Článek
Zatýkání ve Škodově paláci, organizovaný zločin, praní špinavých peněz a zabavené luxusní vily za desítky milionů. Pražským magistrátem otřásá další obří korupční kauza a reakce našich politických špiček je jako přes kopírák: alibismus, schovávání se za paragrafy a okamžité svalování viny na politické konkurenty. Jako řadová občanka a daňová poplatnice, která musí v obchodě obracet každou korunu, se ptám jediné. Kdy tahle nehorázná politická fraška na úkor našich peněženek konečně skončí?
Sedím večer u počítače, pročítám si nejnovější zprávy a cítím jen obrovský zmar a bezmoc. Je to realita, která se v Praze opakuje s železnou pravidelností. Policie opět vtrhla do budovy magistrátu. Zase tam létají obvinění z korupce, zase se mluví o fungování organizované zločinecké skupiny s jasnou hierarchií, o praní špinavých peněz a zneužití pravomoci úřední osoby.
Nejvíce mě dokáže vytočit ta nehorázná, naprosto bezostyšná argumentace, kterou nás teď krmí zástupci Pirátské strany. Pan Zdeněk Hřib (ten nejčistější z čistých) a jeho kolega Jaromír Beránek se nám s vážnou tváří snaží namluvit, že oni vlastně za nic nemůžou, protože dotčený odbor pozemních komunikací a drah spadá pod takzvanou přenesenou působnost státní správy. Podle nich jsou úředníci pro politiky ze zákona tabu, nikdo je nesmí úkolovat a nikdo jim nesmí nahlížet pod prsty, protože by to byl zásah do nezávislého výkonu státní správy. To jako vážně, pánové?
Kde jsou ty doby, kdy Piráti jezdili po Praze s vězeňským autobusem, na kterém měli namalované politické konkurenty v pruzích? Kde jsou ty sliby, že pustíte do politiky světlo, zatočíte s kmotry a posvítíte si na každého zloděje? Tehdy jste měli plná ústa transparentnosti, morálky, protikorupčních auditů a čistoty. Byli jste to vy, kdo tvrdil, že staré struktury jsou prohnilé a vy přinášíte nový, čistý vítr. Ale jakmile se přímo pod vaším politickým dohledem, ve vašem resortu, na odboru, který máte dlouhodobě na starosti, rozjede skvěle promazaný a organizovaný byznys s úplatky za schvalování projektových dokumentací, najednou dáváte ruce pryč.
Najednou krčíte rameny, obracíte oči v sloup a zbaběle se schováváte za paragrafy o státní službě a přenesené působnosti. Pokud jako politické vedení města absolutně netušíte, že se vám v klíčovém odboru, který rozděluje zakázky a schvaluje projekty za stovky milionů, zformovala mafie s jasnou hierarchií a strukturou, pak jste buď úplně slepí, nebo naprosto neschopní. A obojí je v normální, zdravé společnosti důvod k okamžité rezignaci. K čemu vás tam, pánové, máme? K čemu jsou nám politici, kteří sice berou královské platy z našich daní, ale jakmile dojde na reálný průšvih, prohlásí, že vlastně nemají žádné pravomoci s tím cokoliv udělat?
Na druhé straně barikády stojí primátor Bohuslav Svoboda z ODS. Jeho reakce byla naprosto předvídatelná a ukazuje morální dno současné pražské koalice. Místo toho, aby z pozice hlavy hlavního města a nejvyššího představitele Prahy vyjádřil politování nad tím, v jakém morálním rozkladu se magistrátní aparát nachází, okamžitě využil situace k politickému boji. Okamžitě ukázal prstem na Piráty s tím, že resort spadá pod ně a bude chtít vysvětlení. Hlavně si zachránit vlastní židli, shodit vinu na bývalého koaličního partnera a tvářit se, že ODS je čistá jako lilie. Tohle je mimochodem v kontextu historie pražské politiky ten nejlepší a zároveň nejvíc hořký vtip desetiletí. Jako by pan primátor zapomněl, kolik kauz spojených s ODS a jejími lidmi Prahou v minulosti otřáslo. Místo jednotného postupu a snahy ten prohnilý systém vyčistit vidíme jen snahu vytěžit z neštěstí a korupce maximum politických bodů pro vlastní stranu.
Sledujeme, jak rostou ceny potravin, jak jsou drahé nájmy, jak platíme nehorázné sumy za energie, za školní pomůcky pro děti, za kroužky, za obyčejný důstojný život. Člověk pracuje od nevidím do nevidím, odvádí státu obrovské daně a doufá, že ty peníze budou investovány do lepších silnic, do oprav chodníků, do školství nebo do nemocnic. A mezitím, co my přemýšlíme, jestli si můžeme dovolit jet v létě na dovolenou, si na magistrátu skupinka vyvolených úředníků a spřízněných firmiček vybuduje stínové byznys impérium.
Podle policie tam fungoval zavedený systém: chceš razítko na projektovou dokumentaci? Zaplať. Chceš, aby tvůj projekt prošel hladce a rychle? Tady je ceník. Z těchto špinavých peněz, které v konečném důsledku zaplatíme my všichni v předražených zakázkách, si pak tito pánové kupují luxusní nemovitosti, staví vily a žijí si nad poměry. A kdyby nepřišla hospodářská kriminálka, tenhle skrytý penězovod by vesele tekl dál a nikdo z těch nahoře by si ničeho nevšiml. Ale Hřib, ten se bude pořád ohánět jen Babišovým střetem zájmu.
Tato nejnovější kauza je definitivním koncem iluzí o tom, že by v Praze existovala nějaká čistá, nová nebo morální politická garnitura. Ukazuje se, že pražský magistrát je prohnilý skrz naskrz, bez ohledu na to, jaká politická strana zrovna sedí v radě města a jaké barevné tričko nosí její zástupci. Zvykové právo na úplatky a korupční synergie jsou v budovách magistrátu zřejmě tak hluboce zakořeněné, že je nedokáže vymýtit ani střídání politických generací.
Všichni jsou v tom namočení stejně. Buď tím, že z korupčního prostředí sami přímo profitují, nebo tím, že jsou trestuhodně neschopní, slepí a alibističtí, takže takovému jednání nedokážou zabránit. Pánové Hřib, Beránek i Svoboda by si měli společně sbalit kufry a odejít středem, vlastně Hřib si už sbalil, má teplé místečko v poslanecké sněmovně.
Celý ten kolotoč zakázek a razítek funguje jako samostatný organismus, do kterého policie občas sice hodí vidle, ale jakmile utichnou sirény a novináři přestanou psát, mašinerie se opět rozjede pod jiným jménem. Praha si zaslouží skutečné vedení, nikoliv jen figurky v drahých oblecích, které při prvním náznaku krize zbaběle ukazují prstem na své partnery a nechávají za sebe mluvit tiskové mluvčí.
Když to takhle půjde dál, kauza za kauzou, tak by bylo možná vhodné, aby si Policie České republiky zřídila ve sklepních prostorách magistrátu rovnou detašované pracoviště.
Anketa
zdroje:
