Článek
Dětství v mužském sedle
Julie se narodila v roce 1673 jako dcera Gastona d'Aubignyho, šermířského mistra a správce královských stájí Ludvíka XIV.. Otec v ní brzy rozpoznal mimořádné nadání a místo vyšívání ji učil zacházet se zbraní. Julie vyrůstala spíše jako chlapec: nosila mužské šaty, jezdila na koni a díky otci se vzdělávala v četbě i psaní. Už ve dvanácti letech v soubojích běžně porážela dospělé muže. Otec ji navíc bral do míst, kam dívky běžně nesměly – do heren, barů a nevěstinců.
Milenka na útěku
V pouhých čtrnácti letech se stala milenkou hraběte de Armagnac, zaměstnavatele svého otce. Aby se předešlo skandálu, byla provdána za šlechtice Maupina, což jí zajistilo titul a finance pro její další milostná dobrodružství. Jedním z nich byl i učitele šermu Séranne, se kterým dokonce utekla do Marseille, kde se živili šermířskými ukázkami. Když diváci pochybovali, zda je Julie skutečně žena, neváhala si přímo na pódiu roztrhnout halenu, aby dokázala svou pravdu. Postupně se tak stávala legendou. Tak jako každý milenec ale Séranne Julii po čase začal nudit.
Její život nabral ještě divočejší směr, když se zamilovala do dcery váženého místního obchodníka. Rodiče dívku po dohalení tohoto románku ukryli v klášteře, ale Julie se jí odmítala vzdát. Aby mohl jejich vztah pokračovat, vstoupila do kláštera také. V klášteře se ale dívky nudily a tak začaly plánovat útěk. Aby společně unikly, Julie vykopala tělo mrtvé jeptišky, nastražila ho do postele své milenky a pokoj zapálila. Při následném útěku dokonce zabila jednoho z úředníků. Za tyto skutky byla v nepřítomnosti odsouzena k smrti upálením. Na její milenku toho bylo už příliš a proto Julii opustila a vrátila se ke své rodině.
Skandál v paláci
Díky přímluvě svého bývalého milence - vlivného hraběte de Armagnac - byla Julie omilostněna a vrátila se do Paříže. Tam pod jménem madam de Maupin dobyla operní scénu svým hlasem i temperamentem. Její milostný život byl velmi pestrý. Střídala muže i ženy, obvykle z uměleckého prostředí. Když ji ale odmítla sopranistka Fanchon Moreau, pokusila se ze žalu o sebevraždu
Skandál pak vyvolala i na maškarním plese v královském paláci, kam dorazila v mužských šatech. Poté, co celý večer flirtovala a následně veřejně políbila mladou markýzu, byla vyzvána jejími nápadníky na souboj. Julie zvítězila, ale protože byly souboje králem zakázány, musela opět prchnout, tentokrát do Bruselu. I zde si našla milence. Ten ale brzy zjistil, že dívka je pro něj příliš velké sousto. Po roce intenzivního vztahu věnoval Maxmilián Julii značné odškodné aby se jí zbavil.
Nešťastný konec legendy
Po návratu do Paříže v roce 1698 prožila své nejklidnější období po boku markýzy de Floresac. Štěstí však trvalo jen dva roky; markýza náhle zemřela na horečku, což Julii naprosto zlomilo. Po svém posledním vystoupení v opeře La Vénitienne se nadobro stáhla do kláštera, kde v roce 1707 zemřela ve věku 33 let.
Žena, která celý život pohrdala pravidly, se dočkala hořkého konce. Její tělo bylo bez úcty pohozeno na skládku. Její nezkrotný duch se však stal v 19. století symbolem romantického ideálu a dekadentní krásy. Život nespoutané umělkyně a bojovnice se ale stal inspirací pro mnoho uměleckých děl 19. století. Julie, známá jako madam de Maupin, se tehdy stala symbolem krásy, dekadence a romatického ideálu.
