Článek
Codex Gigas neboli Ďáblova bible byla pravděpodobně napsána na počátku 13. století v dnes již neexistujícím benediktinském klášteře v Podlažicích, který byl roku 1421 zničen husity. Svůj český název získala podle mimořádně neobvyklého vyobrazení ďábla, které se v rukopisu nachází na straně 290.
Ilustrace je skutečně unikátní. Měří téměř půl metru a ďábel je na ní zobrazen v pozoruhodných detailech. Má zelenou hlavu, rudé oči, drápy, čtyři prsty na končetinách a velké červené rohy. Není divu, že právě toto vyobrazení dalo celému rukopisu jeho slavnou přezdívku.
Ručně psaná kniha, neboli kodex, je vázána v dřevěných deskách potažených světlou kůží a zdobených kovovými nárožnicemi. Původně obsahovala 320 pergamenových listů, z nichž osm bylo v neznámé době z knihy vyříznuto. Její rozměry jsou úctyhodné – 92 × 50,5 × 22 centimetrů – a váží přibližně 75 kilogramů.
Celý rukopis je psán latinsky karolinskou minuskulou a obsahuje překvapivě rozmanitou sbírku textů. Najdeme v něm latinský překlad Starého i Nového zákona, kopii encyklopedie Etymologie Isidora ze Sevilly, drobné lékařské spisy, opis Kosmovy kroniky, kalendárium s nekrologem, vyznání hříchů nebo zaklínadla určená k vymítání démonů. Nápadně však chybí návod k samotnému vymítání ďábla, přestože benediktinský řád exorcismus prováděl.
Text rukopisu zdobí bohaté iniciály a četné iluminace. Právě jejich množství a propracovanost společně s obrovským rozsahem díla dodnes vyvolávají otázku: Jak mohl jediný člověk něco takového vůbec vytvořit?
Záhada vzniku
Přesný způsob, jakým Ďáblova bible vznikla, zůstává dodnes záhadou. Fascinující je především její mimořádná jednotnost. Písmo je téměř v celém rukopisu stejné a nenese patrné známky toho, že by se písař v průběhu let měnil vlivem stárnutí, nemoci nebo jiných okolností.
To vedlo k domněnce, že rukopis nevznikl v běžné písařské dílně, jak bylo v té době zvykem. O jeho autorovi ani okolnostech vzniku se však v samotné knize nedochovaly žádné údaje.
A právě zde začíná slavná legenda.
Vyobrazení ďábla v knize
Mnich a ďábel
Podle pověsti žil v podlažickém klášteře mnich, který se dopustil těžkého hříchu. Roku 1212 měl společně s královskou výpravou cestovat do Basileje, kde se údajně setkal s mágem Michaelem Scottem. Ten ho měl zasvětit do tajemství temné magie a naučit ho také způsob, jak vyvolat samotného Satana.
Když se mnich po návratu do kláštera prozradil, opat se o jeho praktikách dozvěděl.Jako trest pro něj požadoval zazdění zaživa.
Mnich se však chtěl svému osudu vyhnout. Navrhl proto opatovi, že během jediné noci sepíše největší knihu, jaká kdy vznikla, a vloží do ní veškerou moudrost světa. Opat s návrhem souhlasil a poskytl mu všechen materiál potřebný k vytvoření takového díla.
Mnich se pustil do práce. Když se ale blížila půlnoc, začalo mu být jasné, že svůj slib do svítání nemůže splnit. V zoufalství proto přivolal ďábla a nabídl mu svou duši výměnou za pomoc při sepsání knihy.
Ďábel souhlasil.
Díky jeho pomoci měla být kniha do rána dokončena. A právě z vděčnosti měl mnich následně do rukopisu nakreslit slavné vyobrazení ďábla.
Legenda je působivá. Realita však bude pravděpodobně mnohem méně nadpřirozená.
Realita je jinde
Představa, že by někdo dokázal podobné dílo vytvořit během jediné noci, samozřejmě neodpovídá skutečnosti. Pokud by písař každý den napsal jeden sloupec, tedy přibližně 106 řádků, a pracoval šest hodin denně od pondělí do soboty, trvalo by mu asi pět let, než by celý text dokončil.
A to by ještě nebylo všechno. Pokud by si písař sám připravoval linkování, vytvářel zdobné iniciály a maloval všechny iluminace, zabrala by mu práce přibližně dvacet, možná dokonce třicet let.
Ďáblova bible tedy rozhodně nevznikla během jediné noci. Přesný příběh jejího vzniku už ale pravděpodobně nikdy nepoznáme.
Z Podlažic až do Stockholmu
Přestože Ďáblova bible vznikla v tehdejším Českém království, její originál dnes bohužel v Česku neuvidíme.
Poté, co se jí zadlužení benediktini z Podlažic vzdali ve prospěch cisterciáckého kláštera v Sedlci, vykoupil ji roku 1295 opat Pavel Bavor pro klášter v Břevnově. Později se rukopis dostal do sbírek císaře Rudolfa II., který byl známý svou vášní pro vědu a umění, na Pražském hradě.
Osudným se pro Ďáblovu bibli stal rok 1648. Na konci třicetileté války ji Švédové odvezli z Prahy jako válečnou kořist. Od té doby se rukopis nachází ve Švédsku, kde je dnes uložen v Královské knihovně ve Stockholmu.
V Čechách tak po originálu zůstala především jeho unikátní kopie.
Zdroje:
