 1909 získává ze spolku Svatobor jednorázovou podporu ve výši 400 korun. V témže měsíci se rovněž zúčastňuje pohřbu svého dávného učitele Karla Javůrka. Ten bohužel jako sedmaosmdesátiletý spadl z lešení při restaurování oltáře v kostele. Dalších sedm let už nevycházel ven, ale stejně jako jeho žačka nadále maloval. Ta očividná vášeň pro tvorbu a životní elán je vlastně oba spojuje.
Jednaosmdesátiletá Jenny Schermaulová umírá 30. října 1909 na mrtvici. Dochované nekrology shrnují její rozsáhlou a celoživotní činnost zhruba takto: “ Vystavovala v exposicích Rudolfínských, Umělecké besedy i v cizině, a byla pro vzácné kvality svého umění nazývána českou Rachel Ruyschovou.“ Čímž připomínají nizozemskou malířku květin narozenou v sedmnáctém století. Myslím si, že ale Jenny všechny své domnělé zahraniční vzory přesáhla. Do všeho, co dělala, vplétala totiž svou laskavou a jemnou duši.
Dovětek:
Přehled děl J. Schermaulové zastoupené v českých sbírkách. Jedná se o neúplný výčet:
Západočeská galerie v Plzni - 3 obrazy: Fialka, Exotická květina (oboje po roce 1860), Zátiší s karafiáty (1906)
Památník národního písemnictví v Praze – 8 děl včetně vlastního autoportrétu autorky, či obrazu s názvem Věž s částí hradby (1838)
Zbytek se většinou nachází v soukromých rukou a dostává se jen občas na aukce.
V článku jsem čerpala z:
Knihy:
Krásnohorská Eliška, Co přinesla léta, Praha 1928
Kronbauer Rudolf Jaroslav, Vzpomínky členů Máje, Praha 1903
Smolař Gotthard, Botanika pro vyšší třídy středních škol, Praha 1911
Rosický František Vilém, Květiny jarní se zvláštním zřetelem ku květeně domácí, Praha 1885
Rosický František Vilém, Květiny letní se zvláštním zřetelem ku květeně domácí, Praha 1888
Rosický František Vilém, Květiny podzimní se zvláštním zřetelem ku květeně domácí, Praha 1888
Periodika:
Besedy lidu, 25.06.1910
Květy, ročník 5, 1883
Literární archiv, Božena Němcová, k 140. výročí úmrtí, Praha 2002
Máj, ročník 6 (1907-1908) a 8 (1910)
Světozor, 24. dubna 1879
Zvon, 05.11.1909
Ženské listy, ročník 36, 1908
Ženské listy, ročník 41, 1913
