Článek
Nejšťastnější období
Alžběta Šarlota Falcká se narodila 27. května 1652 jako druhé dítě do rodiny falckého kurfiřta Karla Ludvíka Falckého a jeho první manželky Šarloty Hesensko-Kasselské. Manželství jejích rodičů bylo mimořádně nepovedené a nešťastné. Rodiče se neustále hádali, oba udržovali milenecké vztahy mimo manželské lože a dokonce se i fyzicky napadali. Otec proto svou pětiletou dceru, které doma nikdo neřekl jinak než Liselotte, poslal pryč. Vychovávala ji tak její teta, Žofie Hannoverská, která se kromě Liselotte později starala i o její nevlastní sestry z otcova druhého manželství. Liselotte později na tuto dobu vzpomínala jako na nejšťastnější období svého života. I přes vzdálenost, která je později rozdělovala, udržovala se svými nevlastními sestrami častý kontakt
V roce 1663 se vrátila do Heidelbergu, kde žila se svým otcem, macechou a svými pěti bratry. Otec se pomalu začínal poohlížet po vhodném ženichovi pro svou nejstarší dceru. Přestože Liselotte nevyrostla zrovna v pohlednou mladou dámu, nápadníků se našlo dost. Jako vhodného adepta nakonec otec pro svou dceru vybral vévodu orleánského Filipa I., který byl v té době ovdovělým bratrem krále Ludvíka XIV., kterému se přezdívalo Král Slunce. Tomu se ale do manželství příliš nechtělo. Smrt jeho první manželky pro něj byla spíše vysvobozením a neviděl důvod, proč se ženit znovu. Přitahovali ho ostatně spíše muži než ženy.
Už první setkání Liselotte a Filipa nedopadlo příliš dobře. Liselotte se ani trochu nepodobala tehdejším ideálům krásy a Filip působil velmi zženštile. Svou nastávající při prvním pohledu na ni afektovaně komentoval slovy: „Snad nedoufají, že se s tímhle vyspím?!“ Jeho bratr mu však nedal příliš na výběr a tak se 16. listopadu 1671 v Metách konal sňatek v zastoupení.
Předem prohrané manželství?
Zdálo se, že svazek ošklivé princezny a homosexuálního prince je předem odsouzen k neúspěchu. Liselotte byla však narozdíl od první manželky svého chotě prozíravější. Filipovi tolerovala jeho milence a i když k sobě manželé nikdy nezahořeli láskou, postupně mezi nimi vzniklo politické spojenectví i přátelství. Docházelo sice i k občasným neshodám, ale stále byli schopni projevovat si vzájemnou úctu a manželství tak bylo v podstatě harmonické. Liselotte také vychovávala dvě dcery, které měl Filip z prvního manželství se zesnulou Henriettou Annou Stuartovnou. Dokonce i z manželství Filipa a Liselotte se nakonec narodily celkem tři děti, prvorozený syn Alexandr Ludvík ale bohužel zemřel již v dětském věku.
Po posledním porodu se manželé dohodli, že žádné další sexuální styky už nejsou třeba. Filip se vrátil ke svým milencům, Liselotte si však žádnou mimomanželskou aféru nezačala. Vztahy svého muže sice tolerovala, to ovšem neznamenalo, že jimi nepohrdala. Pohoršoval ji ostatně celý styl života vysoké šlechty ve Francii. U dvora však měla své pevné místo. Její otevřená povaha jí zajistila důvěru a přátelství jejího švagra, francouzského krále. Ludvík XIV. ji dokonce považoval za jednu ze svých nejbližších přítelkyň. Bavila ho její upřímnost i trefné a štiplavé poznámky.
Liselotte s dětmi
Liselotte však byla velmi nesmlouvavá ohledně legitimity královských potomků. Velmi ji zraňovalo, že děti, které král zplodil se svou oficiální milenkou, staví své postavení nad to její. Přítomnost tehdejší milenky krále Madame de Montespan a jejích dětí u dvora nesla velmi těžce. Když se dozvěděla o poměru svého syna Filipa II. s jednou z nemanželských dcer krále Františkou Marií a že král souhlasil s jejich zásnubami, svému synovi před celým dvorem nafackovala. Dokonce se otočila ke králi zády, když ji pozdravil. To si mohla z celého dvora dovolit jedině ona.
Znovu se dostala do křížku s králem opět kvůli osudu svých dětí. Tentokrát kvůli své dceři Alžbětě Šarlotě. Král totiž navrhl její sňatek s jedním ze svých nemanželských synů, Ludvíkem Augustem. Liselotte opět zuřila. Odmítala svolit ke sňatku své manželské dcery s nemanželským potomkem krále. Rozhodně ne po tom, co musela ustoupit sňatku svého syna. Její rozhodnutí je jí ale později vymstilo. Král její dceři vybral manžela sám. Alžběta Šarlota se provdala se nakonec v rámci urovnání politických sporů musela provdat za Leopolda Josefa Lotrinského, což Liselotte nesla velmi těžce. Naštěstí pro Alžbětu Šarlotu bylo ale manželství poměrně šťastné. Vzešel z něj mimo jiné i syn jménem František Štěpán, pozdější manžel Marie Terezie.
Na vrcholu moci
I přes tyto spory měla ale Liselotte s králem přátelský vztah. K tomu bezpochyby přispělo i to, že s králem jako jedna z mála dam nikdy neměla milostný poměr. Aféry krále ji ale celý život popuzovaly. Na konto jeho milenek si nikdy neodpustila uštěpačné poznámky a kritiku s použitím mnoha hanlivých výrazů. Když král opustil Madame de Montespan kvůli své další milence Madame de Maintenon, Liselotte začala tuto novou milenku často nazývat starou čarodějnicí nebo královou děvkou. Ve svých dopisech si také stále více stěžovala na zhýralost dvora. Přesto ale i po smrti svého manžela zůstávala ve Versailles, přestože se podle tehdejších zvyklostí měla stáhnout do ústraní.
Její postavení u dvora ještě posílilo po smrti krále. Jeho následníkovi bylo tou dobou pouhých pět let a král ve své závěti ustanovil jeho regentem Filipa II., Liselottina syna. Liselotte se tak stala nejvýše postavenou ženou u dvora. Toto postavení si užívala celých sedm let, až do své smrti 8. prosince roku 1722.
