Článek
V horách severní Persie (dnešního Iránu) se na jaře roku 1942 narodilo mládě medvěda syrského. Jeho matku pravděpodobně zastřelili lovci, podvyživené medvídě ale později našel místní chlapec. Medvídě dal do pytle a vracel se i s ním domů. Cestou ale potkal polské vojáky mířící do Palestiny. Část z nich se měla brzy stát příslušníky 22. zásobovací roty dělostřelectva. A právě tito vojáci chlapce zastavili a požádali ho, aby jim ukázal, co nese v pytli na zádech. Chlapec jim medvídě ukázal a vojáci se rozhodli od něj mládě za nějaké jídlo a trochu místní měny odkoupit.
Medvídě dostalo jméno Wojtek a putovalo s vojáky do Palestiny. Protože ještě neuměl sám jíst, krmili ho kondenzovaným mlékem zředěným vodou z lahve od vodky, do které zkroutili šátek. Když medvídek povyrostl, i dál o něj vojáci náležitě pečovali. Dávali mu ovoce, marmeládu, sirupy, med nebo pivo, které dostával za dobré chování. Wojtek s vojáky dokonce spal ve stanu. Nerad ovšem nocoval sám, proto se často chodil v noci přitulit k některému z jeho spolubydlících. Oficiálně byl přidělen do 22. zásobovací roty, se kterou přečkal celou válku až po demobilizaci ve Velké Británii. Říkalo se, že během bitvy o Monte Cassino dokonce pomáhal vojákům nosit těžké bedny s dělostřeleckými granáty a nikdy žádnou z nich neupustil. Od té doby je medvěd s dělostřeleckým granátem v tlapách symbolem 22. zásobovací roty.
Wojtek si lidi oblíbil, byl jim plně oddaný a údajně jim nikdy nechtěl ublížit. Chodil s nimi do baru a rád s nimi pak zápasil. Takové zápasy obvykle končily protivníkem ležícím na lopatkách a medvědem olizujícím jeho tvář.
Když se ale později měla jednotka přesunout z Egypta do Itálie, začalo to vypadat, že o svého medvěda přijdou. Britská správa alexandrijského přístavu totiž zakázala, aby vojenské lodě převážející vojáky na Apeninský poloostrov transportovaly zvířata. Nepovolovali ani psy, natož pak medvědy. Poláci proto Wojtkovi přidělili jeho vlastní služební číslo a vojenský průkaz, čímž z něj oficiálně udělali vojína. Salutovat zvládal dokonale. Generál Władysław Anders ho později dokonce povýšil na desátníka. V Itálii pak někdy docházelo k humorným situacím, kdy se někteří z nově příchozích důstojníků na nástupech rozčilovali, že chybí desátník Wojtek. Ostatní vojáci se tím obvykle královsky bavili a zmateného důstojníka informovali, že desátník zůstal zamčený ve výběhu.
Po skončení války se celá jednotka spolu s medvědem přesunula do Skotska, kde byla demobilizována. Většině vojáků se ale nelíbila sovětská nadvláda nad Polskem, a proto se rozhodli zůstat ve Skotsku. Spolu s nimi se tu usadil i Wojtek, který se stal oblíbencem místních obyvatel i novinářů. Na podzim roku 1947 bylo ale rozhodnuto, že medvěd přesídlí do zoologické zahrady v Edinburghu. Jeho bývalí spolubojovníci ho sem často chodili navštěvovat. Podle ošetřovatelů Wojtek své známé poznával a byl vždy rád, že je vidí. Poznaňská pobočka Společnosti pro ochranu zvířat se za podpory dalších organizací snažila dosáhnout přesunu medvěda do Polska. K tomu ale nikdy nedošlo. Wojtek totiž nebyl v dobrém zdravotním stavu a ani válečným veteránům se nezamlouvala představa, že by přišli o svého nenahraditelného druha. Desátník Wojtek pak zemřel 2. prosince 1963 ve věku dvaceti dvou let. O jeho smrti informovaly i britské rádiové stanice.
Pomník desátníka Wotjka ve Weelsby Woods
Zdroje:
