Článek
Cizinec ve vlastním rezortu
Příběh Jozefa Síkely v politice začal v prosinci 2021 jako nouzové řešení. Poté, co se kandidát STAN Věslav Michalik vzdal nominace kvůli nejasnostem kolem svého podnikání, ukázalo hnutí na Síkelu, úspěšného investičního bankéře z Erste Group. Předpoklad byl, že technokrat z vysokých pater financí přinese do státní správy řád. Jenže rezort průmyslu a obchodu (MPO) není bankovní dům a Síkela brzy narazil na tvrdou realitu.
Od počátku mu byla vytýkána odtažitost. Zatímco předchozí ministři se snažili o dialog s průmyslovými giganty i drobnými živnostníky, Síkela působil jako člověk z jiné planety. Jak tehdy uvedly Hospodářské noviny, jeho přístup k českým podnikatelům byl vnímán jako povýšený. Bankovní mentalita orientovaná na výkon a tabulky narazila na potřebu empatického krizového řízení v době, kdy se na zemi řítila největší energetická katastrofa moderních dějin.
Energetický chaos a „závětrné elektrárny“
Rok 2022 byl pro Síkelu rokem ohně. Ceny elektřiny a plynu letěly do astronomických výšin a česká veřejnost očekávala jasná řešení. Místo toho se jí dostalo chaosu. Ministr Síkela se stal terčem posměchu i hněvu, když během klíčových tiskových konferencí opakovaně používal termín „závětrné elektrárny“ místo správného odborného označení (závěrné elektrárny v mechanismu merit order).
Tato zdánlivá drobnost se stala symbolem jeho nekompetence v očích odborné veřejnosti. Seznam Zprávy v té době přinesly sérii analýz, podle kterých Síkela „našel lék na drahé energie až ve chvíli, kdy už pacient skoro nedýchal“. Kritika se valila i zevnitř koalice. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová veřejně žádala vysvětlení jeho výroku, aby se „velké firmy tvářily jako malé“, aby dosáhly na dotace, což byla v českém kontextu (s odkazem na kauzu Čapí hnízdo) naprostá politická sebevražda.
Rozkol s průmyslem a politická izolace
V roce 2023 se propast mezi ministrem a podnikatelskou sférou prohloubila. Svaz průmyslu a dopravy si opakovaně stěžoval na nedostatečnou komunikaci a neochotu naslouchat specifickým potřebám českého energeticky náročného průmyslu. Síkela se dostával do ostrých střetů i s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS).
Zatímco Síkela chtěl masivní kompenzace (často bez jasného zdroje financování), zbytek vlády se snažil držet rozpočtovou kázeň. V politických kuloárech se začalo mluvit o tom, že Síkela je „osamělý jezdec“, který nemá podporu ani u vlastních poslanců STAN, ani u koaličních partnerů. Jeho setrvání ve funkci bylo v roce 2024 udržitelné jen díky blížící se obměně Evropské komise.
Trafika, nebo mise?
Když 1. prosince 2024 Jozef Síkela nastoupil do Evropské komise jako komisař pro mezinárodní partnerství, pro vládu Petra Fialy to byla úleva. Oficiálně byl přesun prezentován jako úspěch české diplomacie a obsazení „strategického postu“. Neoficiální verze, kterou sdílely servery jako Ekonomický deník, však byla prostší. Síkela byl „uklizen“.
Důkazem je i samotné portfolio. Síkela velmi usiloval o silný ekonomický rezort, jako je obchod nebo energetika. Místo toho dostal mezinárodní partnerství a Global Gateway. Na papíře jde o správu miliard eur pro rozvojové země, v realitě evropské politiky jde však o agendu, která je pro vnitřní dění v EU i pro českého voliče zcela okrajová.
„Síkela dostal na starost Afriku, aby už nepřekážel v Česku,“ glosoval tehdy jeden z opozičních politiků.
Neviditelný komisař (stav k roku 2026)
Dnes, v únoru 2026, je pohled na Jozefa Síkelu z české perspektivy smutný. Podle analýzy Deníku N a Seznam Zpráv se Síkela stal v Bruselu „neviditelným mužem“. Zatímco jeho předchůdkyně Věra Jourová byla v českých médiích neustále přítomna a komentovala právní stát či dezinformace, Síkela se odmlčel.
Jeho agendou je nyní podpora projektů v Mauritánii, vyjednávání s indonéskými vládami o obnovitelných zdrojích nebo řešení migračních tras skrze rozvojové investice. Pro průměrného Čecha, který řeší ceny potravin a energií, je Jozef Síkela postavou z minulosti. Z bankéře, který sliboval restart průmyslu, se stal úředník, jehož vliv na českou realitu je nulový.
Odkaz Jozefa Síkely
Jozef Síkela zůstane v análech české politiky zapsán jako příklad toho, že vysoká manažerská pozice v korporátu není automatickou vstupenkou k politickému úspěchu. Jeho působení na MPO bylo poznamenáno arogancí technokrata a neschopností srozumitelně komunikovat s lidmi v krizi.
Jeho „zmizení“ do Bruselu je pak dokonalou ukázkou politického pragmatismu. Vláda se zbavila nepopulárního ministra, hnutí STAN získalo prestižní post v EK a Síkela sám získal lukrativní místo s minimálním dohledem domácích médií. Pro český průmysl však jeho éra zůstává obdobím promarněných příležitostí a pocitu, že v čele státu stál někdo, kdo mu nerozuměl.
Anketa
Zdroje:
