Článek
Duben je pro patnáctileté školáky měsícem pravdy. Mají za sebou maraton testů, stresu a emocí. Zatímco pro jedny to byla poctivá jízda plná příprav, jiní vsadili na náhodu a systém „tří přihlášek a dvou termínů“. Jenže s koncem přijímaček přichází pro české základní školy problém. Co dělat s žáky, kteří už do konce června odmítají otevřít sešit?
Při pohledu na dnešní systém přijímacího řízení nemůže naše generace jinak než vzpomínat. Pamatujete? Měli jsme jeden jediný termín a jednu jedinou přihlášku. Existovalo první kolo (hlavní) a druhé kolo (doplňovací). Do druhého kola se však dostali jen ti, kteří nebyli přijati v prvním, a vybírali si už jen ze zbytků volných míst na méně žádaných oborech (často technického směru nebo v méně atraktivních regionech). Žádná záchranná síť, žádné taktizování s prioritizací škol v systému. Buď, anebo. Napětí se dalo krájet, ale rozuzlení přišlo bleskově. Často už ten samý večer nebo druhý den ráno visel na dveřích školy papír se seznamem kódů( jmen). Žák hned věděl, jestli v září nastoupí, nebo musí hledat jinou cestu.
Dnes je situace diametrálně odlišná. Děti mají k dispozici tři přihlášky a dva termíny, což sice snižuje stres z jednoho nepovedeného dne, ale zároveň to u mnohých vyvolává falešný pocit pohody.
Sebevědomí i s pětkou na vysvědčení
Zajímavým fenoménem dnešní doby je bezbřehé sebevědomí některých uchazečů. Zatímco dříve si žák s horším prospěchem pečlivě rozmýšlel, zda má na výběrový obor kapacitu, dnes se na maturitní obory hlásí i ti, kteří měli na pololetí pětku.
Není výjimkou slyšet argumentaci typu: „Já nejsem hloupý, to si na mě jen zasedla učitelka.“ Tato absence sebereflexe je pro pedagogy fascinující i děsivá zároveň. Víra ve vlastní genialitu, kterou jen okolní svět nechápe, vede k tomu, že se na odborné školy s maturitou hrnou davy dětí, které by dříve bez váhání volily učební obor. Výsledek? Přehlcený systém a rozčarování, když realita u přijímacích testů narazí na vědomostní limity.
Školní vakuum
Největší problém, ale nastává právě teď, od druhé poloviny dubna. Přijímačky jsou hotové a mnozí žáci devátých tříd teď přepnou do režimu „mám to na salámu“. Do školy chodí už jen kvůli povinné docházce, v hodinách vyrušují, sabotují výuku a jejich jediným cílem je „dožít“ do konce června bez větší újmy. Pro učitele, který má povinnost dojet učební osnovy a připravit žáky na přechod na střední školu, je to očistec. Jak motivovat někoho, kdo má pocit, že už „má hotovo“ a škola mu nemá co nabídnout? Učitel si svou práci odvést musí, musí být připravený, musí se snažit předat vědomosti, ale proti němu sedí halda nezájmu a pasivní agrese.
Posunout termín na květen?
Nabízí se logická otázka. Proč se přijímačky konají už v dubnu? Pokud by se posunuly na polovinu května, zkrátilo by se ono kritické období „nicnedělání“. Samozřejmě, narážíme na termíny maturit a administrativní zátěž škol, ale z hlediska psychologie dospívajících by to dávalo smysl. Udržet totiž pozornost patnáctiletého puberťáka dva a půl měsíce poté, co z něj spadl hlavní stres roku, je docela těžký úkol.
Co s nimi? Jak přežít do června?
Pokud systém zůstane takový, jaký je, musíme se ptát, jak naplnit čas žákům, kteří už duchem sedí v lavicích středních škol. Nabízí se samozřejmě několik řešení, které jsou, ale logisticky velmi náročné!
- Místo biflování nechat žáky pracovat na reálných projektech. Stavba modelu, natočení videa, organizace školního turnaje.
- Finanční gramotnost, vyplňování formulářů, základy pracovního práva. Témata, která je v září na střední škole udeří do očí.
- Deváťáci mohou pomáhat v nižších ročnících, organizovat aktivity pro družinu nebo doučovat slabší žáky. Pocit zodpovědnosti často vyléčí touhu „prudit“.
- Vyslat je ven ze školních budov. Ukázat jim realitu provozů a firem, aby pochopili, že s onou „pětkou “ to v praxi nebude tak jednoduché, jak si mysleli.
Nejsou takoví všichni
Je důležité zdůraznit, co zaznělo již v úvodu, nejsou takoví všichni. Mezi deváťáky je spousta skvělých, poctivých a slušných dětí, které si váží práce svých učitelů až do posledního zvonění. Nicméně skupina těch, kteří výuku sabotují, je dostatečně hlasitá na to, aby otrávila atmosféru v celé třídě.
Současný stav, kdy učitelé bojují s větrnými mlýny a žáci tráví jaro v apatii, je neudržitelný. Možná je čas na celospolečenskou debatu o tom, jak upravit školní rok pro končící ročníky. Protože nechat učitele napospas znuděným dospívajícím není jen nefér, ale je to hazard s vyhořením těch, kteří mají naše děti vzdělávat.
Jaký je váš názor? Měly by se přijímačky posunout, nebo by se měl změnit obsah výuky po nich? Podělte se o své zkušenosti z vašich školních let v diskuzi.
