Článek
Už od dětství ochotničila ve Stavovském divadle. Díky obdivuhodné všestrannosti zvládala pantomimu a tanec, hrála v němčině i v češtině. V sedmnácti letech se už pravidelně představovala v činoherních či menších operních rolích. Dobová kritika k ní vzhlížela s obrovskými nadějemi, stejně tak muži, kteří oceňovali její přitažlivý zevnějšek– „krásné planoucí oko, tvář usměvavá jako ranní výchozí zář.“
Mezi její ctitele patřil budoucí autor Máje, Karel Hynek Mácha. Filipina ho uchvátila během jediného představení, v němž ztvárnila Preciosu,„spanilé děvče cikánské“. Vášnivý poeta se do půvabné herečky zřejmě platonicky zamiloval. V okouzlení jí věnoval verše, v nichž ztepilou dívku opěvuje: „A jak zraky v krásném ohni plály, líce Tvé když spanilé se smály.“
Máchovy city k Filipině zůstaly nejspíše nevyslyšené. Nikdo neví, jestli se jí vyslovil jinak, než básní. Ostatně podle Sabiny neměl mnoho milenek a většinou si objekty svého zájmu přehnaně idealizoval, což se mu asi přihodilo i v případě Filipiny. Jeho souputník Tyl ji totiž nepovažoval za nikterak výjimečnou. A navíc její výkon ve zmíněné roli spíše pohaněl. Podle něj se „panna Roscherová“ hodila pro úlohy „něžných neviňátek“. A postava Preciosy přitom vyžadovala herečku s „hlubokým zanícením a výraznou sílou.“ Tyl jí ale očividně nemiloval, možná se v tom odrážela jeho osobní zášť.
Nicméně z jeviště ji nevyhnal, o tom naštěstí nerozhodoval. Filipina se proto coby dvacetiletá dočkala profesionálního angažmá s platem okolo 19 zlatých měsíčně. Od té doby patřila mezi stálé členky souboru Stavovského divadla.
Bohužel její rostoucí úspěch, jenž jí mohla leckterá kolegyně závidět, trval pouze do příchodu divadelního ředitele Johanna Augusta Stögera. Ten si z předchozího působiště přivedl vlastní ansámbl, tudíž z pražského využil jen hrstku vyvolených. Filipina se mezi ně kupodivu nedostala. Rozhodla se proto hledat nové příležitosti. Mezi roky 1834 až 1838 se ukázala divákům hned na několika scénách. Hrála v Grazu, kde o ní místní referent v tisku nadšeně psal: „Líbivý zevnějšek, kvetoucí mládí, mnoho půvabu a citu.“
Představila se také publiku v Bratislavě a ve vídeňském Theater and der Wien, kam se v tu dobu zatoulal nejnadanější herec své generace, František Xaver Krumlovský. Barvitý život tohoto umělce a zároveň velmi přecitlivělého člověka by vydal na samostatný článek. Jeho skutečný portrét se sice nedochoval, ale můžeme vycházet alespoň z tohoto popisu: „Bujará prokvětalá tvář byla ozdobena silnými knírami, velké tmavomodré oči jasně zářily, kaštanové polodlouhé vlasy splývaly malebně po skráních, průměrný, poněkud zahnutý nos dodával tvářnosti výrazu energie, široká prsa a mohutné plece svědčily o síle.“ Byl to charismatický krasavec, který mohl s Filipinou na jevišti vytvořit po všech stránkách mimořádný pár. Bohužel svou genialitu a šarm nakonec utopil v alkoholu.
Filipina se ani ve Vídni výrazně umělecky neprosadila, po odchodu z Prahy spíše stagnovala. Asi nedostávala takové příležitosti, v nichž by mohla své schopnosti dále rozvíjet. Určité oživení její kariéry nastalo až v Brně, kde strávila tři naplněné roky. Znovu se tu vrátila k úloze Preciosy a „hned si získala přízeň publika.“ Z tohoto úspěšného angažmá překvapivě odešla do Lince, kam byla přijata jako zpěvačka-sopranistka. Vydržela zde pouhou sezónu. Poté se přestěhovala do Karlových Varů a připojila se ke zhruba třicetičlenné kočovné společnosti ředitele Josepha Antona Lutze, která v lázeňském městě působila v letech 1828–1849 vždy od května do září.
V čase, kdy přichází do Varů Filipina, se tu zjevuje i mýtický František X. Krumlovský. Rovněž se zabydluje u Lutze. Toulavé boty ho však ženou dál a on po svém zvyku opět mizí.
Filipina taky mizí, ovšem z pozemského světa. V necelých 29 letech umírá na nervovou horečku, což byl dobový název pro břišní tyfus.
„U cíle, po cestě dokončené/Ověnčí Tě naše česká vlast,“ napsal kdysi okouzlený básník o dívce, kterou už dnes znají jen nadšení čtenáři Máchova díla.
Philipina Theresia Roscherová
Narozena: 28. 12. 1813 v Praze
Zemřela: 30. 5. 1842 v Karlových Varech
Zdroje:
Bittnerová Martina, Zapomenuté osudy, Praha 2017
Cinibulk Josef, Ilustrovaný průvodce Kokořínskem, krajem Máchovým, Mšeno 1932
Vašák Pavel, Prostor Máchova díla, Praha 1986
Janský Karel, Karel Hynek Mácha, Praha 1953
Jiskrová Jaroslava, Milostný listář, Praha 1986
Vondráček Jan, Dějiny českého divadla, Doba předbřeznová 1824-1846, Praha 1957
Ludvík Břetislav, František Krumlovský, Praha 1946
Prokeš Josef, Domácí léčení poučení, kterak máme zachovati se v nemocech prvě než lékař byl zavolán, Praha 1874
