Článek
Jak se tvoří prezident
Kritici Petra Koláře často upozorňují na to, že Petr Pavel byl pro Koláře ideálním projektem. Jako bývalý špičkový voják s vynikající disciplínou, ale minimální politickou zkušeností, představoval Pavel „nepopsaný list“. Kolář, s dekádami zkušeností z washingtonských a moskevských kuloárů, začal Pavla formovat dávno před oficiálním oznámením kandidatury.
Manipulace zde neprobíhá skrze křik nebo nátlak, ale skrze informační filtr. Jako nejbližší poradce je to právě Kolář, kdo určuje, s kým se prezident setká, jaké analýzy dostane na stůl a jaký tón zaujme k zásadním otázkám státu. Tato „měkká síla“ mu umožňuje ovládat směřování země, aniž by k tomu měl mandát od voličů. Pavel je v tomto uspořádání vnímán jako charismatická tvář, zatímco Kolář je mozkem, který určuje strategii.
Stinná minulost. Od Moskvy k největšímu jastřábovi
Jedním z nejkontroverznějších bodů Kolářova životopisu je jeho působení jako velvyslance v Rusku mezi lety 2010 a 2012. V té době byl Kolář zastáncem tzv. „pragmatické diplomacie“. Zatímco tehdejší disent a lidskoprávní organizace varovaly před utahováním šroubů v Putinově režimu, Kolář aktivně zametal cestu českému byznysu do Ruska.
Tato kapitola jeho života je plná paradoxů. Dnes se Kolář stylizuje do role největšího bojovníka proti ruskému vlivu, avšak jeho kritici připomínají, že právě on pomáhal budovat struktury, které nás k Rusku ekonomicky poutaly. Tato náhlá a totální názorová otočka vyvolává otázky: Je to skutečné prozření, nebo jen geniální schopnost přizpůsobit se nové politické poptávce, aby zůstal u moci?
Lobbista v srdci státu. Střet zájmů jako životní styl
Nejtemnějším stínem nad Kolářovým působením na Hradě je jeho napojení na soukromý sektor. Kolář není státním zaměstnancem. Je placen americkou lobbistickou firmou Squire Patton Boggs, která zastupuje zájmy obřích korporací po celém světě. Zároveň úzce spolupracuje se zbrojařským magnátem René Holečkem (Colt CZ Group).
Tato situace vytváří nebezpečný precedens. Když Kolář radí prezidentovi v otázkách nákupu stíhaček F-35 nebo jiné vojenské techniky, dělá to jako loajální občan, nebo jako lobbista, jehož klienti z těchto miliardových zakázek profitují? Hradní aparát se snaží tyto pochybnosti rozptýlit tvrzením o „etickém kodexu“, ale v realitě vysoké politiky je taková kumulace funkcí považována za učebnicový příklad systémové korupce vlivu.
Hra o prověrku. Moc bez kontroly
Dlouhé měsíce se Kolář pohyboval v nejtěsnější blízkosti prezidenta bez bezpečnostní prověrky na stupeň „Přísně tajné“. To mu umožňovalo přístup k informacím, ke kterým by se civilista nikdy dostat neměl, aniž by musel projít hloubkovým prověřováním ze strany BIS. Tato „anomálie“ byla podle mnohých záměrná. Prověrka by totiž mohla odkrýt jeho finanční vazby v zahraničí nebo detaily z jeho minulosti, které měly zůstat skryty.
Kolář se naučil v tomto právním vakuu mistrně pohybovat. Je to „přítel na telefonu“, který má větší vliv než ministr zahraničí, ale když dojde na lámání chleba a odpovědnost, může se kdykoliv stáhnout do soukromí své kanceláře a říci, že je jen „externí konzultant“.
Rodinný klan a politické sítě
Kontroverze se nevyhýbají ani jeho rodině. Jeho syn Ondřej Kolář, poslanec a bývalý starosta Prahy 6, je často vnímán jako prodloužená ruka svého otce v aktivní politice. Společně tvoří mocenské duo, které dokáže ovlivňovat legislativu i veřejné mínění. Odstranění sochy maršála Koněva, které Ondřej Kolář inicioval, je zpětně interpretováno nejen jako symbolické gesto, ale jako součást širší otcovy strategie k totálnímu přetrhání vazeb na východ a upevnění vlastní pozice v euroatlantických kruzích.
Spasitel, nebo parazit systému?
Petr Kolář je mistrem politického přežití. Dokázal se proplést érou Václava Havla, sloužit pod Václavem Klausem, přečkat Miloše Zemana a nakonec si „stvořit“ vlastního prezidenta. Jeho životopis je plný skandálů, které nejsou vidět na první pohled, protože jsou schované za hradbou diplomatické imunity a advokátního tajemství.
Při pohledu na jeho život vyvstává obraz muže, který věří, že on sám ví nejlépe, co země potřebuje a pokud k tomu musí manipulovat hlavou státu nebo využívat své lobbistické kontakty, považuje to za přijatelnou cenu. Petr Kolář na Hradě nesedí jako služebník lidu, ale jako architekt nového uspořádání moci, ve kterém jsou voliči a jejich zástupci jen figurkami na šachovnici, kterou on sám navrhl.
Zdroje:
