Článek
Film Krakonoš a lyžníci z roku 1980 není jen obyčejnou rodinnou komedií. Je to oslava dětství a nostalgická vzpomínka na doby, kdy se na horách pašovalo, lyžovalo a žilo postaru. Režisérka Věra Plívová-Šimková, mistryně dětského filmu, v něm vytvořila svět, který i po více než 40 letech voní jehličím a čerstvě napadlým sněhem.
Autentičnost nadevše
Režisérka byla známá tím, že nesnášela ateliéry. Film se natáčel v drsných podmínkách v okolí Rokytnice nad Jizerou, Pasek nad Jizerou a na Jizerce. Natáčení trvalo zhruba tři a půl měsíce. Aby štáb dosáhl té správné atmosféry počátku 20. století, museli filmaři často bojovat s opravdovými závějemi.
Dřevěné lyže: Herci se museli skutečně naučit ovládat dobové jasanové lyže bez hran a s řemínkovým vázáním. Pádů, které vidíte ve filmu, byla většina skutečných.
Mrazivá scéna v kádi: Slavná scéna, kde se malý Vítek (Jan Kreidl) koupe v dřevěné kádi venku na mrazu, nebyla žádný trik. Voda byla sice vlažná, ale vzduch měl několik stupňů pod nulou.
Natáčení v drsných krkonošských podmínkách přineslo situace, které byly občas na hraně nebezpečí a jindy zase k popukání.
Jak probíhal výběr dětských herců?
Věra Plívová-Šimková byla proslulá svou schopností pracovat s neherci a dětmi. Její metoda výběru byla specifická. Režisérka nehledala profesionální dětské herce, ale děti, které měly v sobě klukovskou drzost a přirozený projev. Často vybírala děti přímo v Krkonoších nebo v Praze na školách. Důležité pro ni nebylo jen to, jak dítě vypadá, ale jak funguje v kolektivu. Děti musely projít jakýmisi „zkouškami ohněm“, kde se sledovalo, jestli se nestydí a jak reagují na nečekané situace.
Zajímavosti z natáčení
Produkce měla pro děti omezený počet kostýmů. Vlhké vlněné oblečení nestíhalo přes noc na radiátorech uschnout, takže děti ráno často oblékaly studené a mokré šaty a v nich trávily celý den ve sněhu.
Protože sjíždět kopce na dobových dřevěných lyžích bez hran bylo pro herce (včetně dospělých) téměř nemožné, filmaři podváděli. Vzali moderní lyže a oblepili je samolepicí tapetou s dekorem dřeva. I tak v náročných scénách museli herce zastupovat členové Horské služby.
Karel Heřmánek (pašerák): I když si Heřmánek zaplatil lyžařské kurzy, aby byl věrohodný, ve většině lyžařských scén ho nakonec stejně zastoupil dublér.
Tragédie na place: Během natáčení v únoru 1980 zemřel na infarkt oblíbený herec Václav Lohniský (představitel jednoho z financů). Stalo se to přímo v terénu, když s asistentem režie Zdeňkem Troškou vyšlapal kopec pro další záběr. Štáb byl touto událostí otřesen a zvažovalo se ukončení natáčení.
Budoucí slavný režisér zde působil jako asistent režie. Kvůli drsným podmínkám a smrti V. Lohniského si tehdy slíbil, že už nikdy nebude točit film v zimě, což dodnes dodržuje.
Kde se natáčelo?
Hospoda U Trompetra: Exteriér fary v Roprachticích.
Škola: Stará chalupa v Pasekách nad Jizerou (dnes Památník zapadlých vlastenců).
Sklárna: Huť v osadě Jizerka.
Osudy dětských hrdinů z Krakonoše a lyžníků jsou typickým příkladem toho, jak pomíjivá může být dětská sláva. Většina z nich se k filmu už nikdy nevrátila a vybrali si úplně civilní profese. Tady je přehled toho, co se s hlavními hrdiny stalo:
Milan Padalík (Jenda Pelc)
Představitel hlavní role, Jendy, byl pro režisérku Plívovou-Šimkovou velkým objevem díky své upřímné tváři. Ačkoliv mu mnozí předpovídali hereckou kariéru, u filmu nezůstal. Vyučil se strojním zámečníkem a později pracoval v tiskárně v Praze jako seřizovač strojů. Herectví ho sice bavilo jako kluka, ale v dospělosti ho svět showbyznysu nelákal.
Jan Kreidl (Matěj Pelc)
Matěj byl snad nejvýraznější dětskou tváří filmu. Na rozdíl od svého filmového bratra Milana u hraní ještě pár let vydržel. Objevil se v populárním seriálu Létající Čestmír a diváci si ho pamatují jako malého breptajícího čerta Kokeše z pohádky S čerty nejsou žerty. Později se k filmu také otočil zády. Vystudoval hotelovou školu a dlouhá léta se živil jako číšník.
Viktor Král (Vítek Trompetr)
Z celé party to Viktor dotáhl nejdále a v 80. letech byl jednou z největších dětských hvězd Československa. Hrál Adama Bernaua v kultovním sci-fi seriálu Návštěvníci a objevil se v mnoha dalších filmech (např. Páni Edisoni). Po revoluci s herectvím sekl. Věnoval se IT technologiím a podnikání. Dnes žije v ústraní a na svou dětskou kariéru vzpomíná spíše jako na zajímavou kapitolu dětství než jako na ztracenou šanci.
Proč se většina z nich k filmu nevrátila?
Režisérka Věra Plívová-Šimková měla dar vybrat děti, které byly „neokoukané“ a přirozené. Jakmile ale tyto děti dospěly, často ztratily tu dětskou bezprostřednost, pro kterou byly vybrány. Navíc natáčení v mrazech a mokru pro ně bylo spíše dobrodružným táborem než vysněnou prací.
Mnoho z dětských komparzistů byli místní rodáci z Rokytnice a okolí. Ti u hor zůstali a dodnes se někteří z nich věnují lyžování nebo horské službě, čímž vlastně navázali na odkaz svých filmových předků.
Jak dopadl „učitel“ a „Krakonoš“?
Ondřej Havelka (učitel): Na rozdíl od dětí byl v té době už profesionál. Od herectví se později posunul k režii a především ke swingu se svým orchestrem Melody Makers.
František Peterka (Krakonoš): Pro něj byla tato role vyvrcholením jeho „krakonošovské“ éry (po večerníčcích). Zůstal věrný Liberci a herectví, i když ho v pozdějším věku trápily následky těžké autonehody
Pro Zdeňka Trošku byl film Krakonoš a lyžníci naprosto zásadní zkušeností, která ovlivnila celou jeho další kariéru a to jak v dobrém, tak v tom horším. V té době mu bylo 26 let a působil jako druhý asistent režie pod vedením Věry Plívové-Šimkové.Jeho působení na place bylo provázeno několika silnými momenty.
Trauma ze zimy
Zdeněk Troška pochází z jižních Čech (Hoštice u Volyně), a přestože měl rád pohádky, horské natáčení pro něj bylo šokem. Extrémní mrazy, neustálé brodění ve sněhu a fakt, že štáb trávil venku celé dny v mokrém oblečení, v něm vyvolaly doživotní odpor k natáčení v zimě. Tehdy si přísahal, že pokud jednou bude sám režisérem, nikdy nenatočí zimní film. Tento slib dodnes dodržel, jeho komedie a pohádky se odehrávají téměř výhradně v létě, na rozkvetlých loukách nebo u vody.
Svědek tragické smrti Václava Lohniského
Tato událost Trošku hluboce zasáhla. Herec Václav Lohniský (představitel financa) byl velmi vitální a oblíbený. Osudného dne 18. února 1980 spolu se Zdeňkem Troškou stoupali do kopce na místo záběru. Troška nesl Lohniskému lyže, aby mu ulehčil cestu. Když se nahoře ohlédl, viděl, jak si herec lehl do sněhu.
Troška si nejdřív myslel, že jen odpočívá, a zavtipkoval: „Tady si nehrajte na Sněhurku, pane Lohniský, musíme točit.“ Bohužel se ukázalo, že herec dostal masivní infarkt a na místě zemřel. Pro mladého Trošku to byl otřesný zážitek, na který dodnes vzpomíná v mnoha rozhovorech.
Dětská škola Věry Plívové-Šimkové
I přes tyto tragédie se Troška u Plívové-Šimkové naučil mistrovskou práci s dětskými herci. Režisérka ho brala jako svou pravou ruku a on měl na starosti právě kočírování té divoké bandy kluků. Naučil se, jak děti motivovat, jak z nich dostat emoce a jak s nimi mluvit jako s dospělými partnery. Tuto školu pak skvěle zužitkoval ve svých vlastních filmech, jako byla například jeho prvotina Bota jménem Melichar.
Zdeněk Troška byl na place pověstný svým optimismem a humorem, kterým se snažil zahřát zmrzlé herce. Traduje se, že dětští herci ho milovali víc než samotnou režisérku, protože pro ně měl vždycky nějakou sladkost nebo vtipnou historku v kapse.
Pokud se na film podíváte pozorně, v některých davových scénách nebo jako záskok v dálce v kostýmu lyžníka se mihl i samotný štáb, aby scény vypadaly zaplněnější.
Legenda, která nikdy neroztaje
Film Krakonoš a lyžníci není jen záznamem o tom, jak se kdysi na horách žilo. Je to zachycení mizejícího světa, kde čest byla víc než zákon a kde i ten největší mráz dokázalo přebít teplo lidské vzájemnosti. Navzdory tragédiím, které natáčení provázely, a drsným podmínkám, které herce bolely, z plátna dodnes sálá nefalšovaná radost.
Když se dnes podíváte na krkonošské hřebeny, možná tam v mlze neuvidíte pašeráka s rancem na zádech, ale díky tomuto filmu už navždy budeme vědět, jak zní svist jasanových lyží v panenském sněhu. Věra Plívová-Šimková nám totiž nezanechala jen film, ale i kousek dětství, ve kterém je Krakonoš spravedlivý a hory jsou místem, kde se i ty nejbláznivější sny stávají skutečností.
Až se příště vydáte na Paseky nebo do Rokytnice a ucítíte ve vzduchu vůni dřeva a zimu, vzpomeňte si na Jeníka, Vítka a jejich „ski“. Protože dokud se na tenhle film budeme dívat, legenda o pánu hor a jeho lyžnících nikdy neroztaje.
Zdroje:
