Článek
Český mediální prostor má jednu fascinující vlastnost. Dokáže z naprosto banální věci, jako je dovolená jednoho politika, udělat téma národního významu. Andrej Babiš odletěl na Maledivy a internet může prasknout ve švech. Lidé počítají hvězdičky hotelu, rozebírají jídelníček a v diskuzích se to hemží slovy o „výsměchu lidu“. Přitom se nabízí otázka, která by nás měla pálit mnohem víc. Kdy jsme se jako společnost dohodli, že politik nemá nárok na soukromý život a že nás jeho volný čas má vůbec zajímat?
Právo na klid, i pro miliardáře
Andrej Babiš je miliardář. Tím nebyl jmenován do funkce, tím byl dávno předtím. Představa, že by člověk s takovým majetkem měl z nějaké falešné solidarity trávit dovolenou s paštikou u Mácháče, je úplně mimo realitu. Od svého vstupu do vlády, jako premiér, nasadil tempo, které mu málokdo může upřít. Makal, cestoval, vyjednával. Že si po takovém zápřahu sbalí kufry a odletí si odpočinout tam, kde ho nikdo nezná, je prostě normální. Má na to nárok úplně stejně jako kdokoliv jiný. Vlastně je úplně jedno, jestli letí na Maledivy, nebo by letěl třeba do Tramtárie. Je to jeho věc, jeho soukromí a jeho peníze. Přesto se v tom pořád někdo rýpe. Proč?
Selektivní slepota médií
Je zajímavé sledovat ten dvojí metr. „Aj Fialu jste tak všude stopovali?“ Petr Fiala je pro média „pan Profesor“. Jeho soukromí je v podstatě tabu, a i když se mu občas vytkne nějaký ten přešlap jako slavná nákupní cesta za Nutellou, jeho dovolené nikoho nepálí. Možná je to tím, že nepůsobí tak provokativně, možná tím, že ho média šetří. Ale právě tady vzniká ten pocit nespravedlnosti u velké části veřejnosti. Proč je jeden pranýřován za pláž, zatímco druhý je v tichosti tolerován?
Závist jako národní sport
Pohled do diskuzí pod články o Babišově dovolené odhaluje ještě jeden smutný fakt, českou závist. Jakmile někdo vyčnívá, jakmile si někdo dopřeje víc než průměr, okamžitě se stává terčem. U politika je to o to snadnější.
Pokud politik nezneužívá státní peníze na své soukromé cesty a řádně vykonává svůj mandát, mělo by nám být úplně jedno, jestli pije kokos na pláži nebo kope brambory na zahradě. Šťourání v soukromí politiků je ta nejlevnější a nejnižší forma kritiky. Vyžaduje nula znalostí a nula argumentů. Stačí jen ukázat prstem a křičet.
Nechte je odpočívat, suďte je za výsledky
Andrej Babiš, Petr Fiala nebo kdokoliv další, jsou jen lidé. Mají své rodiny, své potřeby a své peníze. Pokud chceme kvalitní politiky, musíme jim nechat prostor k nadechnutí. Ponechme jim jejich soukromí a soustřeďme se na to, co dělají, když jsou v práci. Protože tam se rozhoduje o nás. To, jestli se někdo zrovna koupe v Indickém oceáně, na náš důchod ani na cenu elektřiny fakt vliv nemá.
