Článek
V nádherném rokokovém sále zmíněného muzea čekala diváky inscenace pro dospělé s názvem SPEJBL & HURVÍNEK A HUDBA, což jsem samozřejmě přivítala, i když bych vzhledem k celoživotní lásce k těmto loutkám klidně shlédla i hru pro děti.
Dlužno podotknout, že šlo o speciální mezinárodní férii, ve které účinkoval vedle Martina Kláska, Michala Bartáka i německý loutkoherec Markus Dorner, jenž obohatil celé pásmo o velmi kvalitní zpěv. Spejbl s Hurvínkem pak zajistili role průvodců, tudíž na jeviště přinesli onen známý a vyhledávaný konverzační humor.
Na začátku Markus Dorner představil populární hříčku, která se hojně šíří na internetu. Jde o ztvárnění známé skladby různými skladateli, což je vtipné samo o sobě, protože třeba Mozartovy kudrlinky zná každý. Pochopitelně si k tomu přibral marionety, čímž to ještě povýšil, jednak mohl zachovat vnější podobu slavných hudebních autorů, a také si mohl dovolit situační špílce, které by klasické divadlo neuneslo. Během krátké chvíle všechny v sále přesvědčil, že u něj je muzikální stránka s tou loutkářskou v dokonalé harmonii. Martin Klásek, známý to hlas zmíněného Spejbla a Hurvínka, sloužil i jako tlumočník a zároveň si pohrál s diváky v dialogu, v němž jeho dva dřevění svěřenci řešili, proč vlastně potřebují, aby za ně někdo mluvil a vodil je. Resumé bylo samozřejmě klasické – my si ty pány v černém necháme.
Pan Klásek už má přitom v Divadle S+H nástupce a sám v rámci večera prozradil, že si užívá penze. Nevím, kolik přítomných to vědělo, mně tato informace unikla a docela mě zarmoutila. Vychoval si ale svého nástupce, tudíž dnes Hurvínka se Spejblem mluví již čtvrtý interpret, tak dlouho si dokázali udržet přízeň publika.
Nejvíce se mi líbila možnost podívat se během představení do jakési kuchyně práce s marionetami, protože poměrně otevřená scéna dávala nahlédnout do jindy skrytého zákulisí. Tři muži se svými loutkami dokázali díky postavičkám z lipového dřeva probudit představivost, unesli nás do jiných až kouzelných sfér. Můžeme si stokrát říkat, že za marionety mluví ten pán nahoře, přesto visíte očima na namalovaných hlavičkách a věříte jim každé slovo. Navíc si přitom musí asi každý uvědomit, jak moc je jejich vedení fyzicky náročné. Plně se to projevilo v okamžiku, kdy Martin Klásek přivedl dvojici, to jest dvě loutky spojené k sobě, jež musel ovládat natolik šikovně, aby divák ani na okamžik nezapochyboval nad jejich dokonalým párovým tancem. Tím mě utvrdil v přesvědčení, že v Divadle S+H pracovali a pracují skuteční mistři svého oboru.
Na hodinu a čtvrt nás proto tvůrci nenásilně unesli do snové dimenze, jež nesmírně pobavila a hlavně pohladila po duši. O to víc mě překvapilo, že se jednalo o derniéru dlouholetého úspěšného programu.
Bohužel mě také trochu zklamali samotní Tepličané, neboť dobrá polovina míst v sále zůstala neobsazená, přestože se akce konala pro veřejnost zdarma.
Lidé už dnes bohužel na kvalitní kulturu příliš neslyší a raději si půjdou vystát frontu na podpis populárního influencera. Na druhou stranu ti, kteří přišli, se domů určitě nevraceli zklamaní. Nakonec řada z nich se s loutkami posléze fotografovala. Já jsem si je pouze pohladila pro štěstí.
Doba se opravdu hodně změnila. Čelit moderním trendům není v současnosti jednoduché pro žádné divadlo. Nicméně zrovna o Spejbla s Hurvínkem bychom měli pečovat jako o národní poklad.
