Článek
Vít Rakušan se už dlouho tváří jako ztělesnění „nové politiky“. Mluví o morálce, transparentnosti a spravedlnosti. Jenže za fasádou „slušného liberála“ se čím dál zřetelněji rýsuje obraz chladného kalkulátora, který si k moci razí cestu přes vlastní lidi a neváhá při tom zatloukat, lhát a manipulovat veřejnost.
Kauza Dozimetr: Co všechno věděl Rakušan?
Korupční skandál s názvem Dozimetr je jedním z největších politických výbuchů posledních let. V jeho středu stál podnikatel Michal Redl, muž s vazbami na podsvětí a chráněnec kmotra Radovana Krejčíře. A právě ten se těsně stýkal s lidmi z hnutí STAN, především s Petrem Gazdíkem a Stanislavem Polčákem.
Redl měl klíčové kontakty i v prostředí politiky, ovlivňoval dění v pražském dopravním podniku a disponoval rozsáhlou sítí napojení a podle některých výpovědí měl informace z vysokých kruhů. A Rakušan? Ten tvrdil, že Redla nezná a že nikdy nekomunikovali.
Dá se tomu věřit?
Rakušan měl být ministrem vnitra. Jeho práce je vědět, kdo je kdo. A přesto tvrdil, že neměl ponětí, kdo se v zákulisí pohybuje v těsné blízkosti jeho kolegů. To není nevědomost, to je buď naprostá neschopnost, nebo účelové mlžení.
Petr Gazdík – obětní beránek v přímém přenosu
Z celé kauzy odešel s hlavou dolů právě Petr Gazdík, člověk, který měl alespoň tolik sebereflexe, že rezignoval. Nebyl obviněn, nebyl stíhán. Ale pochopil, že ztratil důvěru.
Rakušan? Ten zůstal. Seděl si dál na ministerstvu vnitra, ačkoliv byl politicky propojen s lidmi, kteří se motali kolem organizovaného zločinu, tunelování veřejných peněz a prorůstání politiky s mafií.
Jeho jedinou reakcí bylo teatrální rozhořčení, slova o „očištění STANU“ a snaha rychle najít hromosvod. A tím se stal Gazdík. Klasická taktika, obětovat slabšího, aby vůdce přežil.
Strach z nahrávky? Důvod k panice?
V zákulisí se stále častěji spekuluje o tom, že Rakušan začíná být nervózní. Dříve sebejistý lídr najednou mění rétoriku, utahuje režim ve straně, zbavuje se lidí, kteří by mohli být nepohodlní. Proč?
Mluví se o nahrávkách, kompromitujících materiálech, nebo jiných důkazech, které by ho mohly z politiky smést. Ať už jsou to spekulace nebo realita, nervozita ve vedení STANU je viditelná.
A pokud se Rakušan opravdu bojí toho, co se může dostat na veřejnost, pak to o jeho „čistém štítu“ říká víc než všechny tiskovky dohromady.
Češi, proberte se!
Kolik ještě potřebujeme důkazů? Kolik lidí musí být obětováno, kolik korupčních kauz musí propuknout, než pochopíme, že morální rozklad je i v tzv. „slušné“ politice?
Vít Rakušan není žádný reformátor. Je to cynický technokrat, který si pod pláštíkem slušnosti buduje mocenský aparát, likviduje kritiky a ignoruje odpovědnost. Vyměnil slušnost za kontrolu, a ideály za osobní přežití.
Česká politika se neobrodí tím, že vyměníme jednoho oligarchu za jiného, jen uhlazenějšího. Potřebujeme pravdu. A tu od Rakušana už čekat nemůžeme.
Dokud budou lidé jako Rakušan ve vedení státu, slušnost zůstane jen prázdným slovem. A naděje na změnu? Ta se ztratí spolu s posledními, kteří se ještě odváží říct pravdu.
Zdroje:
