Článek
Protože stále ještě mezi lidmi panují představy typu, že muž má být ideálně o pět let starší a také vyšší, nejlépe alespoň o deset centimetrů. Prostě stále kdosi společensky určuje i to, jak má takový průměrný pár správně vypadat. Nehledě na to, že někteří experti ještě tvrdí– vysokoškolák musí chodit pouze s vysokoškolačkou. Tudíž, když si absolvent ekonomie najde prodavačku, rovná se to podle některých katastrofě bez naděje na budoucnost.
Kdyby tyhle normy fungovaly jako záruka spokojeného manželství, zaniknou rozvody. Navíc, kolik žen se provdalo za muže podle pravítka, a od té chvíle se potýkají s nějakou formou násilí?
Já osobně jsem věk nikdy moc neřešila. Dnes ho neřeším už vůbec, protože mnoho mých vrstevníků jsou dnes tak trochu medvědi přilepení k obrazovce či k monitoru. Já ale rozhodně nejsem medvědice.
Hodně jsem se však natrápila s výškou. Měřím skoro metr osmdesát a normovači mi vždy přisuzovali chlapce stožárních rozměrů. Bože, jak se mi to nikdy nelíbilo. Naopak většina mých partnerů mě o moc nepřevyšovala, jen o pár cenťáků, tudíž jsem si často vyslechla úvahy typu, proč si vybírám „prcky“ a jiné inteligentní poznámky.
Nedávno mi na sociálních sítích vyskočil příspěvek od pána, který psal o tom, jak našel online svou vytouženou partnerku. A přes prvotní peripetie, kdy ho ona spíše nechtěla, se propracovali poměrně rychle k manželství. Okamžitě se tam vyrojily stupidní komentáře povětšinou v duchu – moc jste to uspěchali. Přitom zrovna v pondělí mi jeden pán vyprávěl příběh své sestřenice, která se svou dlouholetou známostí odjela na chmel, tam se jaksi zamilovala do jiného, za tři týdny s ním stanula před oltářem. A nyní spolu kroutí už padesátý společný rok. Co tím chci říct? Nějak zapomínáme na to, že neexistuje žádné určení toho, zda spolu ti dva vydrží, protože to záleží pouze na nich V tom nehraje roli žádný osud, ale pouze jejich společná snaha o to budovat spolu kvalitní a láskyplný vztah.
Navíc ve věku nad čtyřicet let už asi fakt nikdo nepotřebuje navštěvovat s tím druhým jednou za týden kino a tam si v přítmí mačkat packy. To si každý odbyl v šestnácti. Dospělé vztahy se prostě musí reálně žít. A ne o nich vzdychat o půlnoci v pokoji. Znám ženy, které si dokážou muže oťukávat třeba rok, já jsem spíše příznivcem toho to zkusit. Teoretizování jsme si totiž mohli dovolit v pubertě, ne ve věku, kdy už jsme si něco odžili. A víme, co nás tak zhruba může čekat.
Řada mých vrstevnic touží navázat nějakou formu partnerství, ale už si toho muže odmítají nastěhovat domů. Zároveň se opírají o zcela přesnou představu, kdy a za jakých okolností se s ním budou vídat. Ony už dopředu tomu druhému přesně vykolíkují prostor, v němž se smí pohybovat. A na tom základě hodlají vybudovat něco funkčního? Prosím pěkně, není právě jakýkoliv vztah o kompromisech, tudíž musí vyhovovat oběma? To za prvé a za druhé si dost často pokládám otázku, do jaké míry se v tom jejich přístupu odráží nezpracované bolístky? Neměl by obecně člověk na sobě pracovat, to zlé brát jen jako zkušenost a snažit se získat nadhled?
Mimochodem Pjeer van Eck, spoluautor a režisér našeho společného dokumentu Život s gamblerem, mi minulý týden poslal rukopis knihy o jednom výtvarníkovi. Po patnácté stránce jsem tu výpověď jeho bývalé paní odložila. Zkrátka nějak nemám kapacitu na to číst příběhy lidí, kteří nezvládli svoje traumata a už vůbec nemůžu číst příběhy mužů, kteří se nechali ovládat celoživotně svými nemocnými rodiči, aniž by z toho dokázali vykročit směrem k sobě. Bohužel tento postoj totiž citově ubližuje pak všem okolo. V kvalitním vztahu ale nikdo nikoho neuzurpuje, v kvalitním vztahu se jeden o druhého může opřít.
A tak když jsme tato témata se známým probírali, dospěli jsme k jednoznačnému závěru.
Muži by se měli chovat jako chlapi, ne dokonalí, ale jako chlapi, co umí uznat chybu. A zároveň by měli dovolit svým protějškům být někdy slabé, emočně rozházené, ale hlavně ženské.
Jen tím do sebe ta skládačka zapadne.
Autorský článek.
Některé závěry v textu vycházejí z dostupných sociologických, psychologických a demografických výzkumů. Zdroje:
https://soc.cas.cz/publikace/partnerske-vztahy-a-normy
https://www.czso.cz/csu/czso/demografie
https://www.apa.org/topics/relationships/healthy-relationships
