Článek
Tehdy jsem sdílela čarovné lekníny s drobnou připomínkou této opomíjené osobnosti. Když jsem pak hledala ještě dál, objevila jsem fascinující svět jejích obrazů - květin. A umínila jsem si, že se k ní vrátím a pokusím se ji čtenářům více připomenout.
Jenny, tedy přesně Johanna Ludmila, se narodila v Liblíně, necelých pětadvacet kilometrů severně od Rokycan, 24. května 1828 důchodnímu Františku Schermaulovi a Anně, za svobodna Fleischerové. Povolání otce už v současnosti neexistuje. Ale tenkrát šlo o vysokého úředníka na panství, který spravoval finance a měl rozhodovací pravomoc. Jenny proto přišla na svět do společensky vážené a ekonomicky solidně zabezpečené rodiny.
Od dětství milovala květiny a malování. Obojí se ale propojilo až v její dospělosti. Od roku 1840 pobývali už Schermaulovi na území dnešní Prahy. Na mládí strávené na (tehdy samostatném) Smíchově Jenny zavzpomínala u příležitosti svých osmdesátin: „Pořád ještě vidím ty dva dřevěné mosty, řezbou zdobené, vedoucí přes potok. Tam bylo hezounkých, krásných květin! A což toho ptactva, těch slavíků, kteří dovedli duši i srdce rozplakat! V zahradě bylo pusta, a přec tam bylo tak, jak není a hned tak nebude jinde na zemi.“ To už pan Schermaul pobíral penzi a Jenny se toužila především zdokonalovat ve svém výtvarném projevu.
„Jednoho dne přišel k nám mladý, zajímavý muž, měl velké, hořící oko, kolem hlavy záplavu vlasů,“ vyprávěla po letech Jenny. Ten muž – malíř se jmenoval Karel Javůrek a začal ji soukromě vyučovat.
Na Akademii výtvarných umění směly totiž dívky oficiálně studovat až od roku 1919. A my se právě pohybujeme časově na konci čtyřicátých let 19. století, tudíž Jenny patřila bohužel ještě ke generaci, jež si cestu k umění musela složitě klestit. Pomáhal jí v tom však otec, který ji finančně podporoval. V kontextu doby to považuji za velice moderní přístup. Schermaulovi ostatně měli doma jen dvě dcery, ještě o dva roky mladší Annu, a tak si mohli dovolit do svých dětí něco investovat. Annu však bohužel v dospělosti podle několika svědectví postihla úplná slepota. Dlouhé roky prý trpěla šedým zákalem a po zpackané operaci o zrak přišla. Proto možná otec svou starší dceru také vedl k nějaké profesi. Asi tušil, že jednou bude oporou nemocné sestře. To se nakonec naplnilo.
Zeď domu se dvěma okny - L. Schermaulová
Jenny si samozřejmě prožila i lásku. Zabezpečený a slušný nápadník si ji podle vzpomínky K. Světlé chtěl vzít. Aby ne, byla totiž velmi duchaplná a půvabná: “ Krásně klenuté čelo, obličej energický v liniích a při tom něžně měkký výrazem, oko plné života a dobrotivosti, taková byla tvář, již vlas jak čisté zlato jasný vroubil drobounkými vlnami.“ Ale kvůli Anně se sňatku raději vzdala.
Jenny zůstala jinak ale lidem z mládí většinou věrná. Javůrkovi, v němž získala celoživotního ctitele svého umění, v průběhu let zasílala různá přání, dochovalo se třeba to k narození syna. Avšak zatím se mi nepodařilo objevit dopisy, v nichž by Jenny nechala více nahlédnout do svého nitra.
A proto mohu vycházet výhradně ze vzpomínek jejích známých a přátel, které hovoří o malířčině skromnosti, laskavosti a nevtíravosti. Mluví tak o vlastnostech ženy, jež se nejvíce obětovala umění a své sestře.
Jenny bydlela zhruba půl století v zadním traktu domu na Václavském náměstí číslo 49. Právě na této adrese vytvořila zásadní část svého díla. Až do šedesátých let její tvorba obsahovala pestřejší směsici žánrů, od zátiší přes autoportrét až po zachycení momentky z městského prostředí. Nevím proč, ale připomnělo mi to něčím Zdenku Braunerovou – možná tou kombinací různých vlivů. Snad mi jako laikovi bude tato asociace odpuštěna.
V šedesátých letech Jenny odešla na nespecifikovaně dlouhý čas do Drážďan, kam ji možná přivedl Javůrek. Sám tam pobýval na stáži a právě v padesátých letech do saské metropole pravidelně jezdil. Jenny si tu osvojila techniku kvaše. Tato tvůrčí metoda stojící mezi akvarelem a olejomalbou je ideální pro botanické ilustrace. Inspirací se jí mohla také stát bavorská rodačka, Barbara Regina Dietzsch, která už v osmnáctém století proslula coby pozoruhodná malířka květin a zvířat.
Jenny se po návratu domů odhodlaně vydala v jejích stopách. Tudíž pak její štětcem zachycenou květenu, mohli obdivovat nejen návštěvníci sedmi výstav Krasoumné Jednoty (mezi roky 1879 – 1908). Prací Schermaulové si začala všímat i kritika. Z jedné pro představu ocituji: „Nejvýše ovšem co do umělecké ceny stojí mezi nimi překrásná kytice Jenny Schermaulové z Prahy.“ Mimochodem zájemci si ji mohli koupit za 350 zlatých. Pro upřesnění dodávám, že kupříkladu strojník v továrně v té době bral okolo 50 zlatých týdně. Samozřejmě výtvarná díla si pořizovala úplně jiná vrstva obyvatelstva než ta, která dřela na bohaté průmyslníky.
Leknín bílý - L. Schermaulová
Největší triumf si však Jenny připsala svou účastí na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Jenny tu vystavila obraz pod katalogovým číslem 735 s prostým názvem “ Blumen“ (česky Květiny). Podle některých pramenů se mělo jednat o jiřiny. V dochovaném katalogu jsem si opravdu ověřila, že se Jenny ve Vídni představila. Rozhodně tam její práce nezapadla, existují svědectví, že díky tomu získala i četné koupěchtivé zájemce. Pro ženu - malířku se jednalo o průlom. Vždyť neměla možnost se ani formálně vzdělávat jako její mužští kolegové. Přesto si to nepředstavujme tak, že ji to zajistilo do konce života. Z andělského snění se ostatně nikdy nikdo nenajedl. Tudíž i Jenny musela hledat různé zdroje obživy.
Pokračování zítra.
V článku jsem čerpala z:
Knihy:
Krásnohorská Eliška, Co přinesla léta, Praha 1928
Kronbauer Rudolf Jaroslav, Vzpomínky členů Máje, Praha 1903
Officieller Kunst-Catalog: Welt -Ausstellung 1873, Vienna
Smolař Gotthard, Botanika pro vyšší třídy středních škol, Praha 1911
Rosický František Vilém, Květiny jarní se zvláštním zřetelem ku květeně domácí, Praha 1885
Rosický František Vilém, Květiny letní se zvláštním zřetelem ku květeně domácí, Praha 1888
Rosický František Vilém, Květiny podzimní se zvláštním zřetelem ku květeně domácí, Praha 1888
Periodika:
Besedy lidu, 25.06.1910
Květy, ročník 5, 1883
Literární archiv, Božena Němcová, k 140. výročí úmrtí, Praha 2002
Máj, ročník 6 (1907-1908) a 8 (1910)
Světozor, 24. dubna 1879
Zvon, 05.11.1909
Ženské listy, ročník 36, 1908
Ženské listy, ročník 41, 1913
